O předčasných volbách, roli populismu v boji o voličské hlasy i o chování prezidenta Miloše Zemana jsme hovořili s Radkem Bubnem, ředitelem Ústavu politologie na FF UK . O aktuální politické situaci ve zkratce říká: „V současné době nevíme, kdo je lídrem ODS – Kuba, či Němcová? –, existují dva vůdci ČSSD, v TOP 09 máme loutku a jejího vodiče a u komunistů to vypadá na léty prověřené kolektivní vedení.“
Nezdá se vám, že předvolební kampani chybí zřetelnější téma? Posledně to bylo Řecko, návrat komunistů, přemlouvala se bába…
To je pravda. Česká pravice se naprosto programově zdiskreditovala a ve volbách nenavazuje na nic, co poslední tři roky dělala a hlásala. Podívejme se na ODS, která najednou odmítá školné a vůbec nechce pokračovat v linii vysokoškolské politiky, kterou líčila poslední roky jako extrémně nutnou a nezbytnou. Stejně tak v jejím programu absentuje důchodová reforma. Miroslava Němcová varuje před pronikáním „kapitálu“ do médií. Že by najednou ti „úspěšní“ a „pracovití“ nesměli svobodně podnikat? A stát podle pravice nesmí fungovat jako firma, když univerzity tak řízeny být měly? Pravice se nyní ohání se hesly, která by dříve sama hodnotila jako útok na tzv. krutý, ale svobodný svět. Je třeba připomenout, že předvolební kampaň významně poznamenala prezidentská volba. Hodila pravici lano – nové způsoby jak mobilizovat. Ale je natolik zdiskreditovaná, že tento potenciál příliš nevyužije. A vytěží z toho Andrej Babiš.
O Babišovi se píše, že je populista.
Populismus začíná nahrazovat komunismus v roli strašáka. Každý, kdo se nelíbí tomu kterému politickému subjektu, je označen za populistu. Přitom každá politická kampaň je z definice populistická. Protože samotné slovo už nám naznačuje, že se někdo uchází o přízeň lidu. V tomto vymezení je populismus součástí každé politiky. Kampaně musí být jednoduché, aby jim lidé rozuměli, musí být rázné, aby se odlišily od ostatních kampaní. Jiné pojetí populismu, totiž rázný odpor proti špatné elitě jménem ctnostného lidu, nepředvádí jenom Okamura či Babiš, ale viděli jsme to v Renčově klipu pro ODS v roce 2006, kdy Indiana Jones vypráská byrokraty, stojící v cestě pracovitým a podnikavým. A co dělení lidí na ty, co pracují, a tzv. nepřizpůsobivé?
Navíc populismus, jak se u nás dnes chápe, je v podstatě návratem k tradiční politice 19. století, kdy volíme nějakou osobnost za to, kým je a co dokázala. Projektujeme do ní svou důvěru. A tady není rozdíl mezi volbou Andreje Babiše a Karla Schwarzenberga. Ostatně Schwarzenberg rovněž kontroloval média a byl spojencem významných ekonomických hráčů. A nikdo neříkal, že je to nebezpečné. Ač Respekt dnes přímo neovládá, stále má skrze Bakalu vliv na média. Střet Babiše se Schwarzenbergem je soubojem moderního podnikatele s komunistickou minulostí a starého rentiéra s antikomunistickou minulostí. Ale prostředky, které používají, jsou v mnoha ohledech velmi podobné. Ostatně TOP 09 také nevznikla jako standardní strana, ale jako shluk odpadlíků od lidovců, starostů a jiných subjektů. Její zakladatel kombinoval osobní obohacování s politikou způsobem, který této zemi škodil více než podnikání Agrofertu. Nijak tím nehájím Babiše, upozorňuji pouze na rozdílné metry, jimiž se měří. Kdyby dnes někdo házel vajíčka na Kalouska či Němcovou, tak to média jistě popíší jako obdiv k autoritářství ve společnosti a antipolitiku. V roce 2009 tak rázná v odsudcích nebyla.
