Co dělají miliardáři před snídaní


Otiskujeme článek pro ty, kdo chtějí zázračně zbohatnout a nevědí jak.

V knížkách, které mají dát čtenářům recept na zbohatnutí, nikdy nenajdete větu: „Mladý Rockefeller si koupil knížku o tom, jak zbohatnout, přečetl si ji, řídil se podle ní a po pár letech důsledné aplikace vyčtených rad zázračně zbohatnul.“ Autoři podobných knih samozřejmě neví o nikom, komu by skutečně pomohli. Bohatí lidé se těchto knížek nikdy ani nedotkli. Pokud je ovšem sami nepíšou a nezbohatli právě na nich.

Jenže pravděpodobnost toho, že by autoři návodů na zbohatnutí byli opravdu bohatí, je dost malá. Psaním článků se nebohatne, a to musí vědět i oni. Pořád je tu ale šance, že si jen přivydělávají na jídlo a na zaplacení ubytovny, zatímco rozjíždějí přes internet velké věci na londýnské burze. K úspěšnému nastartování byznysu je každopádně toto čtení stejně platné jako návštěva kartářky. Přesto je na článcích o zbohatnutí něco přitažlivého. A stejně jako pro autorství erotických povídek ani pro jejich psaní není potřeba vlastní zkušenost.

První třída pro chudé

Na českém trhu nám s bohatnutím a úspěchem pravidelně radí například časopis First Class a jeho internetová mutace. Tak se například dočteme, co dělají miliardáři před snídaní. Dozvíme se, že před snídaní stihnou úplně všechno: meditují, činí strategická rozhodnutí, čtou si emaily, plánují si den a někteří úspěšní manažeři před svou snídaní dokonce i připravují snídani svým dětem, nebo se milují se svými partnerkami. Opět je potřeba ocenit upřímnost tvůrců textu, kteří čtenářům nenalhávají, že by miliardáři před snídaní četli jejich imbecilní návody na úspěch (nalhávají jim jen počet sdílení svých textů na Facebooku).

Pokud  prokrastinujete u článků typu „Jak bojovat s prokrastinací“, je to něco jako metaprokrastinace. Pokud čtete na úřadech práce články o tom, jak tráví čas Petr Kellner, a přemýšlíte, kam by vás to mohlo v životě posunout, těžko říct, jak to nazvat.

To ale neznamená, že se autoři nesnaží vyburcovat čtenáře z pohodlného světa chudoby, ve kterém podle nich vládne flákání, pohoda a výmluvy. „Všichni máme času úplně stejně. Vy, já, Bill Gates. Petr Kellner má čas na Karibik, koně, kitesurfing, rodinu, rozvíjení i řízení několika firem. Nemá na to jiné lidi. Do Karibiku létá fyzicky ON. Na koních jezdí fyzicky ON. Kituje fyzicky ON. S manželkou a dětmi je fyzicky ON. Rozhodnutí ve firmě posuzuje a činí fyzicky ON,“ píší na stránkách First Class v textu o vlastních lžích, které vám brání zbohatnout. Když už nezbohatnete, aspoň se tedy dozvíte, jak jste hloupí a líní, pokud se vymlouváte na čas. Kellner je taky na všechno sám a nestěžuje si. Problémy jsou z tohoto pohledu především naše chyba: „Nezáleží na jejich velikosti. Záleží na naší velikosti.“ Tedy: ať už dlužíte Kellnerovu Homecreditu, kolik chcete, mějte na paměti, co všechno on stíhá, a vy ne. Stačí si přivstat a makat už před snídaní.

Na konci článku o výmluvách chudých je pak banner, který čtenáře nasměruje rovnou k přihlášce na dálkové bakalářské studium na soukromé vysoké škole. First Class je totiž především sofistikovaný byznys. Snění o cestě na vrchol při čtení článků o milionářích se má ke skutečnému úspěchu a následnému zbohatnutí stejně jako sledování porna k milostným dobrodružstvím. A redakce to ví. On-line verze článku tak ne vždy nabídne všechny odpovědi na palčivé problémy vašeho života, a někdy vás jen odkáže na tištěnou mutaci, kde musíte vyluštit křížovku na straně 112 a v tajence o šesti písmenkách teprve najít odpověď.

Návody proti prokrastinaci

Nejen chudí mají své sociálně-ekonomické porno, u kterého si můžou představovat báječný svět neomezených příležitostí a společenských vzestupů. Pro aspiranty na střední třídu jsou zde o něco sofistikovanější příručky pojednávající o práci s časem a boji proti prokrastinaci. Tady už nejde o to stát se milionářem, ale řekněme vyšší střední třídou nebo aspoň freelancerem, který utáhne bez potíží nájem. Tyto texty si už nevystačí s drobnými příběhy o tom, že „Daniel Křetínský, kterému ještě není čtyřicet, eskaloval k miliardám přes ‚delikatesní vajíčka‘, která si dopřával k snídani s finančníky v pražském centru“. O to raději se ale ohánějí vědeckými studiemi.

Pokud  prokrastinujete u článků typu „Jak bojovat s prokrastinací“, je to něco jako metaprokrastinace. Pokud čtete na úřadech práce články o tom, jak tráví čas Petr Kellner, a přemýšlíte, kam by vás to mohlo v životě posunout, těžko říct, jak to nazvat. „Definitivní vítězství kapitalismu“ nebo jen „Definitivní vítězství debility“?

 

Autor je sociolog.

 

A2LARM