S romským aktivistou Jozefem Mikerem jsme hovořili u příležitosti Mezinárodního dne Romů, který se slavil 8. dubna. Počátkem měsíce se zúčastnil Evropského romského summitu, který proběhl v Bruselu.
Počátkem dubna se uskutečnil třetí Evropský romský summit. Jak probíhal?
Ve čtvrtek 3. dubna jsme protestovali před budovou, v níž se den nato samotný summit odehrál. Jednalo se o happening: byla zbourána z krabic postavená zeď, jež symbolizovala separování romských ghett. Nedávno obehnali zdí jednu maďarskou vesnici – na místě byla jí věnovaná výstava. Vystaveny byly také snímky dokumentující romskou osadu nedaleko Košic, kterou postihl stejný osud.
Jaké jsou podmínky v takové osadě?
Otřesné. Loni v létě jsem Velkou Idu a jí podobné osady navštívil. Nachází se přímo za bývalou továrnou vytunelovaných Východoslovenských železáren Košice. Na fotkách vystavených minulý týden v Bruselu byly vidět jen dva domy. Jenže to horší se skrývá právě za zdí. Podobné je to v případě osady Sečovce nedaleko Trebišova, kde jsou podmínky vyloženě katastrofální, a takových osad je celá řada.
Kdo se na letošním summitu podílel?
Summitu se zúčastnilo přes pět set Romů z celé Evropy – především z Evropské unie, ale účastnili se i zástupci ukrajinských, izraelských a dalších Romů. Nicméně zde byli převážně řečtí, bulharští, rumunští, slovenští a čeští Romové. Probíhaly různé debaty, řešila se pomoc Romům a další věci.
Vystoupili i vysoce postavení politici?
Někteří. Například tu měl projev rumunský prezident. V jeho příspěvku však zaznělo mnoho stereotypů, které o Romech věčně kolují, třeba že romská děvčata rodí už ve dvanácti letech a podobně. Po prvním panelu prezident odešel a poté pokračoval další panel. Toho se jako řečník zúčastnil i náš nový ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier.
O čem hovořil?
Především o tom, že je ve své funkci teprve dva měsíce a že se obnoví rada vlády pro národnostní menšiny. Mluvil k věci, korektně, jeho projev se mi líbil. Nesliboval nic nemožného. Mluvil o prosazování větší dostupnosti vzdělání pro romské děti, formách podpory romských rodin a zmíněné obnově rady vlády. Dříve totiž členové této rady neměli žádné pravomoci, scházeli se zbytečně a jejich jednání neměla žádný výsledek.
Co se podařilo od posledního summitu?
Dá se říct, že Romové, kteří byli už na předchozím summitu, nezaznamenali žádné zlepšení a také žádné plnění závazků, k nimiž se zavázala eurokomisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová.
Takže ze strany řadových účastníků zazněla kritika na adresu unijních institucí?
Ano, a nejvíc mě v té souvislosti překvapil následující incident. Na konci jednoho z panelů byl vyčleněn prostor pro debatu a dotazy na řečníky a slovo si vzal Rom ze Španělska. Byl to učitel, jenž v první řadě začal kritizovat úřad eurokomisařky za to, že se při předchozím summitu sice zavázala ke spolupráci na nejnižší úrovni, ale podle jeho názoru k tomu nedocházelo. Vzápětí za ním přiběhla ochranka, zkroutila mu ruce za záda a vyvedla ho ven. Při druhém panelu hned dostal slovo a za všechno se mu omluvili.
Proč ochranka zasáhla?
Asi příliš zvyšoval hlas a jeho kritika byla moc ostrá. Jenomže tam každý zvyšoval hlas. Nejdřív se totiž mluvilo přímo u panelu, kde byl mikrofon. Po incidentu už jsme mluvili přímo z místa a mikrofon nám podávali.
Vraťme se k původní otázce. Nastal nějaký pokrok od posledního summitu?
Aby to neznělo beznadějně, zdá se, že na vybraných, spíše ojedinělých místech Evropy došlo ke zlepšení dostupnosti bydlení a práce. Jedná se o ty kraje, kde starostové prostě nejsou rasisté a chtějí pro věc něco skutečně udělat. Nelíbí se mi, když politici oddělují „slušné Romy“ od těch „neslušných“, neboli, jak říkáme my: raja a degeša. To přece nejde. Myslím si, že zlepšovat se leccos dá i u nás, a vlastně se to vzácně i děje.
Můžete uvést nějaký tuzemský příklad?
Příkladem je paní starostka z Obrnic, která vytvořila pracovní místa, odpouštěla úroky a dokonce strhávala některé dluhy, co měli sociálně vyloučení na nájmech. Myslím si, že pokud neproběhne aspoň malá finanční amnestie, sociálně vyloučení obecně se ze svízelných situací nedostanou.
Jaký typ věřitele se na tomto zadlužování podílí nejčastěji?
Důležité je uvědomit si, že oni zpravidla nedluží peníze běžným bankám, ale nějakým zjevným lichvářům, jako je třeba Provident. Díky takovým firmám se dlužníci dostávají do velké finanční krize. Musí splácet, ale nemají z čeho. Bankám povětšinou nedluží, protože banky jim, pokud nemají práci, vůbec nepůjčí.
O situaci tuzemských Romů mluví Jozef Miker v rozhovoru Když se majorita Romů nezastane, skončí jako oni.