Když jsou oba stejní, proč se o Schwarzenbergovi tímto způsobem nemluvilo již dříve? Zaspala česká levice?
Levice nedokázala mýtus Schwarzenberga rozbít, ale ono to prakticky nejde. V dané situaci je to kult osobnosti, který je nezničitelný a nelze ho snadno delegitimizovat. Kdyby na něj levice intenzivně útočila, je možné, že se pravice více zmobilizuje. Pro stranickou levici je zřejmě strategicky nejvhodnější nechat ten kult žít vlastním životem. Chce-li v daném kontextu uspět, je pro ni zjevně vhodné koncentrovat se na mobilizaci lidí, kteří k volbám nechodí. Tam je pro ni prostor, neboť v současné době nemá sílu na to, aby se Schwarzenbergem svedla rovnocennou bitvu o jeho elektorát. V regionech, kde doposud vyhrával, je asi i nadále neporazitelný. Například v Praze. Nikdo nemůže čekat, že kampaň odkloní sympatie pražského voliče od TOP 09 k ČSSD.
Navíc za Schwarzenbergem stojí i s Bakalou nespojená média. Babišova média. Každý útok na něj by novináři, kteří jsou regulérním politickým aktérem v téhle zemi – to už snad všichni pochopili –, odrazili. Vždyť Lenka Zlámalová radí ve svých analýzách pravici, co má dělat, a straší levicí a návratem komunismu mnohem intenzivněji, než to dělají pravicoví politici. Tihle lidé jsou na Schwarzenbergově straně. A pokud by se proti němu levice více vyhranila, tak pouze vyprovokuje novináře k intenzivnějším útokům na sebe samu. Levice by naopak měla využít toho, že vliv pražských médií v téhle zemi přestává být silný. Strategicky by se měla koncentrovat na regiony. Přesvědčovat lidi, aby hlavně k volbám šli. Ostatně, ukázalo se to i v prezidentské volbě, že vliv pražské tzv. liberální – či chcete-li havlistické – inteligence výrazně slábne za hranicemi Prahy.
Vraťme se ještě k Babišovi, jehož politický projekt bývá často přirovnáván k Věcem veřejným. Co si o této analogii myslíte?
Rozdíly mezi Babišem a Bártou existují, přesto oba projekty vykazují všechny symptomy podnikatelského populismu. Babiš je na rozdíl od Bárty opravdu velkopodnikatel. Navíc Bárta se cíleně stylizoval do pozice outsidera, kterému jde hlavně o boj proti korupci, kdežto Babiš se prezentuje jako někdo, kdo byl k vstupu do politiky donucen okolnostmi. Aby programově substituoval zdiskreditovanou pravici. Babiš se před pravicovými voliči stylizuje jako poslední záchrana před levicí. Silvio Berlusconi udělal v roce 1994 přesně to samé. Klasická pravice – ale i socialisté – byli zkorumpovaní a nebyli podle něho s to čelit nástupu tzv. komunistů. Bylo tedy třeba, aby do politiky vstoupil někdo, kdo pravici zachrání. Někdo, kdo nemůže být obviněn z korupce, protože je bohatý, a kdo navíc má zemi rád, protože jí po desetiletí sloužil. A to byl Berslusconi a dnes to říká Babiš. Ale zde paralely končí. Berlusconi je barvitá osobnost, showman a opravdový „magnát“, který svými osobními problémy a stylem zahltil italskou politiku. Stejně tak má Babiš jiný typ diskursu než Bárta. Bárta se snažil vstoupit do politiky v době, kdy pravicové strany byly více méně konsolidované a svým způsobem tajil své kroky v ekonomicko-sociální oblasti. Babiš fakticky kopíruje program Topolánkovy a Nečasovy vlády. V situaci, kdy slábne ODS, nastupuje na její místo on, což vadí stoupencům TOP 09, podle nichž by se této role měl chopit jejich favorit.
