Domácí popová hvězda Lucie Bílá právě objíždí bývalé Československo na koncertním turné a v jejím playlistu figuruje i coververze Smells Like Teen Spirit od Nirvany. Její provedení zachytil jistý amatérský kameraman a i přes nutkavý pocit trapnosti stojí zato se na záznam podívat. Tyhle tři minuty totiž vypovídají o českém středním proudu celkem dost.
Hudebně z toho ikonický hit roku 1991 vyšel relativně dobře, trochu se obrousily hrany, ale ani originál nebyl kdovíjaká divočina. S textem „Mrtvá láska už je v cíli/ pocit stínů řeka lávy/ slzy stínu špatný zprávy/ bílá káva s chutí blínu/ to se stává v moři stínů“ (bez záruky) už je to trochu horší. Představuju si nezaměstnaného mladého básníka, který po půl litru vína v nějaké pražské kavárně sepsal za tisícovku tenhle text jako melouch a do smrti se bude bát, že se provalí jeho autorství. Vřeštící Lucka si hrdě vykračuje po pódiu v černém S/M úboru a kolem křepčí v roztrhaných džínách a kostkovaných košilích její tanečníci – kytarista vypadá trochu jako Slash pro chudé! Prostě těžkej rock’n’roll, to musí snad pochopit každej!
V éře televizních talentových soutěží jsme si už tak nějak zvykli chápat písničky jako freeware, jako něco, s čímž se dá nakládat zcela podle libosti. Důležitý je pěvecký výkon či sveřepý výraz, to za ně se dostávají SMSky. Samotná píseň je vlastně jen takový taxík, do kterého se na chvíli nastoupí během cesty ke slávě. Smells Like Teen Spirit už v několika verzích zazněl i v českém X Factoru a v show Hlas ČeskoSlovenska, kde píseň nejspíše zaslechla i sluníčková Lucka sedící za porotcovským pultem. „To by bylo něco pro moji image rockové dračice!“ řekla si nejspíš a už si představuje, že na pódiu vaří jako kdysi s Arakainem.
Čistě technicky coververze samozřejmě freeware nejsou – použití hitu se musí oficiálně licencovat, ale s tím v případě Smells Like Teen Spirit není problém. Na druhém konci penězovodu totiž sedí Courtney Love a ta je ráda za každý drobný příspěvek. Než příště zapějete u táboráku „A mulatto, an albino, a mosquito, my libido“, nezapomeňte se raději ohlédnout, jestli opodál nestojí někdo z Ochranného svazu autorského.
Zemřel za naše hříchy
Nirvana reprezentuje poslední velkou rockovou vlnu, která ještě operovala s něčím, co by se dalo popsat jako umělecká autenticita. Podle některých byl americký grunge první poloviny devadesátých let opožděnou punkovou vlnou navázanou navíc na feministické, ekologické nebo antiglobalizační hnutí své doby. Zkrátka na velké a univerzálně srozumitelné ideály, které už dnes v mainstreamu moc nenajdete. A pokud ano, tak je nereprezentují kluci s kytarama. Žádný div, že ještě devatenáct let po Cobainově smrti se chce i někdo takový, jako je Lucie Bílá (doslova zosobnění establišmentu zábavního průmyslu), vyhřívat ve světle rockového mučedníka, který zemřel za naše hříchy.
Za poslední čtvrtstoletí zřejmě neexistuje ohranější skladba než je Smells Like Teen Spirit. Přezpívali ji The Muppets, Tori Amos, Paul Anka, Patti Smith i Take That. Všichni jmenovaní to měli těžší v tom, že píseň zpívali anglicky, takže si museli dát trochu práce s tím, jak ji zbavit bolestínské zpovědi odcizení a výpovědi o generační marnosti. Jenže jaké je vlastně její poselství? „I’m worse at what I do best/ And for this gift I feel blessed“ (Jsem nejhorší v tom, co dělám nejlíp/ a ten dar beru jako požehnání). Cože? Zastavte to na chvíli! Musím si to napsat, abych tomu vůbec porozuměl. „I found it hard, it’s hard to find. Oh well, whatever, never mind.“ (Je to fakt těžký, těžký najít. Ach jo, to je fuk, kašlu na to.“). Jo, aha!
Může si za to Cobain sám? Kdyby zpíval „Já jsem antikrist, já jsem anarchista“ jako Johnny Rotten, těžko by mu píseň uzmuli nějací cucáci. No, ne? Na druhou stranu třeba vážně chtěl zpívat o zmatku ve své hlavě a všechny ty jemné nuance se neustálým opakováním vymazaly, stejně jako když kopírujete kopii kopie a s každou další replikací odpadává kousek originálu.
Pokud zadáte ta čtyři slova do YouTube, vyskočí vám stovky amatérských coververzí – od naprosto zoufalých až po celkem zajímavé. Na těch takymuzikantech, kteří tak moc chtějí světu ukázat, jak mají tuhle píseň rádi, je něco sympatického a depresivního zároveň. Depresivní je především to, že drtivé většiny z nich si nikdo nevšimne a zbytek života stráví v průměrnosti, což ostatně čeká nás všechny. Sympatické jsou ony pokusy kvůli tomu, že muzikanti vkládají do písně vlastní interpretace, participují na kultuře a rozkrývají tak nebezpečný mýtus, že hudba je to, co dělá v obleku na pódiu hrstka vystudovaných muzikantů.
Zaprděná nirvána
Ještě zpátky k Lucce, která na pódiu křepčí mezi vybuchujícími petardami, sršícím ohněm a létajícími konfetami, ale na chvíli usedne i na své designované zlaté křeslo. Těžko si mohla pro svoji úpravu stylem láska-páska vybrat kapelu lepšího jména – vždyť pop u nás žije v dokonalé nirváně. V ní neexistuje čas ani svět za hranicemi, jen nekonečné tady a teď, v němž stačí hrstce vyvolených opakovat svoje staré hity. Bílá je pěkný příklad toho, jak se u nás dělá hvězda. Před dvěma dekádami vydala na domácí poměry drzé album Missariel pod vedením protřelého producenta Ondřeje Soukupa a zbytek kariéry pak už strávila zpíváním aseptických cajdáků a coververzí.
Jenže u nás platí, že kdo je slavný jednou, zůstane slavným napořád. Pop funguje jako virtuální realita odtržená od světa kolem a kolovrátkový poprock s texty o lásce bez barvy i zápachu funguje jako útěšná droga pro masy, „kultůra“, u které se hlavně proboha nemusí nic řešit. Do tohoto guláše, v němž se znaky revolty rozvařují na kaši, se dá vhodit vlastně cokoli, tak proč ne třebas ohraný Smells Like Teen Spirit opatřený dementním českým textem. Stačí jen trochu posolit a dobře zamíchat. Tady Cobain prostě krutě neuspěl a jeho odkaz se stal součástí arzenálu nepřátelského tábora. Sám ten rozpor vyřešil rázně a definitivně. Co ale máme dělat my ostatní?
Autor je hudební publicista.