Vidím záběry hořících lidí v hořícím domě, kam je zahnali jiní lidé, aby ten dům i s nimi zapálili, a poslouchám hluboké hlasy komentátorů, jak nabádají k rozvaze a kritičnosti. Bon. To je výzva. Pominu, že se Ruska bojí především ti, kterých jsme se poslední dvě desetiletí báli (a tím víc jsme se k nim lísali) my, chudnoucí většina. To je sám o sobě dobrý důvod hledět k Moskvě s jistou nadějí. Nepřítel mého nepřítele je mým Gosputinem. Zvlášť když je ještě za horami… Přejděme to a buďme opravdu, ale opravdu kritičtí.
„Rovnost: zarovnání všeho a všech podle nejmenšího jmenovatele, až do úplného zparchantění v entropii. Bratrství: nic než skrytá forma homosexualismu! A Svoboda? To je přece banda ukrajinských antisemitů a fašistů.“
Toto jsou tři plus jeden důvod, proč bude internacionální vykořisťování ruskou oligarchií lepší než koloniální vykořisťování oligarchy řízenými ze Západu. (Poznámka: Z tohoto rozlišení vyjímám pana Kellnera. Jednak má sám potíže z obou stran, protože si myslel, že to s oběma uhraje, a druhak bych nerad, aby mi zdražil víkendové volání.)
Důvod první: střídání kádrů
Co je unavené, ať jde spát a nepřekáží čerstvému. Patří k milým ctnostem a výdobytkům západní civilizace, že její mocenské elity odcházejí na kompost dějin dobrovolně a v míru, když podlehnou v soutěži myšlenek a manipulace. Když se kádry vyčerpají a historicky znemožní, sklapnou šanony a dobrovolně vyklízejí postavení, aniž by bylo třeba hyzdit jimi veřejné osvětlení či snad pojídat jejich játra, jak se to děje v zemích, které se teprve demokratizují.
Oddanost západní tradici prokázali i komunisté, když v klidu u kulatého stolu předali klíče od krachující republiky do rukou své záložní garnitury. Ta v rozpracovaném díle zdárně pokračovala, takže nyní na prahu úplného hospodářského a politického bankrotu, dávno po bankrotu intelektuálním, dospívá k možnosti prokázat, že je aspoň tak demokratická, jako byli kdysi Gorbačov s Husákem. Západní kapitalisté mají příležitost dosvědčit, že věří vlastní ideologii. Sice tak nějak tušíme, jak to asi dopadne, ale je dobré to aspoň zmínit.
Rezervní kádry sovětského okupačního režimu, před čtvrtstoletím odstavené od napajedel, jsou dostatečně odpočaté a připravené k další práci. Naproti tomu rezervní kádry tehdy přeškolené na neoliberalismus už samou přežraností zapomínají vypínat majáčky. Odejdou bez násilí? Daj nám, Gosputine, žizn a mír v zemi.
Důvod druhý: nová geopolitická teorie
Demokracie je, když se knížepán producíruje se šlapkou po bulváru a lůza mu k tomu smí zatleskat. Někomu to jistě vyhovuje. Našinec potřebuje mít komu zatleskat, našinec je přejícný. Ale stačí to v 21. století, ve věku f-booku, instagramu a selfies? Ne, našinec potřebuje jednu věc ještě víc než mít komu zatleskat – totiž aby taky někdo tleskal jemu.
Konzervatismus, liberalismus a socialismus – to jsou tři ideologie, které v nejzákladnějších věcech selhaly a zplodily jen zmatek. Jak ve světě, tak v lidských hlavách. Klovací řád čtvrté geopolitické teorie je však přehledný a stabilní. Je jedinou alternativou k rozkladnému chaosu liberálních takzvaných svobod.
Každému prostému člověku nová teorie zaručuje jeho povinně volitelný Dasein. S ním ať každý naloží, jak umí nejlépe, a možná si zaslouží potlesk od intelektuálů, za tím účelem živených. Konkrétně to znamená, že každý prostý občan ví, před kterým oligarchou je třeba se podělat a na kterého se vydělat. A každý oligarcha ví, že svoboda jeho kapsy končí tam, kde začíná kapsa Hospodáře. Ten je garantem a svorníkem řádu – coby oligarcha s největší kapsou a nejdelším klackem.
Důvod třetí: stará praxe
Meč a štít proletářské revoluce cestou z východu dospěly, už nechodí bosky, ba oblékly si teplý kožich. A přetavily se v špičkového dozorce korporátního odběru nadproduktu. Kapitalisté celého světa závidí Rusku takového Hospodáře. Právě on může zachránit globální kasino Západu, hrozící strhnout svět do vražedného víru. Gosputine, spase všeho mira, pomiluj každého, kdo se v roce 2012 připravoval na konec světa, aniž si dokázal představit konec kapitalismu.
Kdo si lépe poradí s rozežranými milionáři z dekadentních francouzských filmů? Tuk a další produkty blahobytu Gérarda Depardieu (a dalších off-shoreových sereblit) bude konzervativně prokapávat i na hlavy českého pracujícího lidu. Teď už to určitě vyjde. A kdyby to náhodou zase dopadlo jako vždycky, nevadí. Vzájemné ožebračování a ojebávání je vlastně lidská přirozenost, patří už k našemu Pobytu a Zde-bytí, a rozhodně se nechám raději ojebat se slovanskou vzájemností než od nějakého Germána.
Ještě pořád je tu co brát. Český člověk už zná odpověď, zda je strangulace reformovatelná. Tak aspoň s povděkem vymění oprátku za čerstvější model.
Čtvrtý důvod: svoboda je symbol fašismu
Rozvaha a lidskost ruských kapitalistů, koncentrovaná ve Valdajském kroužku, brání rozkladu civilizace podle temných not Trilaterální komise a Sorosových kabal. Vlahý stín ruské břízy, ne Eurosojuz, poskytne národům Evropy zotavení ze zednářské infekce Svobody, Rovnosti a Bratrství.
Rovnost: zarovnání všeho a všech podle nejmenšího jmenovatele, až do úplného zparchantění v entropii. Bratrství: nic než skrytá forma homosexualismu! A Svoboda? To je přece banda ukrajinských antisemitů a fašistů. To jsou banderovci, které honili po lesích naši dědečci. A pokud jde o „svobodu slova“, tou si nezatopíš. A zatopíš-li, nezahřeješ se. Nanejvýš ti čmoud pálené tiskařské barvy vžene slzy do očí a ovzduší se stane nedýchatelným. Reklamní letáky z kauflandů nejsou zdaleka tak výhřevné jako moderní ruská propaganda, podpořená jakostním fosilním palivem za panslovanský tarif.
Už víme, že pražské jaro byl podfuk. Tentokrát je to doopravdy. Ruské jaro. Dejme ještě jednu šanci velkokapitálu. Pro Hospodářovy modré oči, v nichž se kdysi utopil i George W. Bush, a pro černý pásek v judu. Vláda věcí tvých v náruč osvíceného vladaře se zas navrátí. Nemoderní nezápadní levice to potřebuje. Václav Klaus to potřebuje ještě víc. Nebo libovolný jiný hospodáříček. Přijď, Gosputine, a pomiluj nás všechny. Krleš, krleš, krleš.
Autor je spisovatel.