Ivana Řápková vystoupila z ODS a prý končí i s politikou. Charismatickou, ambiciózní političku, která byla pupeční šňůrou svázaná s temnou ODS, na politické výsluní ji vytáhly protiromské nálady, převálcovaly pravidla hry regionálních kmotrů, kocovina z dotačního mejdanu a neukočírovaná arogance.
Vše začalo, jak jinak, v Chomutově. V roce 1998 se Řápková stala městskou radní, v čele kandidátky a následně města stála ale jiná váha – Alexandr Novák, od něhož se nedokázala nikdy odpoutat a který ji nakonec stáhl s sebou do politické nicoty, mohla si za to ale samozřejmě sama.
S Novákem za zády se stala o čtyři roky později starostkou. Tehdejší senátor sice vyhrál komunální volby, ale zpět do čela se nijak nehrnul. Přece jenom už probublával skandál, kdy si jako starosta vzal čtyřicetimilionový úplatek za prodej městských akcií, což by asi bylo moc i na Chomutov.
Řápková se díky své pracovitosti, inteligenci a charismatu ve funkci osvědčila a svého času byla pokládána za naději chomutovské politiky. S přehledem vyhrála komunální volby (ODS 34,5 %) a měla, stejně jako Novák, nakročeno i do Senátu, oboje volby byly v říjnu 2006. V druhém kole ji ale převálcoval v poměru čtyři ku jedné populární lékař Petr Skála, což byla pro političku nepěkná rána. Náplastí na rozbolavělé ego jí zůstalo místo starostky.
Nezvládnutá symbolika – jezero a zoo
Život ve městě i na radnici plynul poklidně dál, ovšem pomalu se schylovalo k bouři na Kamencovém jezeře. Za osm let neomezeného vládnutí s Alexandrem Novákem v čele dospěli politici z ODS oprávněně k pocitu, že už si mohou dovolit cokoliv. Podcenili však symboliku své další kulišárny.
Dostali chuť na Kamencové jezero, zanedbané provinční koupaliště, pro Chomutovany však symbol lokálního patriotismu. Jediné kamencové jezero na světě (to v Kanadě vyschlo), kde se dřevěné kabiny dědily z pokolení na pokolení, a také jediné místo, kam se dalo v létě ve městě zajít.
Město se rozhodlo Kamenčák pronajmout za směšnou částku na padesát let neprůhledné akciovce. Vrcholem drzosti bylo, že předsedou představenstva byl zvolen a jménem akciovky vystupoval Zdeněk Fojtík, zastupitel za ODS a Novákova pravá ruka. Primátorka Řápková se hájila komicky. Sama to prý považovala za nešťastné a ruku pro to nezvedla. Pronájem jezera ale plamenně obhajovala – nájemce se zavázal ke správě koupaliště a k milionovým investicím do jeho vybavení. Ovšem to by nesmělo vyjít najevo, že ony miliony přihrál neprůhledné akciovce hejtman Jiří Šulc (ODS), zvaný „desetiprocentní Jirka“, z tehdy začínajících evropských dotací. A protože kluci z ODS si opravdu věřili, vyjednali rovnou stoprocentní dotaci, tedy výjimku ze spoluúčasti. To už byla slušná kořistka.
„Horování za slušné občany však mělo malý vroubek. Její tažení totiž režírovala PR agentura, která jako bonus dostala více než desetimilionový kontrakt na propagaci nového stadionu. Náhoda…“
Na podivný pronájem upozornil mezi prvními Přemysl Rabas (SZ), zastupitel a člen koalice (s ODS) na radnici. O Chomutovu se znovu psalo. Těžkou ránu ale Ivaně Řápkové zasadili Reportéři ČT – kauzu vykreslili jako čistě mafiánskou záležitost a navíc nachytali primátorku, jak si spolu s Novákem vykračovala na schůzku s premiérem Topolánkem. Rabas byl tehdy poslancem a hrálo se o každý hlas.
