Při pohledu na česká média se zdá, že na Ukrajině je všechno nad slunce jasné. Na jedné straně stojí autokrat Putin, který násilně zabírá cizí území jako kdysi Hitler, na druhé straně je demokratický Západ, který sice vystupuje trochu slabošsky, ale v zásadě mu jde o blaho Ukrajinců. Je evidentní, kdo představuje zlo, kdo dobro a na kterou stranu se máme postavit. Zní to jako hezká pohádka. Jenže v heslu „Kdo není s námi, je s Putinem“ zaniká jedna důležitá věc: Co vlastně Západ Ukrajině nabízí?
Půjčky za škrty
Politici, kteří chtějí získat podporu lidí a vyhrát volby, potřebují k vládnutí fungující ekonomiku. Ale západním zemím, které tvrdí, že chtějí Ukrajině podat pomocnou ruku, jako by to bylo ukradené. Po Rusku, jež tu způsobilo chaos, přichází na scénu Mezinárodní měnový fond (MMF) a spolu s ním kromě pomoci i škrty, které mohou Ukrajinu destabilizovat nanovo.
MMF slíbil Ukrajině půjčku osmnáct miliard dolarů, která má zabránit bankrotu její ekonomiky. Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk varoval, že země je na pokraji kolapsu, bez půjčky se neobejde, a proto je třeba akceptovat tvrdé podmínky, které si MMF klade. Ukrajinský parlament musí schválit kroky, které zásadně ovlivní životy většiny lidí: má dojít ke zmrazení důchodů a platů státních zaměstnanců, propouštění, zvýšení daní a prudkému snížení dotací na ceny plynu. Od 1. května se mají zdražit ceny za plyn pro domácnosti o padesát procent.
„Peníze ze Západu vlastně zůstanou dál na Západě, ale reálně dlužit a splácet je budou řadoví Ukrajinci.“
Jaceňuk reformy obhajuje: „Jsme vládou sebevrahů. Jenže není zbytí.“ Opravdu není? Může v ekonomické krizi šetření na zchudlých lidech nastartovat ekonomiku? Ceny za dovážený plyn Ukrajině na jedné straně zvyšuje Moskva, ale zdražování z druhé strany požaduje i MMF. Má se za to, že dotace na plyn jsou na Ukrajině neúměrně vysoké a velkou část jich stejně rozkradou oligarchové. Tím spíše by ale měly být rušeny postupně a nahrazeny adresnými příspěvky lidem v zemi, jejíž HDP na hlavu je o dvě třetiny nižší než v Řecku. Vláda, co se vykašle na domácnosti a pokusí se Ukrajinu „vyléčit“ šokem, způsobí strádání, které se nakonec může obrátit proti ní.
Reformy podle MMF
MMF se pokouší nepříliš úspěšně na Ukrajině prosazovat reformy už řadu let – například privatizaci důchodů, v níž chce Jaceňuk pokračovat. Na důchody prý už ve státním rozpočtu nezbývají peníze. Jenže pokud ukrajinská pokladna zeje prázdnotou, těžko věřit tomu, že na vině jsou v první řadě obyčejní Ukrajinci. Většina z nich má tak směšně nízké platy (průměrná mzda je asi 3 150 hřiven, tj. kolem 6 000 Kč), že je musí kompenzovat penězi od příbuzných, kteří pracují v zahraničí anebo z penzí starých žen, které tak podporují svoje děti a vnoučata (ukrajinští muži obvykle umírají brzy a důchodu si moc neužijí). Lidé by bez toho se svými malými platy jednoduše nevyžili.
Je sice správné, že si finanční instituce kladou za nabízené půjčky podmínky, avšak je absurdní, aby tyto podmínky mířily primárně na chudé. Kromě škrtů má dojít ke zvýšení daní, ale MMF by spíše měl tlačit na zlepšení jejich výběru – Ukrajina má obrovskou černou ekonomiku, z níž se neodvádí žádné daně. V pořadí zemí podle míry zkorumpovanosti se podle Transparency International nachází na úplném chvostu vedle Papuy-Nové Guiney nebo Nigérie. Tím, na co by se měl MMF zaměřit, jsou nefunkční instituce ovládané oligarchy. Ti by měli na chod země a její záchranu přinejmenším více přispívat. Jenže zdroje se hledají všude jinde, jen ne u nich. Škrtat je jistě snadnější a rychlejší, ale je otázka, zda takhle může opravdu vzniknout stabilita a MMF nezadělává na další, ještě větší problémy v blízké budoucnosti.
