Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme…


Dění v Ústavu pro studium totalitních režimů je znovu hojně diskutováno. Na pořadu dne je volba nového ředitele. Ústavu rovněž bylo pozastaveno členství v Evropské platformě svědomí a paměti, neboť se prý zpronevěřil jejímu kodexu a zaměstnává bývalé funkcionáře totalitních politických struktur.

Z povídaček o nástupu agentů, bezskrupulózních přisluhovačů zločinné a odsouzeníhodné komunistické strany do Ústavu pro studium totalitních režimů, kteří ho chtějí ovládnout, přepsat minulost, vypálit Archiv bezpečnostních složek a znovu zde nastolit totalitní stalinistický systém, vybudovat gulagy a masově popravovat nepohodlné živly, se již dávno stalo klišé. Přesto mají někteří novináři nadále potřebu hrát na antikomunistickou notu a při každé příležitosti hájit ideologickou čistotu Ústavu, která mu byla dána do vínku jeho zakladateli. Ti však svůj vliv na další směřování instituce pozbyli, a tak jim nezbývá nic jiného než se čertit, že si s jejich oblíbenou hračkou hrají i ostatní.

Nový ředitel

Přitom se nabízejí mnohem zajímavější témata k diskusi. Jedním z nich je právě volba nového ředitele nebo ředitelky Ústavu, neboť v těchto dnech právě probíhá výběrové řízení, z něhož má vzejít nástupce Pavly Foglové. Ačkoli zatím nebyla oficiálně zveřejněna jména kandidátů, otevřeně se spekuluje o pěti jménech.

Prozatím jako jediný svou kandidaturu veřejně ohlásil na webových stránkách bývalý předseda vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů Adrian Portmann. O místo se uchází i francouzská historička, dřívější místopředsedkyně vědecké rady, Muriel Blaive, jež se výběrového řízení na stejnou funkci už v minulosti účastnila. Dalším kandidátem by měl být současný náměstek a bývalý prozatímní ředitel Ústavu Zdeněk Hazdra. Zřejmě předposledním uchazečem je bývalý kontrolor Nejvyššího kontrolního úřadu a kandidát za Českou pirátskou stranu do Poslanecké sněmovny v posledních volbách Karel Světnička. A přihlášku podal i Viktor Meca, bývalý poradce ministryně obrany Vlasty Parkanové a nyní vedoucí pracovník na oddělení ministerstva obrany, které má na starost vydávání osvědčení účastníkům tzv. třetího odboje.

Přestože stále ještě nejsou známy koncepce jednotlivých kandidátů, zkusme si představit, kdo by byl vhodným nástupcem dosavadní ředitelky. Vyjma Adriana Portmanna své představy budoucího směřování Ústavu nikdo zatím nezveřejnil. Dostupná je pouze stará koncepce Muriel Blaive, s níž se ucházela o post ředitelky ve výběrovém řízení, ze kterého nakonec vzešel jako vítěz Daniel Herman. Za Zdeňka Hazdru mluví jeho minulé i současné účinkování v ÚSTRu. Jako prozatímní ředitel programově navazoval na svého předchůdce Pernese a snažil se omezit vliv mocné kliky kolem Pavla Žáčka, depolitizovat instituci, otevřít ji a navázat kontakty s odborníky v jiných institucích. Nicméně výsledek byl rozpačitý. Karel Světnička se k této problematice, pokud vím, doposud nevyjadřoval a jeho názory na dění a budoucí činnost Ústavu nejsou známy. Stejně tak není zřejmé, kam by Ústav směřoval pod vedením Viktora Mecy.

ústr2

ÚSTR se prý zpronevěřil kodexu Evropské platformy svědomí a paměti

Černobílé vidění versus pluralita výkladů

Můžeme předpokládat, že novým ředitelem se stane někdo z trojice Blaive, Hazdra, Portmann. Volba Muriel Blaive by zřejmě představovala vykročení z doposud pevně střeženého tematického vymezení předmětu zkoumání, otevření pracoviště zahraničním vlivům a pluralitě výkladů.

Ačkoli se podobně prezentuje i Adrian Portmann, z jeho koncepce (ale i dříve poskytnutých rozhovorů) je patrné, že má myšlenkově blíže k „otcům zakladatelům“ kolem Pavla Žáčka. Přestože píše, že „Ústav nemá propagovat jen jeden narativ a (…) rozdělovat společnost“, současně trvá na tom, že nesmí být zpochybňováno, že „totalitární režimy byly nedemokratické, opovrhující lidskou důstojností, a proto zásadně nepřijatelné“.

V tomto ideologickém rámci se však jakékoli alternativní narativy musejí zákonitě ztrácet. Nelze trvat na černobílém rozvržení skutečnosti a zároveň hovořit o pluralitě výkladů. Hodnotící, ideologicky zabarvený pohled nemůže postihnout proměny, kterými politický systém i celá společnost v předlistopadovém období prošly, ať už jde o samotnou moc a panství nebo posuny v chování a hodnotových soudech obyvatelstva. Vysloveně komicky působí jeho návrh na zřízení nové řady popularizačních knih, srozumitelně a přehledně shrnujících důležitá témata (například počet obětí totalitárních režimů). Chtěl by tak přispět k občanskému vzdělávání, jež má být jednou z priorit instituce, a to i za cenu utlumení čistě výzkumných projektů.

Zdeněk Hazdra pak představuje jakýsi střed, pokračování nastoleného kursu „mírného pokroku v mezích zákona“. Ale zákon je možné i změnit a v případě Ústavu pro studium totalitních režimů by to bylo jedině ku prospěchu věci.

 

Autor je publicista a spolupracovník redakce.

 

A2LARM