Když vás chytí s Novákem za ruku, těžko se to vysvětluje. Řápková ale místo toho, aby počkala, až se na jezero pozapomene, vytáhla do boje. Odvolala Rabase z vedení zooparku, kde šestnáct let působil. Byla to nepromyšlená pomsta v afektu ve stylu „Ty mě vláčíš novinama, já tě vyhodím z práce“. Primátorka si ani dopředu nepřipravila žádné věrohodné důvody vyhazovu. Zkoušel je najít pozdější audit, ale pouze s trapným výsledkem: Rabase auditoři obvinili z nepřesností v cestovních výkazech a dalších prkotin.
Zpackat pronájem jezera a ještě vyhodit populárního šéfa od zvířátek, to už bylo moc i na jinak laxní Chomutováky. Pořádali demonstrace a petici za odvolání vedení města podepsalo přes šest tisíc lidí. Vrcholem protestů byl pravděpodobně telefonát Václava Havla, který demonstranty podpořil v přímém přenosu. O názoru místních na tehdejší situaci mnohé vypovídá i fáma, která tehdy městem kolovala, že Řápková žije s Novákem, a dokonce si spolu staví barák. Mnozí tomu věří dodnes.
Jste blbci a vyhodím vás z práce
Zatímco jiný primátor by si po obdržení petice možná raději sbalil zlatý řetěz a odešel kanálem, ne tak Ivana Řápková. V jejích očích byla situace jasná, našla konečně politického soupeře. Byli to Zelení, pravdoláskaři a média, kteří zmanipulovali veřejnost, protože ona to myslela dobře. Velmi pravděpodobně tomu i věřila. Vytáhla do protiútoku – petentům napsala dopis, ve kterém je vystrašila přestupkovou komisí a taktně jim naznačila, že jsou hloupí, protože se nechali vodit za nos. Začal vycházet regionální časopis, který házel špínu na Rabase a odpůrce radnice, a v prvním čísle nalezli čtenáři rozhovor s Řápkovou a Fojtíkem.
Oblíbeným způsobem šikanování odpůrců bylo také rozesílání dopisů jejich nadřízeným. Primátorka psala, že dotyčný poškozuje dobré jméno města. Totalitní a nechutná taktika, jak připravit nepřátele o práci, občas nesla své plody. Podnikatelé či živnostníci byli často vystaveni kontrolám z finančního a celé řady jiných úřadů, ostřejší kritici si vysloužili i nějaké to trestní oznámení.
V podobném stylu se to – s klesající intenzitou – v Chomutově nějaký čas koulelo. Ivanu Řápkovou však čekala ještě tři důležitá témata: právnický titul, protiromské tažení do parlamentu a dotační mejdan.
Dávky nedáme – na protiromské vlně do parlamentu
Zhruba rok před parlamentními volbami 2010 vytáhla Řápková trumf, díky němuž se z lokální političky stala známou lokální političkou. Radnice se rozhodla uvalit exekuce na sociální dávky přímo při jejich vyplácení. Zkrátka, kdo si přišel pro peníze a dlužil městu, velká část dávek mu byla zabavena.
Primátorka si našla silné téma, které mělo překrýt její dosavadní průšvihy a katapultovat ji do parlamentu. Nápad možná vycházel z dřívějších kroků: Řápkové se podařilo silou vyklidit „dům hrůzy“ v centru města, jehož obyvatelé znepříjemňovali život sousedům, stejně tak uspěla při vyhazovu problémové rodiny z jiného domu. To jí v Chomutově, kde panovalo sociální napětí a nikdo problémy sociálně vyloučených obyvatel neřešil, přineslo uznání lidí i médií.
