Tak nám rozmetali hinduisty. Nebojte se, miliarda obyvatel druhé nejlidnatější země se stále těší relativně dobrému zdraví. Řeč je o knize The Hindus: An Alternative History (Hinduisté. Alternativní dějiny) americké religionistky Wendy Doniger, kterou minulý týden nakladatelství Penguin stáhlo z indického trhu kvůli údajně pohoršlivému obsahu. Nebývalá věc, jež otevírá otázku svobody slova a vědeckého bádání v zemi, která se ráda nechá titulovat jako největší demokracie světa.
Proti zlé knize a za jeden hinduismus
Krkem tučňákovi zakroutil Dínanáth Batra, čtyřiaosmdesátiletý učitel v důchodu, jenž po sérii petic konečně dosáhl svého a systematickým nátlakem poslal celý náklad do stoupy. „Její záměry jsou zlé, obsah protinárodní a jazyk urážlivý,“ shrnul své námitky ke knize v jedné větě. Wendy Doniger podle něj ztotožňuje indická náboženství s nevázaným sexem a snaží se je v očích veřejnosti poškodit. Kdo by nechápal, co tím myslí, nechť se podívá na obálku publikace: uvidí východoindickou lidovou malbu zobrazující Kršnu, kterak zvesela jede na koni složeném z nahých žen. Indií rázem proletěly vzpomínky na rok 1988, kdy vláda Rádžíva Gándhího uvalila embargo na Rushdieho Satanské verše. Rozdíl je ovšem v tom, že tentokrát nikdo nikomu nevyhrožoval smrtí.
„Co vás tak vystrašilo?“ ptá se v otevřeném dopise vydavateli známá spisovatelka a aktivistka Arundhatí Roy. Vždyť Wendy Doniger je slavná a uznávaná badatelka, zatímco nějakého pana Batru prakticky nikdo nezná, chtělo by se říct. Jenže to není úplně pravda. Sdružení pro záchranu vzdělání (Šikšá Bačáó Ándólan Samiti, SBAS) není žádný výstřelek znuděného učitele na odpočinku, nýbrž systematický program naplňovaný s vědomím Národního svazu dobrovolníků (RSS), ústřední polovojenské organizace hinduistických nacionalistů. Zákaz knihy o hinduismu není první skalp za jejich opaskem; v minulosti už dosáhli například toho, že z učebnic pro základní a střední školy zmizelo několik desítek údajně problematických odstavců. SBAS pracuje potichu a nenápadně, ale zato velmi účinně: podle samotného Batry má dvacet výborů rozmístěných po celé zemi, které se pravidelně setkávají a diskutují nad tím, které výukové materiály jsou vhodné pro reprezentaci „kulturního a duchovního dědictví“.
„Aktivisté, kteří volají po zákazu jedné knihy o hinduismu, by ve skutečnosti nejraději zničili i většinu skutečné hinduistické tradice, která se jim nehodí do krámu.“
Ono kulturní a duchovní dědictví je přitom poměrně úzce vymezené. V podstatě ho můžeme ztotožnit se snahou naroubovat hinduismus na kostru semitských náboženství, která už od první poloviny 19. století ovládá západní diskurs a kterou reformátoři hinduismu ochotně převzali. Tuto projekci formovala na jedné straně potřeba tehdejších religionistů zjednodušit si těžko uchopitelnou indickou kulturu a na straně druhé viktoriánský odpor ke všemu, co se vymykalo mravům tehdejší lepší společnosti: sexuálními narážkami v klasických textech počínaje a uctíváním Šivova falu konče. Jenže hinduismus, můžeme-li vůbec tento termín použít, je vším možným, jen ne pečlivě promyšleným a vyargumentovaným teologickým učením, jak jej v předminulém století rádi prezentovali jeho indičtí reformátoři i evropští obdivovatelé. Je to ohromně široký proud tradic a kultů, v němž neexistuje jediná historie, jediná pravda, jediné možné vysvětlení. Aktivisté, kteří volají po zákazu jedné knihy o hinduismu, by ve skutečnosti nejraději zničili i většinu skutečné hinduistické tradice, která se jim nehodí do krámu.
Kdo westernizuje hinduismus?
Odpůrci knihy sice tvrdí, že se snaží bránit westernizaci hinduismu a Indie jako takové, jenže pravda je spíše opačná. SBAS a podobné organizace mají za cíl proměnit hinduismus v náboženství s pevně danou strukturou a kodexem chování, přiblížit jej semitským náboženstvím a očistit údajný védský základ od všeho, co považují za modlářské nánosy středověku. A tak si od křesťanství půjčují pojem rouhání, od viktoriánské morálky zase pohoršení. Samo západní veřejné mínění jim v jejich úsilí nevědomky pomáhá, protože hinduismus nedokáže uchopit a hledá v něm paralely s vlastním kulturním dědictvím. Není zřejmě náhoda, že z milionů indických božstev je na Západě tak populární právě Kršna – jeho osud se v mnoha ohledech nápadně podobá důvěrně známému příběhu Ježíše Krista.
Indická vědecká obec okamžitě vyjádřila americké religionistce podporu a začala publikaci nahrávat na internetové úschovny, aby zůstala zachována svoboda vědeckého bádání i veřejné diskuse. My si můžeme s odstupem přiznat, že dnes již legendární kniha podle všeho není až takový zázrak. Už když před pěti lety vyšla, indičtí akademici jí vyčítali mnohé nepřesnosti, zkreslení a faktické chyby v překladech. A zároveň vizionářsky upozornili, že bude určitě trnem v oku hinduistickým nacionalistům, kteří okamžitě jakoukoli racionální kritiku přehluší svým hysterickým voláním po dobrých mravech. I kdyby však dílo Wendy Doniger bylo sebehorší, je důležité, aby bylo dostupné. Už jen proto, abychom se o tom mohli přesvědčit. A abychom si uvědomili, že nejen hinduismus, ale i jakýkoli další myšlenkový směr snese mnohem větší pluralitu názorů, než se nám snaží tvrdit několik fašizujících vykladačů.
Autor je indolog.