Foto pxhere
8. březen se před v roce 2004 vrátil do českého kalendáře jako Mezinárodní den žen, a to po čtrnáctileté odmlce, kdy jsme se od roku 1990 snažili přesvědčit sami sebe, že ženská práva patří do éry socialismu a ve svobodnějším kapitalistickém světě už tuto agendu nepotřebujeme. Celé toto jedno desetiletí čelí však snahy připomínat svátek žen kritice: Proč by ženy měly mít svůj den, copak snad něčeho v historii dosáhly? K čemu jeden Den žen, když si je muži mohou předcházet každodenně – nosit jim květiny, otvírat jim dveře, pomáhat do kabátu a občas za ně dokonce utřít nádobí. Anebo proč nám nestačí Den matek? Vždyť právě mateřství je to nejdůležitější, čím mohou ženy přispívat k společenskému blahu! Žena, která není matka, si žádný den nezaslouží. A hlavně: Nač tento komunistický svátek?
Den žen se dere do veřejného prostoru, zavání feminismem, ženskými požadavky a nároky, kritikou patriarchátu a diskriminačních praktik.
V Česku máme takový postsocialistický komplex a pocit, že MDŽ je o rozdělování bonboniér zasloužilým zaměstnankyním za zpěvu estrádních umělců. Ale pozastavit se nad tím, co těší a naopak trápí dnešní ženy, nemá s předlistopadovou totalitou ani popkulturou nic společného. Člověk se až diví, že to obviňování MDŽ ze spoluviny na totalitním režimu někoho po čtvrtstoletí ještě baví. Vlastně to takové překvapení není. Den žen není takovým hezky domestikovaným svátkem jako Den matek, kdy v soukromí předáme našim maminkám květinu. Den žen se dere do veřejného prostoru, zavání feminismem, ženskými požadavky a nároky, kritikou patriarchátu a diskriminačních praktik. A to je mnoha lidem nepříjemné. Boří to jejich představu o světě a úloze ženy v životě člověka. Jenže než tohle nějak zkoumat a vysvětlovat, je jednodušší do omrzení připomínat delegace žen u Husáka na hradě.
Feministické oslavy 8. března organizuje v Brně od roku 2004 volné sdružení nevládních organizací, akademických institucí, dobrovolnic a dobrovolníků. Na MDŽ nás baví, že je to svátek, který se dá oslavit zábavou a večírkem, ale zároveň je možné otevřít i závažnější témata. Můžeme si připomenout historii, kdy bylo třeba bojovat za ženská práva, anebo popřemýšlet o problémech, se kterými se potýkají ženy dnes, ať už v Česku nebo ve světě. Letošní akce jsme shrnuly pod název MDŽ – O důvod víc být ženou (… alespoň na jeden den…). Tento název evokuje různé kosmetické reklamní kampaně, nicméně má velmi subverzní potenciál. Znamená totiž, že být ženou, ale i mužem, není žádnou samozřejmostí. Ženskost těch, které bojují za ženská práva, je často zpochybňována. I ty, které odpovídají nárokům na konvenční femininitu, jsou ponoukány, aby na své ženskosti neustále pracovaly. A naštěstí i ti, kdo jsou považováni za muže, mohou toužit stát se alespoň dočasně ženami nebo se třeba hlásit k feminismu. Chceme tedy MDŽ oslavit jako svátek všech, kdo se nebojí hrát si s genderem.
Autorka je socioložka.