Konflikt na Ukrajině přináší mnoho příkladů propagandy a dezinformací na obou stranách. V jejich změti je často těžké se orientovat. Čemu lze ještě věřit a co už je lež? Ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl polemicky reaguje na článek ekonoma Petra Gočeva z 20. dubna o příkladech protiruské propagandy v českých a zahraničních médiích. A Gočev mu odpovídá.
Petr Kratochvíl (ředitel Ústavu mezinárodních vztahů)
Není nejmenšího sporu o tom, že jsme v souvislosti s ukrajinskou krizí svědky propagandistické války, v níž se obě strany snaží přesvědčit veřejnost o svém pohledu na konflikt, a legitimizovat tak svou politiku. Petr Gočev v této souvislosti ve svém článku o protiruské propagandě obviňuje západní média, že jsou ochotna „ignorovat veškeré zásady logického uvažování, natož kritičnosti, kdykoliv se jim dostane pod ruku informace, která se jim hodí do krámu“. Bohužel se ale přesně téže chyby ve svém textu dopouští sám, a to v obou příkladech, které rozebírá.
V prvním z nich tvrdí, že „průzkumy západních výzkumných organizací, které se ptaly jen na připojení Krymu, indikovaly výraznou většinu ve prospěch jeho připojení“. Upřímně řečeno, já žádný aktuální nezávislý průzkum, který by něco takového tvrdil, neznám. Gočev totiž jaksi zapomněl přiznat, že průzkum, na který odkazuje ve svém textu, žádnou výraznou většinu ve prospěch připojení Krymu k Rusku neindikuje. Zmíněný průzkum pouze říká, že pro připojení k Rusku bude hlasovat 70 procent těch, kteří se zúčastní referenda. Je jenom přirozené, že se naprostá většina odpůrců připojení k Rusku referenda odmítla zúčastnit. Gočev by měl především uznat, že 96,8 procenta hlasů pro připojení k Rusku (při údajné, vysoce nepravděpodobné účasti 83 procent) se dramaticky neshoduje s oněmi sedmdesáti procenty, o kterých hovoří výše uvedený nezávislý průzkum. To se ti západní sociologové ale opravdu pořádně sekli.
Podobně Gočev na jedné straně oprávněně kritizuje západní média, že manipulují veřejným míněním v souvislosti s aférou s protižidovskými letáky v Doněcku. Současně se ale hned v dalším kroku sám dopustí podobné manipulace. Tvrdí například, že americký velvyslanec na Ukrajině Geoffrey R. Pyatt potvrdil autenticitu letáků a poté od něj „tuto blamáž převzal“ i americký ministr zahraničí John Kerry. John Kerry ovšem ve svém prohlášení, na které Gočev odkazuje, neříká nic o autenticitě letáků ani o tom, zda jej oficiálně roznášejí úřady, pouze obecně hovoří o jejich distribuci, což koneckonců ani jedna strana nepopřela.
Gočev na závěr svého manipulativního textu o politické manipulaci prohlásil, že lidé „mají tendenci automaticky akceptovat tvrzení odpovídající jejich předsudkům“. Pokud se snad Gočev domníval, že předpokládaná averze čtenářů A2 vůči anglosaské mediální mašinérii povede k automatickému přijetí těch předsudků, které jeho text posiluje, pak lze říci, že v tomto ohledu je jeho článek zjevně výjimkou z výše uvedeného pravidla.
Petr Gočev (doktorand na Yale University)
Petr Kratochvíl se ve své polemické reakci chytá stébla formulace, že podle průzkumu se pro připojení k Rusku vyslovilo 70 procent pouze z těch respondentů, kteří se hodlali účastnit referenda. Přitom ale nemá žádný doklad pro své tvrzení, že účast 83 procent podle oficiálních výsledků referenda je vysoce nepravděpodobná. Z detailů citovaného průzkumu naopak vyplývá, že pro připojení k Rusku plánovalo hlasovat 70 procent ze všech respondentů. Problém spočívá v tom, že formulace uvedená v deníku The Guardian, ze které jsme původně oba vycházeli, je nesprávná. Kratochvílovi tedy patří dík za příspěvek k odhalení další protiruské dezinformace.
Dodejme, že jiná média citovala průzkum správně, například Washington Post. Výsledek průzkumu navíc zahrnuje i 13 procent nerozhodnutých respondentů. Stačilo tedy, aby se většina nerozhodnutých přiklonila na stranu Ruska, a dostáváme se na hodnoty oficiálního výsledku referenda, podle kterého hlasovalo pro připojení k Rusku 80 procent všech občanů Krymu. Věrohodnost výsledků referenda je tedy tímto nezávislým průzkumem naopak posílena. Zajímavým zjištěním výzkumu je i to, že většina dotázaných by hlasovala pro připojení k Rusku, i kdyby měla na výběr z více možností, jako je zachování statu quo nebo úplná nezávislost Krymu. Petr Kratochvíl neuvedl žádný důkaz zpochybňující mé původní tvrzení, že argumentovat odpověďmi na otázku o připojení celé Ukrajiny k Rusku v průzkumu, který předcházel sesazení Janukovyče a problematickým krokům nové ukrajinské vlády, jak to činí materiál britského ministerstva zahraničí, je pro posouzení věrohodnosti výsledků krymského referenda zcela zavádějící a manipulativní.
Americký velvyslanec na Ukrajině Pyatt v explicitní otázce autenticitu letáků potvrdil. Blamáž spočívá v tom, že premiér vzbouřenecké Doněcké republiky, Denis Pušilin, od samého začátku celé aféry autenticitu letáků jednoznačně a přesvědčivě popíral. Kerry zvolil diplomatičtější tón, nicméně jeho mluvčí Marie Harf v den Kerryho projevu prohlašovala, že americké Ministerstvo zahraničí „nemá žádný důvod o autenticitě letáků pochybovat“. O tom, jaký obrázek si z toho odnesl redaktor ve studiu CNN, svědčí jeho komentář, kdy z Kerryho projevu vyvozuje závěr, že letáky jsou dílem proruských vzbouřenců. A přesně takový dojem se Kerry snažil vzbudit, i když se na rozdíl od Pyatta mazácky vyhnul jednoznačným tvrzením. I kdybychom připustili, že se americké Ministerstvo zahraničí se všemi svými zdroji skutečně nechalo zmást nesmyslnou a nepodloženou formulací zveřejněnou serverem Ynetnews, na mém konstatování o blamáži by to nic nezměnilo. CNN navíc veškeré zmínky o antisemitských letácích podkreslovala záběry na ruskou vlajku, dokonce i v reportáži, kde se reportér CNN v Doněcku nad Kerryho rétorikou podivuje.
Ostatně zkusme si představit, že by partička zakuklenců rozdávala falešné antisemitské letáky s údajným Obamovým podpisem ve Washingtonu nebo s údajným podpisem ukrajinského premiéra Jaceňuka v Kyjevě. V prvním případě by to Kerry ponechal bez komentáře. V druhém nejspíš také, nebo by zdůraznil, že Jaceňuk se od letáků distancoval.
Na druhé straně oceňuji, že Petr Kratochvíl uznává nekorektnost připisování protižidovských letáků ruským separatistům, k němuž bohužel stále dochází v českých médiích. Naposledy ještě předevčírem ve veřejnoprávní České televizi, ústy Vladimíra Votápky, spolu s dalšími nepodloženými dohady. Tímto bych rád pana Kratochvíla poprosil, aby Votápkovi vysvětlil pomýlenost jeho argumentace ve věci letáků. Od něho to snad přijme, když už spolu v minulosti publikovali.