V diskuzích, které následovaly poté, co brněnští zastupitelé odmítli podpořit vybudování skladu firmy Amazon v tamní průmyslové zóně Černovická terasa, často chybí pohled odjinud. V řadě evropských zemí totiž Amazon nemá v současnosti vůbec dobré jméno, a to především kvůli porušování pracovního práva.
„Tvrdé pracovní podmínky zaměstnanců připomínají podmínky nosnic v drůbežárnách. Zaměstnanci se musí smířit s tím, že ve skladu jsou francouzskému právu nadřazeny směrnice Amazonu.“
Uchránit obyvatele Brna před „pitomým“ rozhodnutím jejich zastupitelů, jak to označil prezident republiky, nakonec může iniciativa jihomoravského hejtmana. Ten firmě nabídl krajský pozemek nedaleko původního místa, v blízkosti tuřanského letiště. Nechme však pro tuto chvíli stranou vazby krajského pozemku na firmy zaregistrované podle kyperského práva a podívejme se na zkušenosti, které s Amazonem učinili obyvatelé některých dalších evropských zemí. V českém kontextu se relativně často, stále však nepříliš dostatečně, referuje o dvou skladech Amazonu v Německu: jeden je poblíž saského Lipska a druhý nedaleko hesenského města Bad Hersfeld. V obou těchto skladech před nedávnem došlo ke stávkám v souvislosti se snahou harmonizovat platy tamních zaměstnanců na úroveň, která je v Německu v daném sektoru obvyklá. Tři sklady, které gigant na poli internetového obchodu plánuje během tohoto roku otevřít v jižním a západním Polsku, přitom byly ze strany německých zaměstnavatelů používány jako hrozba německým zaměstnancům.
Podmínky drůbežáren
Ve Francii má Amazon pět skladů – v Douvrin a Douiai poblíž belgických hranic, v Saran poblíž Orléansu, v Montélimaru na Rhôně a v burgundském Chalon-sur-Saône. O situaci v posledním jmenovaném skladu informuje nedávno uveřejněný článek na webu Rue 89, jenž provozuje týdeník Le Nouvel Observateur. Obyvatelé stotisícové aglomerace Chalon-sur-Saône, v níž do roku 2007 působila firma Kodak a po svém odchodu zde zanechala nepříliš dobrou situaci na pracovním trhu, v roce 2012 vítali první zprávy o záměrech Amazonu vybudovat sklad na rozloze čtyřiceti tisíc čtverečních metrů. Pověst firmy se ale v kraji během necelých dvou let natolik změnila, že nyní musí dovážet zaměstnance z oblastí vzdálených až osmdesát kilometrů od skladu.
Tvrdé pracovní podmínky zaměstnanců připomínají podle zástupce tamních odborů CGT (Confédération générale du travail) podmínky nosnic v drůbežárnách. Zaměstnanci se musí smířit s tím, že ve skladu jsou francouzskému právu nadřazeny směrnice Amazonu. Zaměstnanci by se například neměli shlukovat a neměli by společně ani diskutovat. Příliš vstřícné nejsou k zaměstnancům ani pracovní normy (norma baliče zásilek je 110 balíků za hodinu), ani přístup manažerů, kteří jsou vůči zaměstnancům nevybíraví a často i velmi hrubí. Konečně, poslední „specialitou“ Amazonu v Chalon-sur-Saône je koncept „takřka pracovního úrazu“. Definice pracovního úrazu je účelově ohýbána a vydání potvrzení o úrazu odmítáno, čímž dochází k odnímání možnosti čerpat nemocenskou. Inspekce bezpečnosti práce, které do Amazonu v Chalon směřují, mají ale politické zadání tamní kritickou situaci ututlat, protože velkosklad je dítětem lokálních politiků, kteří se pyšní tím, že ho dokázali přilákat.
Nedlouho poté, kdy Amazon v Chalon-sur-Saône otevřel své brány, vyšla kniha Jeana-Pierra Duranda nazvaná V Amazonii: špion v „nejlepším z možných světů“ (En Amazonie: Infiltré dans le „meilleur des mondes“), která popisuje podmínky ve velkoskladu v jihofrancouzském Montélimaru. K dostání je – jak jinak – na francouzském Amazonu. Před vánoci 2012 se Durand nechal v Amazonu zaměstnat jako brigádník a pokusil se popsat podmínky tří set padesáti kmenových zaměstnanců, k nimž je třeba připočítat ještě asi dvanáct set sezónních brigádníků. Durand měl za úkol umísťovat zboží do předpřipravených košíků, a tak za pomoci scanu čárového kódu kompletovat objednávky. Scanování zboží fungovalo jako forma elektronického dohledu nad zaměstnancem – ani zaměstnanci tedy neměli chuť spolu diskutovat, neboť by se tím sami obírali o svůj pracovní čas.
Hravost a radost
Heslo Amazonu, respektive jeho zakladatele Jeffa Bezose zní: „Work Hard. Have Fun. Make History.“ Zatímco při patnácti až dvaceti kilometrech denně, které zaměstnanci nachodí po velkoskladech během osmihodinové směny, nemůže být pochyb, co znamená spojení „těžká práce“, zbylé části hesla už tak patrné nejsou. „Have Fun“ zřejmě souvisí se „smajlíkovým logem“ firmy. Durand dává hravost a radost do souvislosti s tím, že strategií Amazonu je zaměstnávat velmi mladé a bezdětné zaměstnance, jimiž se Amazon stává druhou rodinou. Prvořadým sociálním rámcem se tak stává pracovní kolektiv.
A onen vztah k dějinám? Nerespektování práv zaměstnanců, zneužívání prekérní práce a bezmála bachařský dohled nad nimi i obrovská ekologická zátěž odpovídající velikosti firmy by neměly sugerovat myšlenku, že problémem je jen velikost této firmy nebo okázalé pohrdání zákony platícími za branami jejích skladů. Každý malý nebo začínající internetový obchodník sní o tom, že se jednou na pozici takřka monopolního Amazonu vypracuje. To, co ve skutečnosti stojí za mizernými pracovními podmínkami, které zaměstnanci v Amazonu trpí, aby nepřišli o práci, je tržní ekonomika jako celek. Amazon může být jejím emblémem.
Autor je spoluzakladatel Centra pro studium populární kultury.