Pop je víc než jen hudba. Je to divadlo, spektákl, nekonečná reality show a písničky jsou jen jedním střípkem z mozaiky informací, kterými se útočí na konzumenty. Tak je tomu přinejmenším od chvíle, kdy si Elvis nageloval vlasy a začal v televizním přenosu kroutit kyčlemi. Komunikační technologie současnosti nás ale do příběhů hvězd vtahují ještě mnohem efektivněji – vytvářejí iluzi, že jsme jeho součástí. Žijeme ve zlaté éře totálního popu, v němž splývá život s kariérou a diváci s protagonisty.
Hvězdy dneška žijí svoji kariéru jako nekonečnou show, která se odehrává před očima diváků na sociálních sítích či v bulvárních médiích. Pro Lady Gaga jsou hity jen součástkou pečlivě organizovaného gesamtkunstwerku skládajícího se z nepřetržitého proudu skandálů, Taylor Swift věnuje písničku každé celebritě, se kterou se vyspí (a rozejde) a k umělecké kariéře cholerického Kanyeho Westa patří v bulváru propírané rvačky s paparazzii stejně neodmyslitelně jako beaty z Roland 808. V Česku měla poslední roky k totálnímu popu nejblíže nebožka Iveta B. Disponovala vším, co současná hvězda potřebuje – mediálním magnetismem i životem neřízené střely. Že jí chyběly hity? Ty nejsou v totálním popu zase tak důležité.
„Na totálním popu je nejlepší, že nekončí ani po smrti – popové ikony žijí věčně a místo luxusu posmrtného odpočinku jsou odsouzené k nekonečným cyklům znovuzrození.“
Český totální pop má nicméně svá velmi osobitá specifika. Jeho hrdinové a hrdinky nemají heroický rozměr západního self-made snu, a pokud svoji roli hvězd z lidu nezvládnou, sklouzávají do polohy politováníhodných pitoreskních lúzrů, na které se rádi díváme, protože jsou na tom ještě hůře než my. I se slávou je to tady trochu jiné. Zatímco ve velkém světě je popová kariéra jako hrad z písku na pláži, který je potřeba po každém přílivu znovu obnovit, u nás připomíná spíše mořskou řasu, která ponechána bez dozoru trpělivě a plíživě roste a zabírá okolní prázdnotu. Výhodou je, že kdo byl jednou slavný, je slavný už napořád. Není potřeba dělat nic nového, jen se veřejnosti občas připomínat a hlavně se příliš neměnit. O zbytek už se postará bulvár, tedy patrně poslední médium, které ještě náruživě prožívá pop a jeho hvězdy.
Mohlo to být ještě lepší
Iveta B. od určité doby praktikovala svoji kariéru jako opulentní reality show. A ať už to dělala vědomě nebo nevědomě, přinášelo jí to na domácí poměry nevídanou slávu. Ty nekonečné vlny vzestupů a pádů, skandálů a pokání – to je ukázkový příklad, jak se to má v moderním popu dělat. Přiznejme si, že ledacos ale mohlo být lepší. Jako nedostatečnou lze hodnotit třeba interakci s ostatními hvězdami zábavního průmyslu. Trochu podcenila slovní přestřelky s kolegyněmi, vždyť takový mediální beef by ji přihrál další body. A ani nějaký skandálek v přímém přenosu při předávání cen Anděl by nebyl od věci. Co třeba vtrhnout na pódium a ukrást sošku Tomáši Klusovi při jeho děkovné řeči? Anebo aspoň něco rozbít na Zlatém slavíkovi? Tady ji se svým legendárním stand-up výstupem s kohoutem trumfnul Daniel Landa.
Celkem slabé bylo i využívání sociálních sítí – na Twitteru byla Iveta asi tři měsíce a nasbírala slaboučkých 316 followerů. A jestli si někdo sliboval, že nás bude zásobovat peprnými historkami, musel být zklamaný. Emotivním vrcholem byla zpráva: „Sestra Ivana mi dala poukaz od @slevomat do solné jeskyně. Bohužel MUDr. Pondělíčková mi přikázala omezit sůl kvůli tlaku. Jsem smutná.“ Na Facebooku stejná bída. Její internetovou slávu by zachránila snad jen sextape s Jiřím Pomejem, ale kde nic tu nic.
