Dva příklady protiruské propagandy


Podívejme se na dva aktuální příklady protiruské propagandy, k jejichž vyvrácení stačí rozumět ruštině a dohledat si původní zdroj překroucené informace. Přitom se ani nemusí jednat o překrucování záměrné. Problém spočívá v tom, že západní média i politici jsou zjevně ochotni ignorovat veškeré zásady logického uvažování, natož kritičnosti, kdykoliv se jim dostane pod ruku informace, která se jim hodí do krámu.

„Protiruská propaganda i licoměrnost západních médií a politiků povede především k prohlubování názorové polarizace ve společnosti.“

Dezinformace mohla vzniknout jen jako politováníhodný omyl, ale také jako záměrná provokace či účelová lež. Ať je to ale jakkoli, je následně zveličena opakováním a vytrubováním do světa. Následující příklady překrucování skutečnosti jsou významné také proto, že je z médií převzali a do své oficiální argumentace zařadili i vrcholní představitelé západních vlád.

Co se s čím neshoduje?

První dezinformace se týká britské oficiální odpovědi na Putinův projev o připojení Krymu k Rusku. Uvádí se v ní následující argument ke zpochybnění krymského referenda: „Výsledek 96,7 procent se dramaticky neshoduje s výsledkem reprezentativního průzkumu veřejného mínění, který nedávno, v únoru 2014, provedl respektovaný ukrajinský výzkumný institut. Tento průzkum ukázal, že připojení tohoto regionu k Rusku podpořilo pouze 41 procent krymských voličů.“

Když si ale vyhledáme citovaný průzkum veřejného mínění, zjistíme, že otázka, na kterou 41 procent voličů na Krymu odpovědělo kladně, se netýkala připojení Krymu, nýbrž připojení celé Ukrajiny k Rusku. Přitom je zřejmé, že část obyvatel Krymu prahnoucích po připojení celé Ukrajiny k Rusku, je pouhou podmnožinou skupiny požadující připojení Krymu. Průzkumy západních výzkumných organizací, které se ptaly jen na připojení Krymu, indikovaly výraznou většinu ve prospěch jeho připojení.

Premiér vzbořenecké Doněcké lidové republiky Denis Pušilin

Premiér vzbouřenecké Doněcké lidové republiky Denis Pušilin

Kdo roznáší v Doněcku letáky?

Druhým příkladem je dezinterpretace prohlášení premiéra Doněcké lidové republiky ohledně údajného šíření antisemitských letáků. V Doněcku byly pod hlavičkou vzbouřenecké Doněcké lidové republiky distribuovány odporné antisemitské letáky vyzývající Židy k registraci. Informace se objevila na izraelských serverech, a odtud ji převzala i česká média. Citovaný text však obsahuje podivuhodné tvrzení, že premiér Doněcké lidové republiky Denis Pušilin potvrdil, že letáky distribuuje jeho organizace, i když nemá nic společného s jejich obsahem. To je samo o sobě nesmyslné – proč by distribuovali letáky, které nevydali? Že by roznášeli letáky na zakázku?

Tato dezinformace nejspíš vznikla novinářskou hloupostí. Když se podíváme na stránky serveru Židovský Kyjev, který se Pušilina na letáky tázal, zjistíme, že Pušilin ve skutečnosti jejich autenticitu jednoznačně popřel. Potvrdil pouze to, že je někdo (jiný) skutečně rozdává. Upozornil i na některé nesrovnalosti svědčící o tom, že letáky jsou jen provokací a že pouze napodobují vzhled oficiálního dokumentu. Nicméně informaci o údajně „rozporné“ reakci Pušilina převzala nejen česká média, ale také CNN, v jejíž reportáži na základě překroucené interpretace vyjádření Pušilina potvrdil autenticitu letáků americký velvyslanec na Ukrajině Geoffrey R. Pyatt. Od něj pak tuto blamáž převzal i ministr zahraničí John Kerry.

Ve výčtu protiruských dezinformací bychom mohli pokračovat dále. Proruské dezinformace není třeba připomínat, neboť o to se v dostatečné míře starají jiní. Problém je v tom, že zmíněný „factchecking“ britské vlády obsahuje srovnatelný objem nepravd a překrucování jako samotný Putinův projev. Cílem dokumentu bylo patrně ovlivnit veřejné mínění, které je v západní Evropě podobně rozštěpené jako v Česku. Výsledek ale může být přesně opačný. Protiruská propaganda i licoměrnost západních médií a politiků povede především k prohlubování názorové polarizace ve společnosti. Lidé totiž mají tendenci automaticky akceptovat tvrzení odpovídající jejich předsudkům, zatímco tvrzení předsudkům odporující podrobují bedlivému zkoumání.

 

Autor je ekonom, působí na Yale University.

 

A2LARM