Exekucí dávek se téma vyhrotilo a překročilo hranice „okresu na severu“. Primátorka stála na barikádě „slušných“ proti „nepřizpůsobivým“ a jejich obhájcům. Lapidárně to tenkrát vystihl úryvek z její tiskové zprávy, v němž se pravilo, že bude pokračovat v boji za slušné občany proti „všem těm Uhlům, Kocábům…“. Každopádně svůj cíl akce splnila, primátorka se dostala do celostátních médií s aureolou Čunka v sukních.
Horování za slušné občany však mělo malý vroubek. Její tažení totiž režírovala PR agentura, která jako bonus dostala více než desetimilionový kontrakt na propagaci nového stadionu. Náhoda… To ovšem bylo pod rozlišovací schopnosti občanů i médií, takže popularita ranařky z Chomutova rostla. Nejblíže k vrcholu Řápková asi byla v době, kdy se o ní Václav Klaus vyjádřil jako o politické naději.
Prokletý titul a poslankyně
Víc než dotační kauzy jí u veřejnosti paradoxně uškodil podivný titul z plzeňských práv. Není pochyb, že ji prominentní studentka absolvovala protekčně. Ostatně Chomutované to měli u „svého“ Milana Kindla v Plzni vždy dobré. Řápková však vůbec nezvládla mediální komunikaci a zaplétala se do vlastních lží, čímž na sebe zbytečně opakovaně upozorňovala. Tahanice o její titul se velmi pravděpodobně staly také součástí boje uvnitř ODS, takže o publicitu bylo postaráno.
Tato „popularita“ však nakonec pomohla Řápkové postoupit z druhého místa krajské kandidátky, hned v závěsu za Petrem Gandalovičem, do sněmovny v roce 2010. Stěžejní byla znovu podpora kmotra Alexandra Nováka, který „Gandala“ a „Ivanu“ protlačil do popředí. Chomutováci jí to nesežrali, ale zbytek kraje ano – cesta do vrcholné politiky tak byla volná.
Dotační mejdan a pád
V tu dobu se v celém Ústeckém kraji pořádal dotační mejdan. Lokální politici a jejich nohsledi se doslova utrhli ze řetězu, protože najednou rozhodovali o miliardách korun. V Chomutově díky tomu vyrostlo nesmyslné množství luxusních hotelů pro celkový počet tří turistů, obří sportovní areál za městem, gigantická obrazovka a další nesmysly. Lokální politici už ztratili jakékoliv zábrany a jejich arogance dosáhla nejvyšší hladiny.
Dobře to ilustruje případ letního areálu Banda, který je součástí výše probíraného Kamencového jezera. Město přijalo „protihlukovou“ vyhlášku, kvůli níž bylo uzavřeno několik hospod. Pár měsíců na to si Řápkové kolega z ODS otevřel letní diskotéku, která o půlnoci šikanovala polovinu Chomutova Michalem Davidem. Jen den před jejím otevřením se mimořádně sešla Rada města a „didžině“ udělila výjimku. Diletanti z ODS si naštěstí nebyli schopní nechat areál zkolaudovat, takže po tlaku veřejnosti museli zavřít.
Chomutovští už vědí
S Chomutovem se poslankyně rozloučila stylově. V komunálních volbách ztratila ODS dvacet procent hlasů oproti volbám předchozím. Na otevírání nového zimního stadionu ji diváci vypískali, hokejoví ultras ji dokonce ve svém skandování posílali do patřičných míst. Jednalo se o tytéž fanoušky, kteří se později proslavili pokřikováním „opice“ na kanadského hokejistu tmavé pleti. To jen pro dokreslení, koho všeho uměla primátorka naštvat.
Hořký konec Ivany Řápkové… Výrazná osobnost, kterou potopila ďáblova smlouva s Alexandrem Novákem (toho času ve vězení za korupci), přebujelé ego, kvůli kterému nebyla ochotná obklopit se schopnými lidmi a nechat si poradit, a nepochybně i impulsivní, zkratovité jednání.
Stýskat se nám nebude.
Autor je publicista.