Čekání na trávu


V Česku je od 1. dubna 2013 legální léčebné konopí. Pacienti s chorobami, jako je roztroušená skleróza, na svůj lék ale stále čekají, případně si ho nelegálním způsobem obstarávají sami a v mnoha případech tak riskují kriminál. Někteří jsou tak zoufalí, že o svém vynuceném postavení mimo zákon otevřeně hovoří v médiích, nebo se dokonce chodí na protest sami udat na policii. Podle dostupných informací by se první léčebné konopí mohlo v českých lékárnách objevit na konci léta. Otázkou ale zůstává, proč se na něj muselo tak dlouho čekat, zda bude k mání v odpovídajícím množství pro potřebné a zda bude cenově dostupné. Důležité také je, kdo na něm bude v budoucnu vydělávat.

Kdo komu kazí kšefty?

Už je to více než půl roku, co v režii Národní protidrogové centrály proběhla spektakulární razie na české growshopy, o jejíž legitimitě lze čím dál úspěšněji pochybovat. Zásah postihl majitele growshopů, ale od samého začátku se objevovaly názory, že ve skutečnosti mířil také na malé pěstitele konopí, kteří by při nastavených přemrštěných cenách za léčebné konopí mohli nekale konkurovat firmám, které vbrzku získají licenci na pěstování konopí od Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Podobné domněnky ostatně potvrzuje i fakt, že growshopy nadále svůj sortiment prodávají a v rámci nedávného pochodu za legalizaci konopí Policie České republiky dokonce povolila na jednom místě prodávat nejen pěstební techniku, ale i kuřácké potřeby a semínka.

“Když si uvědomíme, že marihuanu budou užívat především starší lidé na různé revmatické choroby, je zřejmé, že zaplatit devět tisíc měsíčně, prostě nemůže být v jejich silách.”

Co bylo tedy ještě před půl rokem důvodem obřího zásahu, je dnes už zase v nejlepším pořádku. Přitom nabízený sortiment „od semínka po joint“ a rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2012 v případě kauzy jednoho growshopu byly podle šéfa Národní protidrogové centrály Jakuba Frydrycha dostatečným důvodem pro masivní policejní akci. „Usnesení Nejvyššího soudu bylo rozhodnutím o konkrétním dovolání v konkrétním případě. Nemělo povahu rozhodnutí, které by Nejvyšší soud činil v zájmu jednotného rozhodování soudů,“ uvedla pro pořad České televize 168 hodin soudkyně Nejvyššího soudu Věra Kůrková, čímž v podstatě zpochybnila relevanci celého zásahu. Není totiž judikát jako judikát. Ve stejném pořadu se navíc od bývalého detektiva z „toxi týmu“ dozvídáme, že zátah byl „nepřipravený, chaotický a stál mnoho peněz“, aniž by jej šlo považovat za úspěšný, což nakonec dotyčného policistu vedlo k tomu, že po deseti letech od policie odešel.

Mezi samopěstiteli a majiteli growshopů – tedy mezi lidmi, kteří mají v Česku ke konopné kultuře blízko, a přitom je lze jen těžko vtěsnat do přihrádky tradičního organizovaného zločinu v oblasti narkotik – se mezitím vytrvale šíří zatím nepotvrzené spekulace, že zátah na growshopy v podstatě preventivně čistí prostor pro velké hráče na stále lukrativnějším a právě se otevírajícím konopném trhu. V této souvislosti bývá skloňováno také jméno bývalého poslance Ivana Langera, jenž už před lety na půdě poslanecké sněmovny zaštiťoval přednášky o léčebném konopí, což lze lehce dohledat na jeho osobních webových stránkách. Spolu s ním bývá zmiňován ještě jiný politik z ODS, který předsudky vůči konopí taktéž nikdy netrpěl, a sice bývalý primátor Prahy Pavel Bém. Rozumí se přitom samo sebou, že nemají v nastrčených firmách figurovat jmenovitě.

