V devadesátých letech uskutečnil jeden český časopis institucionální filosofie anketu o tom, co je to internet, které se účastnila špička českých institucionálních filosofů. Ve vzácné shodě, po dlouhém mudrování, účastníci dospěli k wittgensteinovskému zjištění (pokud se o něčem nemluví, pak se o tom mlčí), že internet není ani dobrý, ani zlý.
Tuto do dneška neotřesitelnou jistotu narušil po letech filosof Michael Hauser zjištěním, že internet je zlý. A pro marxistu zvláště. Tak předně: „Jak známo, [Facebook] je plný vulgarity a rasismu.“ A to dokonce „až na hranice možností vulgárního jazyka“. A nejen to. Máme-li věřit Hauserovi, jsou nejfrekventovanějšími slovy na Facebooku „gulag“ a „komunismus“. Ty vole! Připomíná mi to příběh jistého italského dělníka, který byl v osmdesátých letech minulého století odměněn za dobrou práci zájezdem do Prahy. Večer před usnutím pak volal svým italským soudruhům a popisoval (a zevšeobecňoval, podobně jako Hauser) své zážitky: „Compagni, zdejší lid vstává až v jedenáct hodin dopoledne a snídani mu nosí do postele! Cazzo, questo si che e’ la vita, doprdele, ti mají skvělý život!“ Tíží nás otázka, s kým se to asi Hauser na sociálních sítích stýká? A hlavně o čem si to se svými přáteli povídá?
Postmoderní médium v čisté podobě?
Facebook považuje Hauser za „postmoderní médium v čisté podobě“. „Kdo do něj vstoupí, ocitne se v nekonečně se větvících diskusních a významových řetězcích, u nichž není hlavní trvání, ale naopak nestálost.“ Co mu na něm však vadí, je to, že nemá preferovaný směr. Odhlédneme-li od toho, že si Hauser plete neomezenost s nekonečnem, že výraz „postmoderní médium v čisté podobě“ je nesmysl (jde o nejapnou novinářskou floskuli, nic takového jako postmoderní médium v čisté podobě neexistuje), že problémem záznamů na Facebooku není nestálost, ale naopak jejich stálost, že u nelineární struktury lze jen ztěžka vytyčit preferovaný směr, musíme se divit naivitě autora: z podobných důvodů nepoužívá hromadnou dopravu, internet či pozemní poštu. Zřekne se snad používáni jazyka? Možná by to nebylo na škodu.
„Facebook prorůstá do reálného života a do politického uvažování.“ Hauser reálný život (Ono něco takového je? Snad má na mysli sledování televizních novin a debat? Frontu v samoobsluze? Listování v denním tisku? Bunjee jumping, udělování důtky na stranické schůzi nebo nedělní návštěvu kostela?) klade souřadně s politickým uvažováním. Na tom by – pro politika a jeho „reálný život“ – nebylo nic špatného. Chybně uvádí Hauser jen směr prorůstání: politické uvažování prorůstá díky ambicím dříve jmenovaného i do Facebooku. Těžko tomu může být – u někoho, kdo Facebook nepoužívá – naopak.
O tom, že Hauser nepochopil fungování Facebooku svědčí i jeho – trochu sektářské – tvrzení, že „levice by se [na Facebooku] především nemohla ustálit a vytvořit politickou sílu, neboť k nabytí síly je v politice jako všude jinde nutná určitá stálost, soustředění a disciplína. To jsou ovšem vlastnosti Facebooku zcela cizí.“ Nejsou. Dotčené vlastnosti mohou ovšem chybět uživatelům. A institucionálním filosofům. Vytvoří-li si Hauser uzavřenou skupinu, může přijímat, vylučovat, kárat, pozastavovat členství, mazat příspěvky a udílet důtky dle libosti.
Autor je filosof.