Když na malém městě přijdete do hospody, u většiny stolů se samozřejmě řeší politika a fotbal. Minimálně u jednoho ale zaručeně najdete partičku vousatých mladíků, kteří se dříve scházeli v čajovně, ale když ji definitivně zavřeli, začali chodit sem. U jejich stolu místo Kalouska a Sparty létají slova jako čakry, tarot, ajurvéda nebo transfigurace a jejich zanícené debaty se většinou protáhnou až do zavíračky. Jsou to místní mystikové, kteří se shlédli v paranormálních vědách a konspiračních teoriích.
„Písničkář nám dost možná prozrazuje, co se stane v budoucnosti, až lidé zjistí, že populisté nemohou splnit své sliby. Teprve pak přijde čas pro mystiky.“
Jen díky nim má knihkupectví na náměstí dvakrát více knih v poličce „Záhady“ než v sekci české beletrie. I když jim je už přes třicet, nejspíše ještě žijí u rodičů a většinu času tedy mohou trávit na internetu sledováním dokumentů na YouTube, které jim pomáhají prohlédnout mediální faleš. Nahlédli tak skutečný příběh teroristického útoku z 11. září, odkryli fakt, že vlády do vodovodního potrubí vypouštějí otupující drogy, a taky to, že Elvis nezemřel v roce 1977, ale dodnes žije na Marsu.
Mistr Eckhart z Třince
Přesně na takovou partičku jsem si vzpomněl, když jsem si na YouTube pod novou skladbou Tomáše Kluse pojmenovanou Napojen četl reakce posluchačů. „Úžasné… hluboká pravda :-) Když se zaposloucháte do textu, najdete obrovský smysl… celého života… díky Tomáši,“ píše jedna slečna v typicky exaltovaném stylu internetových diskuzí a další pisatelé oceňují, že populární písničkář zase jednou zpívá také o vážných věcech. „Ty jsi já, jako já,/ Tebou jsem,/ společná je nám planeta Zem,“ pěje bard z Třince a v refrénu ještě dodává své nové životní krédo: „Ničeho nelituj,/ Život, co máš, je Tvůj,/ žij a měj rád, co je.“ Jsou to hluboká moudra někde mezi překladovými bestsellery o seberealizaci a záznamem mystického zření v duchu Mistra Eckharta, během něhož Klus zjistil, že „být je jednoduché“, protože „vše jedno je Duchem“.
Velká písmena u slov Láska, Život a Radost jsou Klusova licence a narazíme na ně i v rozhovoru pro časopis Regenerace, v němž se zpěvák zpovídá ze své nově nabité životní pohody, která údajně těží „z Radosti, kterou mě oblažilo přijetí všeho co JE. Z přijetí zodpovědnosti za Příběh, který jsem sem na Zem přišel vepsat do ,Sbírky Života jako takového‘.“ Podle něj k nápravě lidstva stačí, abychom odhodili své falešné a svazující role a všichni v sobě našli Dítě (vida, další kapitálka!). Všechno mu prý došlo při čtení knih a cestování po Indii. A když se oženil a zplodil dítě, pocítil konečně všeobjímající životní štěstí, které samozřejmě musí sdělit světu.
Píseň Napojen, kterou Klus v listopadu zahrál poprvé na předávání Českých slavíků, by klidně mohla znít v éteru z Rádia Proglas. Nemyslím tím jen náboženské téma či poněkud nucenou pozitivní náladu, ale spíše amatérské dramatické efekty, kterými Klus svůj text provází a kterých je žánr křesťanského pop-rocku plný až po okraj. V jedné sloce se herecky procítěně dojímá, o chvíli později zvyšuje hlas do chlapáckého chrapláku a v závěru nezřízeně juchá. Skoro se zdá, že u natáčení skladby nebyl žádný producent, protože ten by nejspíše písničkáře a jeho parťáka Jiřího Kučerovského upozornil, že pokud chtějí uspět v rádiích, musí se trochu krotit a posluchače méně znepokojovat.
Malá velká životní moudra
Nic z toho ale Klus nejspíše v úmyslu nemá. Nakonec samotná jeho cesta na vrchol českého žebříčku se vymyká marketingové logice. Ačkoli byl od začátku spojený se společností Sony BMG, k umělé hvězdě vyrobené firmou měl vždycky daleko. Spíše se dá říct, že využil rozdrolení našeho hudebního průmyslu, které otevřelo prostor pro agilní jedince s chytlavými tématy. Třinecký zpěvák samozřejmě těží z obliby písničkářů z lidu typu Kryla a Nohavici, kteří zhudebňují věčně oblíbená „malá velká životní moudra“. Místo poetických obrazů, které ze sebe sypou jeho vzory, však Klus zvládá jen klišé a poněkud těžkopádné slovní hříčky. (V jeho diskografii najdete písničky jako Da.muklův meč, Asi Jat a Eva nebo VeSmír.)
Skutečný Klusův průlom mezi mediální hvězdy přišel až v okamžiku, kdy vydal protestsong Pánubohudooken, v němž glosoval náladu v zemi v době afér pravicové vlády vzešlé z voleb roku 2010. „Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?“ ptal se v písni. V době své největší slávy si Kluse dokonce pozvali i do ČT 24, aby glosoval politickou situaci v zemi. V podobném duchu pokračovala i další angažovaná píseň Iniciativní s verši jako: „Má budoucnost je nejistá, mou zemí cloumá lobbista.“ Klusovy veršovánky pěkně zapadaly do éry chaotických demonstrací proti Nečasově vládě i podivného, apolitického idealismu hnutí, jako byla Holešovská výzva nebo Pozitivní evoluce Karla Janečka. Jejich halasné skandování, že „za všechno můžou ti nahoře“ má své pokračování v babišovskému a okamurovskému populismu, který s přehledem zvítězil v loňských volbách. V té době už ale Klus na politiku definitivně zanevřel a místo toho chce iniciovat proměnu duchovní – jeho jarní turné nese název Proměnamě. Na novém albu, které natáčí ve srubu u lesa kdesi na Sázavě, se prý bude už skoro výhradně zpívat o Bohu. K tomu je ale potřeba dodat, že tento Bůh samozřejmě nemá nic společného s organizovaným náboženstvím, kterého se my Češi, jak známo, děsíme. Místo nějakého pevného celku Klusovy esoterické hrátky připomínají divoký eklektismus, v němž společně křepčí Kristus, Mohamed, Buddha, Kelti a elfové. Jedině takový mišmaš může uspokojit každého.
Klusovy aktuální proklamace o Životě a Pravdě z něho ale nedělají jen mluvčího sluníčkových esoteriků z čajoven a diváků Ezo TV. Písničkář nám dost možná prozrazuje, co se stane v budoucnosti, až lidé zjistí, že populisté nemohou splnit své sliby. Teprve pak přijde čas pro mystiky.
Autor je hudební publicista.