Mezi 11. a 22. listopadem se ve Varšavě sešlo několik tisíc zástupců států, lobbistů i environmentálních aktivistů, aby na letošní již devatenácté Klimatické konferenci OSN (COP 19) opět hledali soulad mezi zájmy byznysu a přírody. Laťku si položili povážlivě nízko – summit měl pouze „připravit půdu“ pro konečnou dohodu, která má být uzavřena za dva roky na konferenci v Paříži. Namísto jednání rovnocenných partnerů jsme byli svědky absurdní přehlídky trapnosti a pokrytectví. Konference již tradičně uvízla v bahně neshod a neustálých odkladů. Rozvinuté země totiž nehodlají ustoupit ani o píď v obhajobě svých mocenských a ekonomických zájmů. Země třetího světa se hlásí o svůj podíl na fosilním bohatství Západu a žádají o vyšší solidární příspěvek na rozvojové projekty. Klíny mezi jednající strany zaráželi všudypřítomní lobbisté i samotní pořadatelé.
Vítání tání
Je symbolické, že se jednání konala právě v Polsku, které je vlivným zastáncem uhelné energetiky a hlavním strůjcem krachu evropského obchodu s emisními povolenkami. Pořadatelská země patří k největším producentům i spotřebitelům uhlí, na němž její nehospodárná energetika závisí z devadesáti procent, a ke světovým emisím skleníkových plynů přispívá celým jedním procentem. Konzervativní vláda Donalda Tuska však nedbá otráveného vzduchu ani vysoké úmrtnosti a hodlá spotřebu uhlí i nadále zvyšovat – mají se proto stavět dvě velké uhelné elektrárny. Sloje jsou přece dosud bohaté, domácí i zahraniční poptávka utěšeně roste a nebude to trvat dlouho, než také Češi pochopí, že v uhlí je budoucnost a prolomí své nesmyslné těžební limity.
„Agendu summitu již tradičně určovaly korporace obchodující s fosilními palivy. Druhá největší polská petrolejářská korporace Grupa Lotos rozdala účastníkům konference jedenáct tisíc dárkových igelitek se svým logem.“
Polsko si dalo záležet, aby novým investorům, kteří by rádi vytěžili i dosud nedotčené zdroje, ukázalo svou otevřenost. Mnohým protřelým diplomatům vyrazilo dech, když polský premiér uprostřed jednání nenadále odvolal z postu ministra životního prostředí Marcina Korolce, který summitu předsedal. Podivný tah odůvodnil tím, že Korolec brzdil radikální rozšiřování těžby břidlicového plynu. Organizátoři dokonce na konferenčním blogu s nadhledem sobě vlastním vyjádřili potěšení nad táním arktického ledu, které vnímají jako novou příležitost pro těžbu a „chytání pirátů, teroristů a ekologů toulajících se okolo“.
Pláč a horko nad Pacifikem
Agendu summitu již tradičně určovaly korporace obchodující s fosilními palivy. Letos poprvé se pořadatelé nerozpakovali a cynicky přizvali k oficiální spolupráci na organizaci konference firmy jako General Motors, Arcelor Mittal nebo BMW. Druhá největší polská petrolejářská korporace Grupa Lotos rozdala účastníkům konference jedenáct tisíc dárkových igelitek se svým logem. Také bohatý doprovodný program byl zaměřený spíš na ochranu soukromých investic než na problematiku klimatu. Mimoto polská vláda přičinlivě posvětila konání Mezinárodního uhelného a klimatického summitu, který uspořádala Světová uhelná asociace souběžně s konferencí OSN.
Letošní rok je sedmnáctý nejteplejší od roku 1850 a přinesl množství extrémních projevů počasí – vlny veder, požáry či povodně. Hurikány nabývají na síle nad hladinou teplých oceánů. Pacifik se v důsledku globálních změn klimatu ohřívá zřejmě nejrychleji za posledních deset tisíc let, takže se nad ním mohl zformovat mimořádně ničivý hurikán Haiyan. O život připravil tisíce Filipínců a dalším milionům vzal střechy nad hlavou.
Filipínský diplomat Naderev „Yep“ Sano opustil svou zdevastovanou zem a před zástupci 190 zemí pronesl výjimečně emotivní projev. Naléhal na ostatní delegáty i na světovou veřejnost, aby si uvědomila vážnost situace, to, že rozvrat klimatu způsobený lidskou nezodpovědností tvrdě dopadá na obyvatele Jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky i Spojených států. Do lavice pak usednul s pláčem, sklidil bouřlivý potlesk a zahájil protestní hladovku. V dalších dnech se k němu připojily asi tři desítky aktivistů, aby vyjádřili svůj nesouhlas s průběhem summitu.
Klimatičtí gauneři
Po deseti dnech planých řečí předčasně opustilo jednací sál asi osm stovek zástupců největších nevládních organizací a odborů. Dali tak najevo své znechucení z nedostatečnosti projednávaných závazků, neustálých průtahů a zákulisního vlivu korporátních lobbistů. „Vlády zde daly facku všem, kteří trpí následky klimatických změn,“ komentoval situaci výkonný ředitel Greenpeace Kumi Naidoo. Za největší „klimatické gaunery“ označily nevládní organizace kromě pořadatelů také Austrálii, Japonsko a Kanadu, tedy země, které vyjednávání soustavně blokují.
Celý summit provázely protesty, které vrcholily v sobotu 16. listopadu pochodem za klimatickou a sociální spravedlnost pod heslem „Změňme systém, ne klima“. Asi tři tisíce aktivistů prošly pod policejním dohledem od Paláce kultury v centru města až k místu konání konference, fotbalovému stadionu Legie Varšava. Kromě environmentálních organizací, jako jsou Oxfam, Přátelé Země, Federace Mladých zelených nebo Greenpeace, se účastnili i členové belgické Strany práce, kteří z Bruselu dorazili speciálně vypraveným vlakem.
Festivaly marnosti
Výsledkem dvou týdnů vyjednávání je shoda na tom, že vlády budou až do summitu v Paříži v roce 2015 pokračovat ve stejném duchu jako doposud. Příští rok nás tedy čekají ještě dva podobné festivaly marnosti v Limě a New Yorku, které budou dalšími „zásadními kroky“ do nejisté budoucnosti. Výkonná tajemnice OSN pro klimatickou změnu v závěrečné řeči vyzvala zvláště vlády rozvinutých zemí, aby si „udělaly domácí úkoly“ a měly připravené své konkrétní návrhy pro další vyjednávání. Osm evropských zemí se rozhodlo jít příkladem a zavázalo se přidat víc než sto milionů dolarů do Adaptačního fondu pro rozvojové země.
Pokud ovšem na světovém trhu s konvenčními palivy nenastane zásadní převrat, nemůžeme vzhlížet ani k pařížskému summitu s přílišnými nadějemi. Globální instituce, zástupci rozvinutých zemí ani korporace nemají zájem vzdát se své tradiční závislosti na fosilních zdrojích. Přes veškeré proklamace je jejich hlavním cílem zachování stálého příjmu bez ohledu na budoucí dopady.
Autor studuje politologii.