Před třemi lety vyvrcholila vlna revolučních událostí v arabském světě, pro kterou se vžil souhrnný název Arabské jaro. Svou specifickou roli na pozadí politických a společenských požadavků sehrál i hip hop, do nějž se v několika případech hlas odporu vtělil.
Tunisan Mohamed Bouazizi, šestadvacetiletý pouliční prodavač zeleniny, se 17. prosince roku 2010 upálil před sídlem provinční vlády ve městě Sidi Buzíd na protest proti špatným životním podmínkám v zemi. Učinil tak po ponižujícím incidentu s místní policistkou, která mu zabavila jeho vozík se zeleninou, sprostě mu nedávala a několikrát ho uhodila. Jeho čin společností rezonoval a frustrace z politické situace se od toho dne přetavila v začátek tzv. jasmínové revoluce, která se postupně šířila do sousedních zemí. Bouazizi o několik týdnů později na následky vážných zranění zemřel.
„Jejich rap je hlasem odporu, který dokáže strhnout davy, neboť umí jasně pojmenovat aktuální problémy.“
To jsou takřka učebnicová fakta, která se předříkávají coby úvodní sekvence k řetězci revolucí v arabském světě. Zajímavou roli však při Arabském jaru sehrál i hip hop. Nejznámějším rapperem je v tomto ohledu tuniský MC El Général, který se stal „hlasem“ tamějších demonstrujících. Krátce po uveřejnění hitu Tounes bledna (Tunisko je naše země) byl šestého ledna 2011 zatčen a tři dny ve vazbě vyslýchán. „Pokládali mi otázky typu: ,Kdo je tvůj šéf? Pro jakou politickou stranu pracuješ? Kdo ti píše texty?‘,“ popisoval v rozhovoru pro Al-Jazeeru El Général průběh výslechu. Teprve třetí den si tuniská policie uvědomila, jak fatální chyby se dopustila. Zadržení mladého rappera kvůli skladbě vyzývá tuniský lid, aby vzal osud země do svých rukou, okamžitě přitáhlo zájem světových médií.
Utrpení je všude kolem
Tlak na režim Ben Aliho byl od té chvíle ještě intenzivnější a prezident nakonec raději 14. ledna utekl do Saudské Arábie. V tu dobu byl El Général už několik dní na svobodě a užíval si status národního hrdiny a celosvětové celebrity. „Chodily mi zprávy od mladých lidí v Káhiře, abych přijel a zahrál na náměstí Tahrír, ale neměl jsem pas ani vízum,“ popisoval El Général reportérovi magazínu Spin první momenty po propuštění. Jestli Bouaziziho čin zažehl pochodeň tuniské revoluce, El Généralovo zatčení ji uvedlo v život. Vládnoucí garnitura totiž neměla tušení, jaké popularitě se mladý rapper po zveřejnění své nejslavnější skladby Rais Lebled (Prezidente, tvoje země) ve společnosti těší. Skladba se jako lavina šířila sociálními sítěmi všech arabských zemí. Její text skandovali protestující nejen v Tunisku, ale i v Egyptě, Maroku nebo Bahrajnu: „Prezidente, tvá země je mrtvá/ lidi žerou odpad/ Jen se dívej, co se děje/ Utrpení je všude kolem/ Není kde spát/ Mluvím zde za všechny/ kterým bylo ukřivděno/ za ty, které rozdrtila noha mocných,“ rapuje v refrénu.
Vliv tuniského rapu dlouho nepřesahoval hranice státu. Prorazit dokázal až MC Balti, který v devadesátých letech působil v pionýrské rapové formaci Weld Bled. Jeho texty byly apolitické, tudíž přijatelné. Nejspíš na něj zafungovala výstraha, kterou mu v roce 2005 udělily bezpečnostní složky. Tehdy totiž skladba 3hed Fi Terkina (Ve vězení pod širým nebem) rappera Férida el Extranjero s ostře protirežimním textem vyprovokovala bezpečnostní složky k rázné akci. Extranjero sice už třetím rokem žil ve Španělsku, ale většina tuniských rapperů byla kvůli této skladbě vyslýchána a dostala na vybranou: buď se přestanou věnovat politickým tématu a jejich skladby lidé uslyší v rádiích a televizi, budou moct koncertovat a vydávat alba, nebo nikdy nic nevydají a vystaví se riziku, že si pro ně jednoho dne přijde policie. Rapper Balti si vybral první možnost a stal se „prorežimním miláčkem“, jak jej nenávistně označovali ostatní MCs. Jasmínová revoluce jeho slávu z velké části pohřbila. „Situace se změnila. Na jeho koncerty už nechodí tolik lidí a ani alba neprodává jako dřív,“ popisuje současnou situaci rappera jeho manažer pro magazín Spin.
