Do kin se nedávno dostal celovečerní dokument Ivo Bystřičana o dostavbě dálnice D8 přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří, nazvaný Dál nic. Mediálně nepříliš vděčné téma, ze kterého je navíc veřejnost nejspíš unavená, způsobilo, že se o filmu výrazněji nepsalo ani nemluvilo. Nicméně Mirka Spáčilová, dvorní kritička MF Dnes, už stihla dílo v krátké glose smést ze stolu. Její komentář nicméně nechtěně ukazuje, proč by se o filmu mělo mluvit.
„Podle Spáčilové není podezřelý ten, kdo porušuje zákon, ale ten, jemuž toto porušování vadí.“
Stěžejní výrok její glosy zní: „V bitvě postojů chybí to hlavní, kdo vlastně odpůrce projektu platí a kdo zaplatí ztráty.“ Oblíbená argumentace politiků, kteří se potřebují zbavit otravné veřejnosti, je zřejmě také leitmotivem uvažování Spáčilové. Otázka „kdo je platí“ degraduje občanské aktivisty na tajemné lobbisty, kteří jednají v zájmu podezřelých sponzorů. Pro člověka, jenž chce bez argumentů zlikvidovat názorové oponenty, je prostě neodolatelná. A neodolala jí ani Spáčilová.
Co z toho kdo má?
Když otázku „kdo je platí“, položí politik, odhaluje tím – mimo jiné – svou neschopnost chápat veřejný prostor jinak než jako místo souboje zájmových skupin o peníze. Když ji položí filmová recenzentka, odhaluje tím minimálně ideologickou zaujatost. Spáčilová navíc ignoruje fakt, že Miroslav Patrik z Dětí Země, který je jednou z hlavních postav filmu, bojuje proti stavbě silnice jednoduše tím, že trvá na dodržování zákonů. Vidí v něm prostě samolibého škůdce obecného blaha s podezřelými zdroji příjmů. Filmu vyčítá nedostatečnou investigativitu – Bystřičan měl podle ní více pátrat právě po financování českého nevládního sektoru. Podle Spáčilové totiž není podezřelý ten, kdo porušuje zákon, ale ten, jemuž toto porušování vadí. Proč to dělá? Co z toho má?
Za posledních pětadvacet let se – i díky poctivé práci Václava Klause – vyvinul bohatý antiaktivistický slovník a svébytná ideologie, která se hodí vždy, když někdo moc remcá. Poučka zní asi takto: od rozhodování jsou tu volení politici, zbytek je „nikým nevolený“ a nemá do ničeho mluvit, od toho jsou volby. Kdo tomu nerozumí, je NGOista, ekoterorista nebo něco podobného a jeho námitky nemají žádnou legitimitu. Viděno touto optikou aktivisté nedělají nic jiného, než že škodí a zbytečně zdržují skvělé projekty, které pro nás vymysleli volení zástupci lidu. Nic jiného než ptát se, proč to dělají a kdo je za to platí, vlastně ani nezbývá.
Lidé v neziskovkách pracují buď jako dobrovolníci, nebo jsou placeni z grantů, případně z příspěvků sympatizantů, každopádně se jen těžko jedná o lukrativní pracovní místa, v nichž se točí miliony. Často jako jediní dokážou upozorňovat na problémy, na které státní správa nedosáhne, a politici o nich raději nemluví. Především díky tomu jsou jim často trnem v oku. Ovšem rádi na ně svalují vinu za své vlastní neúspěchy.
Co vlastně ztrácíme
Dálnice přes České středohoří dosud není dostavěná nikoliv kvůli troublemakerům, jak se nám snaží naznačit například Spáčilová, ale prostě proto, že ti, kteří mají stavbu na starosti, nesplnili zákonné podmínky. Ptát se „kdo zaplatí ztráty“ a naznačovat, že tyto ztráty způsobili ekologové svým kverulantstvím (lpěním na zákonech), je přirozeným vyústěním počátečního přesvědčení o nutnosti stavět dálnici přes chráněnou krajinnou oblast. Obviňování ekologů z finančních ztrát je absurdní, protože ti by se do stavby – aspoň v této podobě – nepouštěli vůbec.
Zmiňovaná finanční ztráta se nedá přesně spočítat a nedá se ani nikomu přičíst, a to bohužel ani těm, kteří o stavbě silnice protínající jednu z nejkrásnějších oblastí Čech kdysi rozhodli. Kdyby tenkrát naslouchali ekologům, mohl stát dost ušetřit. Pro někoho bude tou největší ztrátou ale právě dostavba dálnice, která se na peníze přepočítat nedá a která nejspíš už nadobro poškodí České středohoří. Jinou ztrátou je pak zkažený filmový vkus čtenářů Mladé fronty.
Autor je sociolog.