Brněnský dopravní podnik od tohoto týdne vylepšil své služby o pracovní pozici s tak srandovním jménem, že by se o něj mohly servat sekty a jiné náboženské spolky, které svůj název stále hledají. Odteď všichni nedostatečně způsobilí, tedy špinaví, smradlaví, opilí nebo nějak jinak závadní lidé půjdou příště – místo jízdy hromadnou dopravou – pěšky. O způsobu jejich transportu rozhodnou lidé obdaření vyšší mocí, kteří dokážou rozeznat dobré od zlého a oddělit pracující zrno od smradlavých nezaměstnaných plev – preventisté.
Vedení Dopravního podniku města Brna (DPMB) si od tohoto odvážného kroku neslibuje nic menšího než přilákání luxusní klientely do náruče hromadné dopravy: „Chceme získat nové zákazníky,“ prohlásil generální ředitel dopravního podniku. Že to myslí vážně, dokázal DPMB i tím, že do řad nepřizpůsobivých, kteří by mohli z luxusních brněnských šalin odehnat VIP cestující, zařadil i nevychované děti.
A tak zatímco v Praze se městské dopravě nelichotivě říká „socka“, v Brně usilují o atraktivnější přezdívku „snobka“. „Dneska jsem se nestačila ani učesat, tak jsem raději jela autem“ – tak by mohla v blízké budoucnosti začínat konverzace brněnských manažerek u ranní kávy.
Dvaadvacet statečných mužů a žen bylo vybráno přímo z řad zasloužilých revizorů a revizorek. Toto úctyhodné povolání se obecně těší takové vážnosti, že rozšířit jim – byť bez jakékoli opory v zákoně – buzerační pravomoci se doslova nabízí. Obdobně dobrým nápadem bylo obléct je do žlutých vest, aby vypadali jako úklidová četa. Šťastlivci, které z tramvaje nevyhodí, se cestou z práce budou moci alespoň od srdce zasmát. Město konečně kouslo do kyselého jablka bezdomovectví a nevychovanosti brněnských dětí a rozhodlo se udělat pořádek. Prozatím jenom v dopravě.
Lokální tisk jásá
Modernizační vykročení městské dopravy směrem k fašismu přivítal i lokální tisk a jím oslovení Brňané. Kdo by taky nejásal, když se dopravní podnik po několikaletém zdražování odhodlal udělat taky něco pro „slušný lidi“, o které jde jako vždy především. Paní Zuzana potkala jednou v autobuse opilé lidi, kteří měli oplzlé řeči, a práci bdělého preventisty by proto uvítala. Čichače toluenu, který smrděl a nesouvisle blábolil, paní Zuzana potkávala dokonce pravidelně!
Nějaká ta paní Zuzana se vždycky najde, argumentace slušnými lidmi a zajištěním jejich bezpečnosti nezná mezí, stejně tak je stále potřeba zvyšovat ochranu všech přede všemi. Jednou mi v Brně v tramvaji starší chlapík vykládal, že má na hlavním nádraží hrozný strach z teroristického útoku, protože se tam potuluje „spousta lidí s baťohama“. Řešení viděl v zesílení prevence, konkrétně ve „vostrejch hoších se samopalama“, kteří by na nádraží nonstop hlídkovali. Škoda jen, že tenkrát ještě na palubách brněnské dopravy nepracovali preventisté. Nechal bych ho vyvést, hrozně mu táhlo z pusy.
Slabých dvacet dva preventistů brzy určitě nebude stačit. DPMB prodává své pohledávky na nezaplacené pokuty za jízdu na černo exekutorům do všech koutů republiky, a tak dobře tuší, kolik ožralé chamradě bez domova se bude brzo chtít levně ohřát v prostředcích hromadné dopravy. A protože represivních složek není nikdy dost, mohli bychom se v budoucnu dočkat i pouličních preventistů. Nejen v MHD, ale i na brněnských ulicích zapáchá kdejaká troska, která otravuje slušné lidi, a dobře oblečení prodavači tarifů jim nemohou plnohodnotně nabídnout výhodnější volání do sítí všech nadnárodních společností světa.
Autor je sociolog.