Podobné dohady znějí dost neuvěřitelně, ale při sledování právě řešené kauzy Opencard člověka nutně napadne, že v Česku je možné úplně všechno a že opatrnost hraničí s paranoií je možná zcela na místě. Ať již tedy tendr na léčebné konopí vyhraje kdokoliv, je třeba mít na paměti, že půjde bezpochyby o výnosný obchod, o nějž už dnes mají zájem desítky, či dokonce stovky firem. Nabízí se také otázka, proč nemocným lidem nedovolit, aby si svou léčebnou marihuanu pěstovali sami, když je přece všeobecně známo, že nejde o náročnou výrobu – konopí se v podstatě chová jako plevel a zvláště v případě outdoorového pěstování nevyžaduje speciální zkušenosti. Jenže kdo to kdy slyšel, aby se lidé léčili sami a navíc na tom ještě ušetřili.

ct-red-0102-medical-marijuana-20140101-001

Nabízí se otázka, proč nemocným lidem nedovolit, aby si svou léčebnou marihuanu pěstovali sami

Pacienti a byznys budoucnosti

Aby si člověk udělal reálnou představu o legálním konopném byznysu, stačí sledovat úspěšnost tohoto mladého odvětví ve státech, kde už se konopí oficiálně pěstuje. Pokud jste žili v domnění, že ve Spojených státech amerických nejrychleji rostou akcie firem vyrábějících mobilní telefony, tak jste nepostřehli, že hodnota cenných papírů americké firmy GreenGro Technologies Inc. (GNGR), která se zabývá výrobou a prodejem konopí, vzrostla v roce 2013 o neuvěřitelných 1 700 procent a podle burzovních odhadů bude nadále prudce stoupat. Burzovní spekulanti zcela otevřeně hovoří o tom, že na trhu se objevil „nový Microsoft“. Lépe je na tom jen internetová měna Bitcoin a například růst společností, jako jsou Apple nebo Yahoo, se s firmou GNGR nedá vůbec srovnávat. Jen loni přitom tržby prodejců či pěstitelů marihuany v USA činily 1,5 miliardy dolarů. A to musíme vzít v úvahu skutečnost, že léčebné konopí zatím povolilo jen osmnáct států a na federální úrovni je stále zakázáno.

V Česku už máme konopí dovezené z Nizozemí firmou Elkoplast, ale pacienti se k němu nedostanou, neboť má být vydáváno pouze na elektronický předpis, jejž většina lékařů vůbec nepoužívá. Licenci na software dosud nemá dokonce ani SÚKL. I kdyby se ale pacienti k předpisu dostali, zřejmě raději vyrazí pro lék na černý trh, protože gram marihuany z dovozu má stát 300 korun, zatímco na ulici ho pořídíte za 200 až 250. Na měsíc si dle normy můžete koupit maximálně třicet gramů, což podle řady odborníků znamená riziko, že vám lék třicet dní prostě nevydrží. A když si uvědomíme, že marihuanu budou užívat především starší lidé na různé revmatické choroby, je zřejmé, že zaplatit devět tisíc měsíčně, prostě nemůže být v jejich silách. „Stále si doma konopí pěstuji, a pokud stát nezmění nesmyslně nastavená pravidla, tak mi nezbude, než si ho pěstovat dál,“ uvádí invalidní důchodce s roztroušenou sklerózou, jenž si nepřál být jmenován, a doplňuje, že svého neurologa přesto vytrvale o recept žádá. „Lékař mi sdělil, že mi bohužel nemůže pomoct, neboť ředitelství nemocnice, do níž docházím, najalo na zřízení elektronického podpisu pro lékaře firmu, která si sice v areálu nemocnice ihned zřídila kancelář, ale jak už to u nás bývá, elektronický podpis ani recept stále nefungují,“ líčí peripetie se sháněním receptu na léčebné konopí.

Lidem, kterým konopí prokazatelně pomáhá, nezbývá než doufat, že to vypěstované v České republice bude levnější, a tudíž i dostupnější. SÚKL už vypsala první výběrové řízení na prvních čtyřicet kilogramů, za nějž vítěz inkasuje 4,2 milionu korun. Vskutku náročné požadavky na případného pěstitele si můžete přečíst zde. Tendr ale vyvolává řadu otázek. Počáteční náklady na průmyslové pěstírny zde mnohokrát převyšují možný výdělek. Je nakonec zvláštní, že je o výběrové řízení takový zájem. Vypsáno je pouze na dobu jednoho roku a objem léčebného konopí by při normované spotřebě jednoho gramu na den stačil pouze pro sto třináct lidí, což nemůže zdaleka uspokojit poptávku, která se odhaduje až na deset tisíc pacientů. Leda by vítěz předpokládal, že mu připadnou i zakázky, které teprve přijdou. Zákon přitom umožňuje udílet licence až na pět let. Zarážející je také fakt, že SÚKL hodlá zatím vybrat pouze jednu nebo dvě firmy, a lze se tedy obávat monopolizace v budoucnu jistě stále výnosnějšího podnikání. Zatím to zkrátka vypadá, že o pacienty jde v případě léčebného konopí až v poslední řadě, a bude zajímavé sledovat, zda si na ně v dohledné době vůbec někdo vzpomene.

 

Autor volí palici.

 

A2LARM