Univerzita Karlova jako modelingová agentura

Mohou se komerční projekty zaštiťovat jménem veřejné instituce? Je vhodné, aby vysoká škola podporovala soutěž, kterou část studentů i akademické veřejnosti vnímá jako diskriminační? Iniciativa Za Karlovku bez sexismu si myslí, že ne. Zformovala se na protest proti soutěži krásy Miss Univerzity Karlovy. Vyzpovídali jsme jednu z jejích aktivních členek – Kateřinu Kňapovou, která v […]

 

Co vám na celé soutěži Miss UK nejvíc vadí?

Kdyby se jednalo o akci, která by kladla důraz na něco jiného než na mainstreamovou představu o fyzické kráse jako všechny ostatní miss, pak bychom pravděpodobně neprotestovali. Organizátoři sice tvrdí, že při výběru finalistek hraje velkou roli osobní pohovor, nicméně oficiální prezentace, v níž převažují fotky účastnic, na kterých je zdůrazňováno primárně tělo, ideálně v plavkách, tomu tak úplně neodpovídá. Podle mě by akademická půda neměla být prostředím, kde se nekriticky přejímá mainstreamová představa o ženě jako krásném objektu, ale právě naopak.

Jednou z hlavních kategorií je sice Múza UK, udělovaná na základě eseje na zadané téma, nicméně opět se rekrutuje z účastnic, které prošly výběrovým řízením posuzujícím v první řadě fyzickou krásu. Má šanci se stát „nejinspirativnější dívkou UK“ studentka, která není konvenčně krásná ani třeskutě vtipná při osobním pohovoru, leč spisovatelsky nadaná? V této soutěži – stejně jako v jiné soutěži krásy – pravděpodobně nikoliv.

Ve svém otevřeném dopise rektorovi píšete, že UK by neměla zaštiťovat soutěž typu Miss UK, jelikož se jedná o komerční akci. Můžete přiblížit, v jakém smyslu je komerční, a proč není vhodné, aby se univerzita na takových akcích podílela?

Když se podíváte na webové stránky soutěže, najdete podporu velkého množství firem, které by bylo možné s univerzitou propojit jen velmi volně – figurují mezi nimi třeba agentura Czechoslovak Models nebo nejrůznější kosmetické firmy. Sami organizátoři přiznávají, že finálový večer je koncipován jako večerní klubová akce se vstupným. Fakt, že Miss UK organizují studenti (nicméně z velké části již bývalí), nezaručuje, že bude tato soutěž nějak zásadně odlišná od ostatních soutěží krásy. Proč by mělo rekrutování potenciálních modelek – a jedna esej to nezachrání – probíhat pod hlavičkou univerzity a získávat kredit právě z jejího dobrého jména? Univerzita by se podle našeho názoru měla prezentovat primárně vzdělávací činností, rozvojem poznání, a ne promenádou svých studentek v plavkách.

Univerzita Karlova se ale od akce distancovala. Co tedy vaše iniciativa konkrétně požaduje?

Je pravda, že se rektor UK profesor Hampl vyjádřil v tom smyslu, že univerzita Miss UK nezaštiťuje a zaštiťovat nebude. Nám se ale nelíbí, že akce používá „dobré jméno“, nebo chcete-li „značku“ Univerzita Karlova, a částečně se tedy tváří jako oficiální akce univerzity. Byli bychom rádi, kdyby se soutěž přejmenovala. Tak trochu si slibujeme i to, že pokud se nám podaří vyvinout určitý tlak a otevřít diskusi, můžeme být vzorem pro podobné iniciativy na jiných vysokých školách.

Jsou tedy podobné soutěže obvyklé i na jiných českých (či evropských) vysokých školách? Kdy se objevily a čím si vysvětlujete jejich vznik či rozšíření?

V České republice jsou tyto soutěže poměrně rozšířené – královny krásy mají Česká zemědělská univerzita, České vysoké učení technické, Jihočeská univerzita, Masarykova univerzita, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Vysoká škola ekonomická a Vysoká škola chemicko-technologická. Společnou soutěž Miss mají Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Ostravská univerzita. A pak existují i soutěže krásy přesahující úroveň jedné školy jako Miss IT, Miss studentka, Miss Academia a zřejmě ještě nějaké další. Některé mají tradici sahající do devadesátých let, jiné, jako například Miss UK, vznikly teprve před pár lety.

Pro některé instituce je to součást propagace, pro jiné – v rámci komerčních studentských Majálesů, kde se také často koná volba Miss – zase tak trochu povinnost a na některých školách jde prostě o tradici, proti které nikdo nic moc nenamítá, ba naopak. Koneckonců, já a Johana Chylíková [druhá iniciátorka iniciativy – pozn. red.] jsme byly ze strany zastánců miss v několika diskusích nařčeny z toho, že účastnicím stejně jen závidíme, a proto „prudíme“.

V západní nebo severní Evropě jsou soutěže krásy spíše výjimečnými akcemi, které budí silnou nevoli – například v Londýně nebo Edinburghu byly po velmi krátké době zrušeny. Ve střední a východní Evropě tyto soutěže existují poměrně nerušeně.

porota
Porota ví, že nejlepší holky jsou z Karlovky…

Řekla byste, že je sexismus na Karlově univerzitě nebo obecně na českých univerzitách doma? Jak se nejčastěji projevuje?

Těžko říct, jestli některé jevy označit přímo za sexismus, nicméně se domnívám, že akademické prostředí částečně přebírá některé předsudky přítomné ve společnosti. Projevuje se to například na postavení dívek v technických a dalších „tvrdých“ oborech, v představách, že ženy nemohou být kvůli péči o rodinu dobrými vědkyněmi a podobně. Akademické prostředí je především mnohými chápáno jako zcela neutrální půda, což pochopitelně brání hlubší reflexi nejen z hlediska předsudků v oblasti genderu, ale i dalších mocenských vztahů, které, byť nevědomě, hrají roli.

Vadí vám soutěže krásy obecně? Proč?

V kontextu nátlaku, který je na ženy (ale nejen na ně) z hlediska určitého ideálu krásy spojeného s mládím a dokonalou, štíhlou postavou vyvíjen, jsou tyto soutěže samozřejmě velmi problematické. Ohrožené jsou zejména náctileté dívky, ale pochopitelně nejen ony. Nechci se stavět do role nějaké velké „missobijky“, spíše bych chtěla upozorňovat na to, jak propagace ženy jako krásného těla, a ještě k tomu krásného pouze jedním, konvenčním způsobem, může negativně působit na ženy a dívky a jejich vztah k sobě samým. To není jen otázka soutěží krásy, ale i reklamních kampaní, mainstreamového kulturního průmyslu nebo módních trendů.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies