Sourozenci Jakub a Anežka Hoškovi tvoří společně s Nik Timkovou jádro promotérského a uměleckého kolektivu A.M.180. Vedle spousty ostatních společných a individuálních aktivit se podílejí na tvorbě lifestylové a estetické platformy Gothic Disneyland. Ta zahrnuje umělecké výstavy nebo DJské sety na hudebních akcích. Těžištěm projektu je vizuální tumbrl blog, který pracuje s internetovou kulturou, u nás dosud málo akcentovanou. Hudba se zde střetává s vizuální projekcí, o níž se při živém hraní stará Nik Timková. Zhruba hodinový mix, který si pro nás připravili, je směsí jejich oblíbených písniček a jeho motto zní: „Make Dreams Real ASAP!“ Stahujte zdarma z našeho soundcloudového kanálu.
Věnujete se pořádání koncertů, vydáváte hudební nahrávky a každoročně pořádáte hudební festival Creepy Teepee. Když k tomu připočteme vaše další umělecké aktivity, jeví se to jako solidní nálož. Proč teda ještě projekt Gothic Disneyland?
Jakub: Gothic Disneyland je kulturní a lajfstyle estetická platforma, vizuální tumblr blog, djské sety a výstavy. Děláme to spíš pro sebe a pro lidi, co se chtěj přidat. Chtěli jsme dělat něco společně, protože občas je role sólového hráče dost nudná a osamělá. Základem je blog, kterej funguje jako vizuální databanka našeho diy designu, creepy vizuality a internetové kultury. To zpracováváme, kolážujeme a předáváme dál. Je to spojující kruh inspirace a naší vlastní umělecké práce. Gothic Disneyland je zároveň i takové naše označení pro Prahu. Je to spojení vznešený historie s obskurně bizarní popkulturní pokleslostí. Spojení lásky a nenávisti, naděje a marnosti.
Co nejraději a nejčastěji hrajete v roli DJs? Kdo jsou teď vaši největší hudební favoriti?
Jakub: Hrajeme jenom to, co nás v danou chvíli baví. Neustále sledujeme aktuální tendence a neváháme sáhnout třeba i do minulosti, ke kořenům. Věci totiž spolu souvisejí a jedině tak dojdeš k přesahům. Naše sety jsou sociální analýzy, politický agitace, třídní srazy, hudební přednášky, sportovní tréninky, současný umění, rande v kině, rodinný večeře, stand-up comedy … a občas kalby.
Vizuální projekce, o kterou se stará Nik Timková, je hodně důležitá. Jak bys popsala svoji VJ tvorbu? Jsou to připravené vizualizace, nebo je to spíš improvizace, která reaguje na hudbu?
Nik: Je to spíš taková virtuální asambláž obrázků a koláží než Vjing. Jednoznačně jsou to improvizace na místě. Rytmus někdy doslova vyťukávám na klávesnici.
Máš nějaký Vjský idoly?
Nik: Upřímně, do Vjingu moc nevidím, takže nemám ani žádné idoly. V tomhle jsem tak trošku analfabet. V budoucnosti se to možná posune, ale zatím ještě objevuju krásu v jednoduchosti.
Věnujete se různorodým uměleckým aktivitám. Na čem momentálně makáte?
Jakub: Jsme umělci, kteří se snaží fungovat na profesionální a mezinárodní úrovni. Já a ségra Anežka jsme malíři. Nik pracuje s různými médii jako koláž, objekt nebo instalace. Další etapou v našich plánech je permanentní revoluce a zhmotnění snů asap! My teď žijeme s Nik ve Stockholmu, takže připravujeme nějakej švédskej výstup. Nik se teď v dubnu mihne na výstavě v Galerii hlavního města Prahy v rámci série Start up. Anežčiny věci můžete aktuálně vidět na skupinový výstavě grafickýho designu v galerii Futura. Já dělám na nových věcech, který budu prezentovat v Praze a na Slovensku v druhý polovině roku.
Jakube, ty jsi na vlastní wiki-stránce, ale asi i v takovým obecným povědomí, považovaný za zakladatele hipsterství v Česku. Souhlasíš s tím? Co si myslíš o hipsterství? A co to podle tebe vlastně znamená bejt v Česku hipster?
Jakub: Vůbec mě nepřekvapuje, že jsem označován za hipstera. Už jsem se o sobě doslechl, že jsem: trendař, pozér, gotik, emo, buzna, pankáč, feťák, komouš…a taky umělec. Na todle téma bylo znečištěno nemálo přírody a já odpadky třídím! Mám za to, že označení hipster bývá braný jako hanlivý označení. Není možný si nevšimnout, že většina znepokojených koumáků, co má potřebu se k tomu vyjádřit, žije tak trochu mimo realitu. Většinou se jedná o asociálně laděný jedince se slabší, či silnější společenskou frustrací. Nepleťme si pojmy a významy slov jako hipsterství, trendsetterství, mass indie atd., a pojďme to vzít víc do hloubky s přesahem do historie. Ten chaos tady ještě nějakou chvíli povládne. Myslím, že v tom je ta divokost vlastně vzrušující. Ale jestli to chcete mít jednoduchý, tak oukej – hipstři maj kšandy, brejle bez dioptrií, hrajou na piána, nosí na hlavě buřinky, maj klaunský nosy, milujou divado, platěj za kino, jezdí na kole, obědvaj bio, milujou party zdarma, fotí si žrádlo, touží platit školné, nejsou nemocný a šukají na misionáře.
Nik: …ale vážně… Nějaké škatulkování na hipstry a nehipstry je v Čechách a na Slovensku podle mě úplně mimo. U nás lidi bohužel můžeš rozdělit jenom do dvou skupin: na lidi, které kultura zajímá a na ty, které jakákoli kultura nezajímá vůbec. Předtím, než začneme uměleckou scénu rozdělovat na různé kategorie, by bylo dobré si uvědomit, že se ve skutečnosti bavíme asi o nějakých třech procentech celkové populace. Naše aktivity jsou určené právě jim. Odmítám tuto skupinu jakkolo dělit. Chceme spíš spojovat, než rozdělovat.
Nedávno jste dělali koncert švédskému rapperovi Yung Leanovi. Teď připravujete koncert dalšímu undergroundový rap star Spaceghostpurrpovi a Yung Simmiemu z Raider Klan. Je to teď nové směřování AM 180?
Jakub: Směrování AM180 se nemění. Mění se jen publikum, který přichází a odpadává. V dramaturgii se zaměřujeme na první jakost v jakýmkoliv žánru. Hip-hopu se dotýkáme celou dobu, stejně tak jako třeba post-hardcoru a punku. Žijeme současností se silným akcentováním minulosti a tvorbou budoucnosti. Možná i proto je těžký si nás někam zařadit. Letošní rok by měl být opět pestrej. Důkazem jsou hodně různorodé akce jako například komorní koncert legendy Calvina Johnsona, show emo post-hardcore Listener, drzý kytarovky z Burger Records, darksynth punkeři Bestial Mouths, nebo levičáckýho showmana Iana Svenoniuse aka Chain and the Gang. Samozřejmě největší energii nalejváme do festivalu Creepy Teepee, kterým v podstatě uzavřeme jedenáctou sezónu AM180 a vrhneme se na tu dvanáctou. Zároveň pořád běží i galerijní program v galerii AM180!
Jak vám jdou přípravy na nadcházející ročník Creepy Teepee? Už máte nějaký potvrzený interprety?
Jakub: Pomalu ale jistě. Děláme to v pár lidech v ušetřeným volným čase. První jména budeme odkrejvat během dubna. Pro ty, co nám důvěřujou a tuší v jakým duchu se bude festival odvíjet, byla k dispozici první várka lístků za pěknejch šest set korun. Každý rok je to organizačně, finančně i komunikačně přes booking agenty umělců náročnější. Mainstream se míchá s undergroundem, což vede ke zmatkům na trhu, nebo i v konkrétních komunitách. Nedokážu odhadnout kam to povede, ale už teď cejtíme to podivný napětí, který se permanentně stupňuje. Navíc je jasný, že tenhle typ kultury nelze dělat dlouhodobě bez hmatatelný podpory. Je rozdíl mezi láskou a zamilovaností. Můžeme slíbit a přísahat, že program dáme dohromady podle našich maximálních možností a opět to bude v co nejpestřejším, post-popkulturním současném fresh mixu. Omlouváme se, že nejsme profesionální organizátoři, ale neomlouváme se, že děláme věcí, který našim životům dávají smysl.
Na koncerty AM180, nebo na festival Creepy Teepee často zvete i český kapely a hudebníky. Jaký je váš názor na českou alternativní/undergroundovou hudební scénu? Jde to s kvalitou dolů, nebo se to naopak začíná hejbat zajímavým směrem?
Jakub: To je jak se vším. Lidi nestíhají, protože chodí do práce, takže se to holt nehejbe no. Kvalita je standardní. Každej rok pár nových jmen. Tady u nás doma ani není těžký vyčnívat. Stačí málo a je to. To nás samozřejmě neuspokojuje, ale z něčeho vybírat musíme.