Posmrtná sláva
Na totálním popu je nejlepší, že nekončí ani po smrti – popové ikony žijí věčně a místo luxusu posmrtného odpočinku jsou odsouzené k nekonečným cyklům znovuzrození. Mašina průmyslu jednoduše jede dál, i když tělo už nevládne. A tady může Iveta B. ještě mnoho pamětihodného vykonat. Posmrtná kariéra dává svým aktérům nekonečné možnosti realizace. Sebevražda je pro začátek skvělý materiál, kult sebeobětování sice Češi moc nepěstují, ale chovají k němu silný respekt – obzvláště, když se obětuje někdo jiný než oni. Budoucnost totální kariéry Ivety B. tedy vypadá velmi nadějně. Tady je předpokládaný náčrt dalšího vývoje.
Červen 2014: Bleskově sestavený a vydaný výběr největších Ivetiných hitů se usazuje na čísle jedna českého prodejního žebříčku. Vydrží zde až do listopadu. Média píšou o stovkách nevydaných skladeb nalezených v archivu zpěvačky. „Nebudeme na její smrti parazitovat,“ sděluje v tiskové zprávě firma Supraphon, potichu ale začne připravovat první posmrtné album nového materiálu.
Listopad 2014: Supraphon a EMI spolupracují na vydání reedice všech dvanácti studiových desek Ivety B. Společně s novou verzí jejího debutu Knoflíky lásky (s Petrem Sepéšim) je kolekce dostupná i v luxusním boxsetu za dva tisíce korun. Vyprodá se během prvního týdne. Vychází album nových remixů Ivetiných skladeb, o které se postarala smetánka domácí elektronické hudby – mimo jiné i Jiří Burian nebo Cartonage. Jeden z remixérů mimo mikrofon potvrzuje, že účast na projektu probíhá za finančně velmi lukrativních podmínek. Iveta B. znovu po letech vítězí ve Zlatém slavíkovi v kategorii zpěvačka. V médiích se vedou debaty, zda je správné zařazovat mrtvé interprety do výsledků, pořadatelé ale vylučují zásahy do výsledků jako neuctivost.
Prosinec 2014: Na vánoční trh se dostává první posmrtné album nazvané Iveta navždy. Špičkoví domácí producenti jako Kája Mařík a Martin Ledvina na něm oživují nevydané nebo nedokončené písně nalezené v archivu zpěvačky. „Iveta byla perfekcionistka a nikdy nevydala nic, za čím by si stoprocentně nestála. Věřím, že toto album by zbožňovala,“ říká v médiích Mařík. Desku doprovází rozpačité recenze, ale skvělé prodeje.
Duben 2015: U příležitosti Record Store Day vychází limitovaná vinylová reedice alba původně z roku 1987. Při rvačce o poslední kus v hudebním obchodě jsou zraněni tři hipsteři. Téhož dne odpoledne se několik vinylů objevuje na Aukro.cz za trojnásobnou cenu. Filmové zpracování životního příběhu Ivety B. začíná natáčet Filip Renč pod názvem POPelka srdcí. Hlavní roli ztvárnila Tatiana Vilhelmová. Baletní vystoupení Ivetin boj zpracovávající zpěvaččin boj s antidepresivy a alkoholem získává Cenu Thálie.
Květen 2015: Na Strahově se koná obří koncert Pocta Ivetě. Vystupují na něm největší hvězdy domácího popu včetně Karla Gotta. Artur Štaidl zahajuje svoji emo-rapovou kariéru. Pod jménem Arthur C vydává na EMI svůj první singl, který sampluje nestárnoucí hit skupiny Lunetic Jsi moje máma. Podle žebříčku IFPI se stává nejhranějším českým singlem roku. Na následném albu hostují Lipo, Idea a Paulie Garand. Josef Rychtář žaluje transvestitu, který v převlečení za Ivetu B. objíždí republiku a koncertuje s jejími písněmi. Vychází album metalových coververzí Ivetiných písni.
Červenec 2015: Na festivalu Rock for People vystupuje před padesáti tisíci lidmi hologram Ivety B., který vytvořilo animační studio ve Zlíně. Zpívá asi dvacet minut a pak se na pódiu rozpláče. „Je to jako kdyby byla znovu naživu,“ říká jedna z návštěvnic koncertu a druhá dodává: „Bylo to velmi emotivní.“ Agentura GoJa jedná o angažování hologramu do obnovené premiéry muzikálu Dracula.
Autor je hudební publicista.