„Považuji to za absurdní čin. Pomozte zachránit budovu, která dokumentuje skvělé roky naší ‚evropské‘ architektury po době socialistického realismu,“ napsala v reakci na hrozbu demolice havířovského nádraží Alena Šrámková ministru kultury Danielu Hermanovi. K první dámě české architektury se přidali i další architekti, mezi nimi Emil Přikryl, Miroslav Masák či Josef Pleskot. Srovnat se zemí jeden ze skvostů architektury šedesátých let považují za absurdní nejen odborníci v čele s Českou komorou architektů, ale i široká veřejnost.
„Místo toho, aby skutečnost, že se o nádraží zajímají lidé z celé republiky, donutila zástupce města brát snahu o jeho zachování vážně, snaží se co nejrychleji ‚proinvestovat‘ to nejcennější, co mají.“
Ještě minulé léto vše nasvědčovalo tomu, že více než dvouletá snaha sdružení Důl architektury o záchranu reprezentativní nádražní budovy byla úspěšná a že město Havířov i České dráhy, vlastník nádraží, od záměru demolice a stavby nového dopravního terminálu ustoupí. Tehdejší ministr dopravy Zdeněk Žák se při návštěvě Havířova jasně vyslovil proti bourání a po jednání s primátorem se spolu s dalšími dobrovolníky symbolicky pustil do úklidu nádražní haly. V prosinci loňského roku pak České dráhy skutečně demolici zamítly s tím, že na novostavbu nemají peníze (místo sedmdesáti procent evropských dotací jim bylo přislíbeno pouze čtyřicet).
Nový ministr, staré plány
Město se ale vidiny nového terminálu nevzdalo a dál pokračovalo v přípravách, pravděpodobně bez vědomí ministra, jak to ostatně dokládají slova havířovského primátora Zdeňka Osmanczyka: „Myslím si, že nedošlo k žádnému významnému obratu v projektu výstavby dopravního terminálu. Jediným negativem byl postoj bývalého ministra dopravy Žáka. Smlouvy o realizaci projektu nebyly nikdy vypovězeny, pokračuje se v souladu se záměrem Českých drah co do nádražní budovy a ze strany města co do dopravního terminálu – tedy prostoru před nádražím.“
Současná reálná hrozba demolice nádraží bezprostředně souvisí s nástupem nového ministra dopravy Antonína Prachaře (ANO). Ten nejspíš zareagoval na tlak primátora Osmanczyka a během velmi krátké doby inicioval revokaci prosincového rozhodnutí Dozorčí rady Českých drah. Drážní úřad byl dokonce o souhlas k demolici požádán ještě před samotným hlasováním, což svědčí o velkém spěchu i tom, že bylo o výsledku rozhodnuto předem.
Zástupci sdružení Důl architektury a České komory architektů se s ministrem Prachařem, setkali aby ho upozornili, že svá rozhodnutí staví na sporných faktech. Schůzka však skončila dřív, než začala. Ministr „diskutoval“ slovy: „Co chcete? Vše je už schválené.“ Bez odezvy zůstaly i argumenty, že je projekt záměrně podfinancovaný a dojde tak k dodatečnému navyšování rozpočtu o částku, kterou už neuhradí evropské fondy, ale bude placena ze státního rozpočtu. Město i České dráhy vše staví tak, že demolice a stavba nového nádraží jsou levnější než rekonstrukce stávající budovy.
Cílená devastace
Zastánci nového terminálu často poukazují na neutěšený stav nádraží. Lucie Chytilová, zakladatelka sdružení Důl architektury, má za to, že to není náhoda. „Je to promyšlená a plánovaná devastace samotnými Českými drahami. O nádražní budovu se přestanou starat, ta začne chátrat, osídlí ji bezdomovci, živnostníkům nasadí tak vysoké nájmy, aby se jim tu nevyplatilo provozovat stánek nebo restauraci a z kdysi živého nádraží se po několika letech stane nepříjemné opuštěné místo plné špíny a zápachu. Pár let nechají Dráhy v takových otřesných podmínkách odbavovat cestující a pak přijdou s vysvobozením – postavíme vám moderní a voňavé nádraží.“ Za pravdu jí dává viceprezident Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky Martin J. Kadrman. „Věřte, stejný model cílené devastace užívají České dráhy po celé zemi. A je jedno, jestli se jedná o nádraží v Havířově, Mladé Boleslavi, Karlových Varech nebo Ústí nad Orlicí, kde se nám je podařilo zachránit.“
Tomu odpovídá i rétorika Českých drah, které volají po „novém kulturním cestování“. Vizualizace nového přestupního terminálu ale jasně ukazují, že o kulturu cestování tu nejde. Kvalitní, reprezentativní a vpravdě unikátní nádraží architekta Josefa Hrejsemnou, na jaké by mohly být město Havířov i Dráhy pyšné, má nahradit bezduchá a zaměnitelná stavba dopravního terminálu, zadaná navíc bez architektonické soutěže.
Příznivci odjinud
Konkrétní studie dokládají, že nádraží lze zachovat a adaptovat tak, aby nadále sloužilo svému účelu. Například studie studentek ČVUT z Katedry konstrukcí pozemních staveb ukázala, že často zmiňovaná vysoká energetická náročnost budovy by se po zateplení, bez zásahů do konstrukce, snížila na pětinu. Podobné argumenty se objevily v nedávné žádosti o prohlášení nádraží za kulturní památku, kterou podala Česká komora architektů na ministerstvo kultury. Předchozí pokus o prohlášení dopadl neúspěšně. Řízení zatím nebylo zahájeno, ministerstvo se prý bude žádostí zabývat až poté, co vyhodnotí všechny dostupné informace a okolnosti. Obecně platí, že je vlastník nemovitosti, tedy České dráhy, povinen po dobu řízení chránit stavbu před poškozením či zničením.
Spojení města s Drahami při snaze prosadit realizací nového terminálu je sňatkem z rozumu. Obě strany opakují jako zaklínadlo slovo „proinvestovat“. Reakce odborné i laické veřejnosti volající po záchraně nádraží komentuje havířovský primátor slovy: „Nemyslím si, že zachování současné budovy nádraží má tak mnoho příznivců, a podle zjištění jsou většinou odjinud, a ne z našeho města. Navíc zmíněná budova není kulturní památkou. Dnes a denně se mě obyvatelé ptají, kdy bude projekt dopravního terminálu realizován.“ Přitom jen na facebookovém profilu České komory architektů navštívilo odkazy spojené s touto kauzou patnáct tisíc lidí za jediný den.
Jenže místo toho, aby skutečnost, že se o nádraží zajímají lidé z celé republiky, donutila zástupce města brát snahu o jeho zachování vážně, snaží se co nejrychleji „proinvestovat“ to nejcennější, co mají.
Autorka je historička umění.