Zásadní změny, které ovlivní životy většině lidí, navíc zavádí na Ukrajině vláda, která nevzešla z voleb, a nemá proto k těmto krokům demokratický mandát. Zřejmě se dopředu počítá s tím, že by politici, kteří tlačí na co nejrychlejší „reformy“, s programem tvrdých škrtů ve volbách jednoduše pohořeli. Proč ale potom vůbec mluvit o demokracii?
Ukrajina jako dojná kráva
V poslední době jsme mnohokrát slyšeli, že Západ je ve vztahu k Ukrajině málo rozhodný a měl by se jasně postavit proti agresivnímu Rusku. V tom případě by ale měl podpořit obyčejné Ukrajince, s dalšími reformami počkat na regulérně zvolenou vládu a zaměřit svoji pozornost na oligarchy. Pokud tak neučiní, jsou moralizující výzvy na obranu EU a demokracie jen mlácením prázdné slámy. Britský list The Guardian upozorňuje, že škrty na Ukrajině jsou mnohem tvrdší než v Řecku. Důsledky špatného hospodaření se svalují hlavně na obyčejné lidi, ačkoli Ukrajinci – na rozdíl od Řeků – nemají skoro žádné úspory, díky nimž by mohli hladové roky přečkat. V případě Ukrajiny tak obvyklý příběh, jak lidé nepracovali a žili si nad poměry, dostává povážlivé trhliny hned od začátku.
Ukrajina se tak stává velkou laboratoří, která si vybírá ze dvou zel: Putina nebo MMF. O Putinovi si iluze neděláme, ale co Západ? Těžko můžeme věřit tomu, že by peníze ze Západu skončily u těch, kdo je potřebují nejvíce. Americký ekonom Michael Hudson upozorňuje, že díky korupci většina prostředků skončí v rukou nejbohatších oligarchů, kteří je převedou na účty v západních bankách. Peníze ze Západu vlastně zůstanou dál na Západě, ale reálně dlužit a splácet je budou řadoví Ukrajinci. Je to prý nutné ke „zvýšení důvěryhodnosti“ Ukrajiny v očích investorů, uvedl Jaceňuk. To, co bude následovat, si není těžké domyslet. Zahraniční investoři se můžou těšit na privatizaci podfinancovaného veřejného sektoru (důchody, zdravotnictví), a to za zlomek jeho ceny.
Když Ukrajinci protestovali na Majdanu, bouřili se proto, že jim došla trpělivost s mizernou životní situací, arogantní vládou a nulovými vyhlídkami. Hodně se přitom řešila otázka, jak velký vliv mezi nimi má krajní pravice. Moskva označovala demonstranty za fašisty, což je nesmysl, ale to neznamená, že by na Ukrajině neměli žádnou váhu. V Jaceňukově vládě sedí ministři z ultranacionalistické strany Svoboda, jejíž předseda ještě před pár lety v otevřeném dopise žádal konec „kriminálních aktivit organizovaného židovstva“, které obvinil z příprav „genocidy“. Můžeme zatím jen spekulovat, do jaké míry neofašisté posílí poté, co Ukrajinci budou mít v důsledku reforem ještě hlouběji do kapsy a budou hledat silné zachránce. Západ totiž nenabízí Ukrajině nový Marshallův plán, jak se někdy vznešeně říká. Z Ukrajiny se mnohem spíše stává dojná kráva.
Vytěžit z celé situace může paradoxně Rusko. Moskva sice Ukrajině za trest zastavila dotovaný plyn, ale to nemusí trvat věčně. Stačí, když za nějakou dobu nabídne Ukrajincům, kteří se ocitnou v mizerné sociální situaci, plyn za dotované ceny nebo půjčky nanovo. Putin pak už nebude potřebovat tanky a vojáky. Některé části Ukrajiny se mohou přidat k Rusku samy, protože Západ jim ze srabu nepomůže. Chtěli tohle lidé na Majdanu? A máme tomu spolu s českými novináři nadšeně tleskat?
Autor je politolog a redaktor čtrnáctideníku A2.