Odsuzování pokusů o pogromy, médii eufemisticky nazývané demonstracemi, považují někteří veřejně činní lidé za hloupou módu. Raději se proto trefují do těch, kteří rasismus a „protiromské demonstrace“ vnímají jako problém. Nebezpečím pro vývoj české společnosti pro ně není rasismus, ale „diktát politické korektnosti“ (ať je to, co je to), případně nepřizpůsobiví, kteří si o ostřejší reakci jednoduše „koledují“.
Stačí tvrdit, že obyčejní lidé v Duchcově, v Ostravě-Přednádraží nebo v Šluknově mají problémy, které si lidé bojující proti rasismu ani nedokážou představit, a na světě je argument. Rasismus se rázem mění ve výmysl aktivistů blahobytně vegetujících na štědrých podporách, které česká vláda rozhazuje neziskovkám jako smyslů zbavená. Logika slušných ve stylu „zkuste si vedle nich bydlet“ má své zastánce i u lidí, kteří se za práva slabších bijí, a dokonce to mají v popisu práce.
Odvahu bojovat proti antirasismu v sobě našel i zástupce Veřejného ochránce práv Stanislav Křeček. Druhý nejvyšší zástupce úřadu, který „působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí (…), a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod“, není žádný uplakaný hipík. „To bude zase křiku o diskriminaci, rasismu a fašismu…“ komentoval na Facebooku zprávu České televize, že proti Romům zasahovala policie. Místo idiotské mediální zkratky o Romech v titulku článku Křečkovi vadí domnělý křik ochránců práv.
Václav Klaus coby prezident neváhal zaštítit lidi, pro které je občanská společnost něco jako fašismus. Stanislav Křeček jako zástupce veřejného ochránce práv se zase nebojí naznačovat, že neziskovky pomáhající Romům se zastávají kriminálníků a že křik „o rasismu a fašismu“ je neoprávněný. Jako správný právník k tomu Křeček neuvádí jediný důkaz.
Na rozdíl od gruzínského úřadu ombudsmana, který má na Facebooku – bůhvíproč – 40 tisíc lajků, český ombudsman živoří s pouhými 344 fanoušky. To dělá z Křečka se třemi tisíci přátel a 550 followery největší hlas tohoto úřadu na nejoblíbenější sociální síti. Jeho komentáře tak nejde brát jen jako zatrpklé řečnění životem poznamenaného pána, ale je nutné číst je jako hlas představitele instituce, která má v popisu práce pozorovat, jestli stát neporušuje práva svých občanů.
Chudák český pracující
Odsoudit frustrované obyvatele severních Čech jako nácky a rasisty je opravdu příliš zjednodušující. Nadávat lidem, jejichž problémy jsou větší než problémy píšícího novináře, může často způsobit víc škody než užitku. Lidé živořící na hranici nezaměstnanosti a s mizernými vyhlídkami do budoucnosti se těžko můžou ztotožnit s multikulturními hesly a estetikou. Oprávněný pocit, že jsou na všechno sami a že jejich problémy nikoho nezajímají, může jednoznačný odsudek jejich frustrace jenom prohloubit.
Pokud se ale Křeček pokouší o nalezení společné řeči všech, jimž jsou upírána základní práva, zoufale mu to nejde. Zasloužilý sociální demokrat Křeček převzal rétoriku amerických republikánů, kteří se snaží ukázat na pravou oběť multikulti běsnění. Je jí bílý heterosexuální protestant, který ztrácí status vinou nástupu homosexuálů a nebílých etnik. V Křečkově verzi tohoto mýtu ztrácí bílý český pracující, proti němuž se spikli ochránci menšin, právo na slušný život.