Jak hodnotíte nominaci Jaroslava Zavadila na pražského lídra sociální demokracie?
Ona to je vcelku racionální strategie. ČSSD tu nějaké hlasy dostane, i v Praze má jakési voličské jádro, ale udělat dobrý výsledek je pro ni takřka nemožné. Stejně si počínal i Miloš Zeman v prezidentské kampani, který v Praze neměl snad jediný mítink. Pochopil, že to nemá cenu.
Navíc Zavadilova kampaň může posílit regiony. Ač je pražským lídrem, v televizi nemluví k Praze, ale ke zbytku země. Kdyby tady ČSSD postavila nějakého „liberála“, tak jí to stejně k ničemu nebude. Liberálně-havlističtí voliči ji stejně v současné situaci v Praze volit nebudou. Pro sociální demokracii je nominace Zavadila, který se dostane do debat proti Schwarzenbergovi, opakováním prezidentské volby.
Když se podíváme na volební výsledky Jiřího Dienstbiera, dá se říct, že relativně uspěl v tradičních sociálnědemokratických oblastech. A přestože byl liberál, nakonec se důvod, proč ho nepodpořit, našel: „Já bych ho volil, ale kdyby se nechtěl bavit s těma komunistama.“ A to je kámen úrazu. Pokud chce ČSSD dělat levicovou politiku, tak se s KSČM bude muset bavit. Pro ČSSD je boj o pražského liberála úplně zbytečná věc, která ji sebere energii v jiných oblastech. Především musí dostat k volbám část z těch čtyřiceti procent lidí, kteří minule nepřišli.
A co další malé strany jako KDU-ČSL a Zelení?
Zelení vedou kampaň proti Zemanovi, a přitom je to strana, která v roce 2006 vstoupila do vlády, jež by bez něj a jeho dvou dezertérů nikdy nevznikla. Ale tenkrát pro ně byl hlavním nebezpečím Jiří Paroubek – jediný vůdce ČSSD, který se v určitý moment nebál Zemanovi postavit. A oni jej tehdy označovali za diktátora. Zeleným nevadilo, že boj proti Paroubkovi je vykoupen posílením vlivu Zemana, který „putinovsky“ rozkázal svým lidem, co mají dělat. Takže by bylo dobré Zelené upozornit na to, že jejich působení ve vládě bylo umožněno zákulisním vlivem Miloše Zemana.
Útoky na Miloše Zemana ale přicházejí prakticky ze všech stran, snad vyjma komunistů…
Já jsem byl proti přímé volbě prezidenta. Vešel tím do našeho politického systému nový hráč, jediný člen exekutivy volený přímou volbou a mimo hlavní volební cykly. Ovšem Zeman může dělat pouze tolik, kolik mu stranický systém dovolí. Funkční stranický systém a disciplinované strany mohou ze Zemana udělat figurku na Hradě, která bude maximálně obstruovat a vydrží pouze tak dlouho, dokud Ústavní soud neřekne, že jde o obstrukci. Může vstoupit pouze tam, kam mu to politická, stranická elita dovolí. Problém ale je, že v současné době nevíme, kdo je lídrem ODS – Kuba, či Němcová? –, existují dva vůdci ČSSD, v TOP 09 máme loutku a jejího vodiče a u komunistů to vypadá na léty prověřené kolektivní vedení. Tato situace je ideálním prostorem pro silnou osobnost. Ale znovu opakuji: ať zpytují svědomí ti, kteří přímou volbu schválili. Jak mohli takto evidentní důsledky nečekat? Jak to mohli nečekat po letech s Klausem? Zeman je pouze novým strašákem v době, v níž žádná uvěřitelná programová hesla nejsou po ruce. Karel Schwarzenberg dokonce říká, že se zase ohýbáme. Zajímavé, že to tvrdí bývalý místopředseda vlády, která bagatelizovala a zesměšňovala každý protest proti sobě a zaštiťovala se údajným vítězstvím ve volbách.