Internetem proti cenzuře. Zatím
Snahy politicky angažovaný hip hop cenzurovat nebo vypudit z veřejného prostoru měly díky internetové revoluci spíše opačný efekt. „Ještě v roce 2008 nebyl mezi Tunisany Facebook příliš známý,“ říká tuniský novinář Fahem Boukaddous. V té době na něm bylo zhruba třicet tisíc tuniských uživatelů, zatímco měsíc před eskalací protirežimních protestů jich byly téměř dva miliony. Bez jeho existence by zřejmě byla cenzura daleko efektivnější. Zábavní průmysl totiž v arabském světě ve svých kleštích svírá obrovský konglomerát Rotana Group, jejímž většinovým vlastníkem je saudský princ Al-Waleed bin Talal. Používá-li umělec anglické texty, případně hraje-li elektronickou instrumentální hudbu, nemá větší problémy. Pokud se však rozhodne používat arabštinu, nemají v jeho tvorbě sociálněkritická témata místo. Zdá se ovšem, že ani internetová svoboda zde nebude navěky. V Turecku, kde se minulé léto přes sociální sítě svolávaly obrovské protesty, nedávno prezident podepsal nový zákon, který telekomunikačnímu úřadu umožňuje blokovat jakoukoliv internetovou stránku z důvodu porušení ochrany osobních údajů, aniž by o tom musel předtím rozhodovat soud.
Na rozdíl od Tuniska nebo Egypta se v Maroku podařilo ochotu k demokratizaci země do určité míry zachránit. Král Mohamed IV. slíbil brzké reformy, nové volby a ústavu a podařilo se mu tak utišit hněv ulice. I zde sehrál hip hop důležitou roli. Rapper El Haqed (v překladu „rozhořčený“) byl výraznou tváří demonstrujících. Nejčastěji rapuje o korupci a sociální nespravedlnosti: „Už nebudeme mlčet! Berou si naše bohatství/ nechávají nám jen zbytky“. Ve skladbě Kilaab Addawla (Státní psi) obviňuje z korupce některé policisty a na jaře 2012 byl kvůli této skladbě také zatčen a následně odsouzen na rok do vězení.
Podobně dopadl i rapper Weld El 15 z Tuniska. Ten za urážku policie vyfasoval dokonce dva roky vězení. Podobně jako El Haqed se provinil svým rapem – konkrétně skladbou Boulicia Kleb (Policajti jsou psi). Po vlně veřejných protestů dožadujících se jeho propuštění byl však rozsudek v létě minulého roku zrušen. Za své vystoupení na mezinárodním festivalu v Hammamet byl však velmi záhy stíhán znovu. S parťákem Klayem BBJ byl v nepřítomnosti – opět za urážku policie – odsouzen k roku a devíti měsícům žaláře. Zatímco případ Klaye BBJ byl v říjnu loňského roku znovu projednáván a rapper byl nakonec osvobozen, Weld El 15 se před soudem několik měsíců schovával. Avšak i tento spor nakonec vyhrál a v současnosti nahrává ve Francii nové album. Bez obrovského zájmu tuniské veřejnosti i světových médií by však tak lehce zřejmě nevyvázl. Přesto tato kauza dává naději, že se společenské poměry i v Tunisku liberalizují.
Pokud se ptáte, jakou změnu poměrů si tito rappeři přejou, je to špatná otázka. Žádnou konkrétní politickou vizi nevzývají. A proč by také měli? Jejich rap je hlasem odporu, který dokáže strhnout davy, neboť umí jasně pojmenovat aktuální problémy. Zároveň se těší velké oblibě u místní mládeže, která tvořila hlavní část protestujících. Roli arabského rappera chápe El Général jasně: „Vidím spoustu věcí, které v Tunisku pořád nefungujou. Budu svým rapem na tyhle věci pořád poukazovat. Budu stále hlasem tuniského lidu.“
Autor je hudební publicista.