„Experti radí blbě,“ káže moudře Křeček nad článkem Experti politikům: Řešte protiromský rasismus, jinak přijdou pogromy, „je třeba řešit příčiny, ne důsledky. A nejen protiromského a nejen rasismu…“ Ukazuje, že mu jde o něco hlubšího než jen o povrchní plácání. Který expert ale radí blbě, Křeček už neříká. Co považuje za příčinu, kterou je potřeba řešit, když ne v článku zmíněná „sociální ghetta na okrajích měst v nejvíce zkoušených regionech, kupčení s nájemným v rozpadlých ubytovnách, které jsou zejména pro Romy poslední štací před bezdomovectvím, donedávna nekontrolovatelná expanze hazardu tamtéž, lichva, nezaměstnanost, latentní rasismus Čechů a rezignace samotných Romů na odraz ode dna“? Co na tom je tak „blbé“, se nedozvíme.
Antirasistické názory Marksové-Tominové považuje za „pěkné, ale o reálných problémech to není. Ty jsou jinde. “ Na svém blogu píše sociální demokratka například toto: „Tam, kde je sociální vyloučení, žijí na malé ploše soustředění chudí lidé s nízkým vzděláním a dlouhodobě nezaměstnaní. Logickým důsledkem je vyšší kriminalita, zadlužení, lichva, závislost na omamných látkách… Zároveň je typické, že úřední moc včetně policie má sklony v ghettech nezasahovat a ponechat je sobě samým.“ Které „reálné problémy“ jsou jinde?
Pro Křečka jsou všichni mimo, u některých jeho facebookových postů ale kategorii „mimo“ dokonale naplňuje sám: „Proč sem pořád někdo plete Romy? Proti Romům žádné demonstrace nebyly, jen proti těm lidem, kteří se neumějí chovat a se kterými je těžko žít. Zda je takový člověk Rom, nebo ne, není primárně rozhodující a slouží to jen k vyvolávání rasistických nálad…“ sděluje světu u článku v Parlamentních listech, kde Karel Schwarzenberg říká, že se mu nelíbí, že Češi nacisticky řvou a kde se mimo jiné píše: „Romové jsou v Česku diskriminováni. Například tím, že se často neoprávněně dostávají do praktických škol.“
Bojovník s politickou korektností
Romové jsou v České republice vytrvale a dlouhodobě diskriminováni, a to i ze strany státních institucí, které by měl právě Křečkův úřad hlídat. Od zodpovědnosti státu ale dává Křeček ruce pryč. V jeho postu k článku o pochodu romské hrdosti na Deníku Referendum najdeme tuto větu: „Pokud se to nezmění a pokud se sami Romové nebudou starat o svůj osud, situace se nezlepší.“ To je neoddiskutovatelná pravda. Otázka ale je, jestli se situace může zlepšit v nastavení, kdy stát Romy diskriminuje už od dětství tím, že je posílá do škol pro postižené, a kdy právník pověřený bojem právě proti tomuto chování popírá existenci rasismu.
Dlouhodobý obhájce práv nájemníků, který na Facebooku mimo jiné dává najevo i pochopení pro okupační akce pražských squatterů a ve svých článcích mluví o „pěně náckovského primitivismu“, je vůči Romům zkrátka tvrďas. Bez komentáře – byť jinak komentuje skoro všechno – nechává článek, kde se o neziskovkách zabývajících se sociálním začleňováním mluví jako o parazitických, a podivuje se stížnostem v souvislosti s reportáží na ČT, kde zaznělo „sociologické“ potvrzení antiromských předsudků.
Stanislava Křečka nelze obviňovat z populismu – jeho pozice není politická a vzhledem ke svému věku už asi o volenou funkci usilovat nebude. Jeho výroky tedy nejdou naproti voličským masám, jde o jeho názory, jež on sám evidentně považuje za projev určitého hrdinství. „Nechceme si připustit fakt, že u nás žijí lidé, které prostě nikdo nikde neubytuje. Proto, že pokud se jim byt poskytne, oni ho zničí. Nikdo to nechce slyšet, a když náhodou o tom někdo nahlas promluví, hned je rasista, xenofob, společensky znemožněný člověk,“ citují ho Parlamentní listy.
Jak se ukazuje, Křeček promluvil, a společensky znemožněným člověkem se nestal. Spíše naopak. Kdyby aspoň „bojovníci s korektností“ neříkali, jak jdou proti proudu…
Autor je sociolog.