Češi, ti dělníci dějin, milují psychologické operace. Taková vzepětí občanské společnosti, jako byly petiční vlny provázející slavné justiční vraždy, nebo morální kvas, vyvěrající co dvacet let při výměnách mocenských garnitur, nám závidí celý svět od Ukrajiny po Barmu.
Národ pravidelně galvanizovaný desetiminutovkami nenávisti potřebuje alespoň pět minut lásky. Je třeba využít pozitivní energii zejména mladých lidí, tuto konstantu stabilizující českou politiku v euroatlantické civilizaci už od dob sametové revoluce, přes výzvu „Děkujeme, odejděte“, až po Fórum Karla Schwarzenberga.
Pro pochodeň Velkého Díla byl vybrán nový nositel. Přebírá ji zatím trochu nejistě, ale já mu přeju, ať ji neupustí.
Historikové jednou ocení statečnost, s níž Bohuslav čelí vlastnímu volebnímu výsledku. V zásadních věcech se politik prostě musí umět postavit svým voličům na odpor. Pravda se nesmí zaměňovat s názorem většiny a dav se mýlí vždycky. Navíc je celkem jedno, jestli je na náměstí 200 nebo 200 tisíc lidí; podstatné je, z jakého úhlu jsou snímáni a kolikrát to jde ve zprávách.
Pět minut lásky
Bohuslavova předvolební kampaň byla letos pozoruhodně umírněná. Jako by dokazovala, že už něco dokázala. Umírněná a záhadná. Teprve po zveřejnění výsledků dostala agitace grády a smysl: byla to pouhá rozcvička před kampaní povolební! Potírání frakcí totiž vyžaduje mnohem víc důmyslu než takové to běžné zápolení s celoživotními autentickými přáteli v konkurenčních stranách, s kterými nás spojují vyšší civilizační hodnoty jako například vazba na USA, zájem udržet se u moci nebo podraz s OKD. Boj s vnitřním přítelem prostě není golfová exhibice.
Pokud to Bohuslav ustojí, můžeme mít ještě překvapivě slušnou vládu, z které budou mít trhy radost. I Andrej Babiš, středoevropský oligarcha a přirozený politický partner sociální demokracie, se možná obětuje a převezme kontrolu nad Finančním analytickým útvarem na ministerstvu financí. Koneckonců je to běžný občan jako vy nebo já, tak proč by nemohl dohlížet sám na sebe?
Prostředky, které Agrofert ušetří na financování vlastních zpravodajských struktur, jistě rád investuje jinam. Podle známého ekonomického zákona něco prokape až na hlavy zaměstnanců.
Přitom jedině Bohuslav je zárukou, že nedojde k nebezpečným sociálním experimentům, jako je podpora družstevnictví, zrušení DPH na jídlo a léky, nebo dokonce neplacení výpalného katolické církvi.
Protivníkem levice v dnešní době, kdy se už všechno zdá tekuté a kaleidoskopické, není pravice – největším nepřítelem standardní levice je levice populistická, tudíž neautentická a nedemokratická. Proto je takticky nezbytné držet se spojení s občanskou společností. Jejími výtečnými reprezentanty jsou například finančníci a ideologové z Lípy, kteří jsou demokratičtí už ze své podstaty. Ti by rozhodně nedopustili nové znárodňování. Koneckonců do banky chodíme přece všichni.
A všichni slušní lidé vědí, že normální je nelhat. Lidé spíše bohatší, vzdělanější a krásnější oprávněně požadují, aby to platilo v politice a u sociálních demokratů, v čase voleb zvláště. Méně krásní lidé to musejí požadovat o to důrazněji, protože kde jinde mohou s krásou obcovati, když ne skrze své demokraticky zvolené avatary.
Ostatně Václav Havel taky nikdy v životě nelhal – a Václav je v novodobých českých dějinách jedno z nejčastějších chlapeckých jmen.
Proč je Bohuslav hodný aneb Když hvězdy tančí
1) Protože Bohuslava podporují skvělé osobnosti levice, jako jsou například Jiří Pehe, Karel Janeček či Miroslav Kalousek. Vlastně ne, nejsou to osobnosti levice. Jsou to naopak nejlepší stratégové pravice, ale tím lépe pro Bohuslava. Je přece v zájmu největších mozků pravice mít proti sobě hráče na srovnatelné úrovni; hráče, s kterým je radost soupeřit. Kvalita sbližuje. A demokratická levice ví, že Kalouskovi je důstojným protivníkem právě Bohuslav.
2) Protože má skupinu na f-booku, symbolu a nástroji demokracie 21. století, kde můžete vynadat úplně každému, dokonce i neřádu Škromachovi.
3) Protože na těch nových, povolebních plakátech vypadá Bohuslav trochu jak Salvador Allende.
4) Protože si zajistil podporu Jana Krause. „Mlaskali, a přitom ještě neměli příbor,“ glosuje chápavý bavič komerční televize vůčihledné zoufalství operetních rozvracečů. Můžeme jen litovat, že si Bohuslav mocenskou pozici již dostatečně upevnil; jistě by to byl rozjel i ve StarDance.
5) Bohuslavovo roztomilé politické neumětelství je ve skutečnosti skvěle maskovaná omnipotence velkého vladaře s přidanou estetickou hodnotou. Neschopnost pučistů být něčím víc než neužitečnými idioty cizích zájmů je naopak zbavuje práv válečného zajatce. Neprošli. Budou ošetřeni dehtem a peřím. Oni by neprošli ani vítězným obloukem.
6) Protože je to ve prospěch euroatlantické civilizace: co bylo ukradeno, musí být vráceno a církev je lepším hospodářem než stát. To vám potvrdí každý slušný historik.
7) Protože nejde jen o civilizaci, ale o povahu celé české politiky. Když kapitál obětuje pravé křídlo, co udělá levice? Obětuje levé křídlo? Chyba! Levice na oplátku obětuje obě křídla. Jaký potřebujete ještě důkaz, že ta rezivá osa levice–pravice se už dávno rozpadla? Hrajme si místo ní s kaleidoskopem plným barevných idejí. Hlavně nepropadejme lacinému populismu.
8) Protože v sázce není jen civilizace a česká politika, ale budoucnost a smysl ČSSD. Co je smyslem sociální demokracie bez základny průmyslového proletariátu, bez výdobytků sociálního státu a bez reálného vlivu na frustrovaný dav? Zbývá funkce statusového doplňku pro okrasu politických hipsterů, kteří ještě mají co ztratit, například sebeklam o „střední třídě“. O jejich životní zájmy se zatím postará někdo jiný. Ten však už sociální demokracii, která neudrží hladový dav za hranicemi jeho pozemku, financovat nebude.
Autor je spisovatel.