Audiovizuální projekt GSMKNSTWRK, který našel svou stálou scénu v pražském pop-up klubu Neone, tvoří dvojice Jan Bárta a Jakub Němeček. Mixování dekonstruovaných klubových rytmů ve stylu populárních amerických labelů, jako jsou Fade to Mind či Night Slugs, spojují s odpovídajícím potemnělým vizuálem, o který se stará VJ Kolouch. Trojici spojuje platforma Lunchmeat, zkoumající a posouvající hranice toho, jak může vypadat dialog obrazu a zvuku. Jan Bárta je mimo to moderátorem pravidelného pořadu Turban, vysílaném každou středu na Radiu Wave. Mix, který si pro náš web GSMKNSTWRK připravili, je taneční lahůdkou nesoucí se v duchu současné světové klubové taneční hudby. Tu na něm reprezentují Kelela, Fatima Al-Qadiri, Mumdance, Evian Christ nebo třeba Jam City. Mix je volně ke stažení, a jak už je zvykem, doprovází ho krátký rozhovor s oběma českými umělci.
Co vás přimělo k vytvoření audiovizuální DJské platformy GSMKNSTWRK?
Jan Bárta: Stála za tím především snaha nějak odlišit, pojmenovat, a tím pádem uvést v existenci naše společné hraní, ve kterém jsme se chtěli zaměřit na určitý, v našich končinách ještě ne úplně zavedený, zvuk klubových dekonstrukcí a holobeatů. Takový zvuk produkují labely jako Night Slugs, Fade To Mind nebo Her Records. To však neznamená, že bychom hráli výhradně jenom tyto věci. K tomu se pojí i určitý specificky temný vizuální směr, se kterým nám pomáhá VJ Kolouch.
V Česku je propojování zvuku a obrazu na party dost oblíbené. Máte nějaké oblíbené projekty, své vzory? Nebo nějaké lokální oblíbence ve VJingu?
Jakub Němeček: Jeden projekt nás ovlivňuje opravdu hodně. Je to dlouhodobá kolaborativní platforma Fractal Fantasy producenta Sinjina Hawkea, jeho hostujících hudebních přátel a vizuálních umělců. Co se týče domácí scény, popravdě nevím, koho bych zmínil. Netuším, jestli tady existuje někdo, kdo by si dlouhodobě udržoval zajímavou klubovou estetiku. My spolupracujeme s VJ Kolouchem, který podobným způsobem doprovází několik zajímavých českých projektů. Jinak musím zmínit hlavně vizualisty z naší platformy Lunchmeat, například Zephida, Aeldryna a Kasarara. Se všemi jsme nějakým způsobem spolupracovali a všichni jsou schopní přemýšlet a působit i mimo rámec plátna 16×9.
Předpokládám, že klubové party navštěvujete dost často, i když na nich zrovna nehrajete. Když odhlédneme od domácího Neone, jaká je podle vás česká klubová scéna? Kam chodíte nejraději a proč?
J. B.: Kromě základny v Neone vlastně do žádného pražského klubu pravidelně nechodím. Vždy se to odvíjí od pozvaného interpreta. To znamená, že třeba kvituju akce Club & Soda v Chapeau Rouge, na kterých už hrál Lockah nebo DJ Sliink. Sem tam zajdu do MeetFactory, když se tam vyvrbí něco zajímavého, což ne vždy znamená, že je tam natřískáno. Vzpomínám, jak tam asi před třemi roky přišlo na Lonea padesát lidí. O rok dříve to s Jimmy Edgarem taky nebylo moc slavné. Problém s nízkou návštěvností dost souvisí s povědomím a zájmem publika o nový zvuk. Poslední dobou mám ale pocit, že se to trochu lepší. Vzniká dost zajímavých konceptů klubových nocí či prostorů, i když často jen krátkého trvání, jako v případě Terminal B na Nákladovém nádraží.
J. N.: Já nemám moc rád velké festivaly a obří stage, proto je pro mě klubové prostředí jediným útočištěm. To nejlepší, co o malých klubech víme, jsme se pokusili kondenzovat právě v Neone. Samozřejmě, že by se našlo hodně chyb, ale snažíme se o koncepční dramaturgickou práci a dobrou komunikaci s umělci, která nekončí pouze u bookera a hodiny odletu hudebníka. Jinak z pražských klubů mě pořád asi nejvíc baví MeetFactory.
Pořad Turban na Radiu Wave, za kterým stojí jeden z vás, nedávno dospěl k devadesátému dílu. Kam se bude vyvíjet?
J. B.: Mě Turban baví čím dál tím víc a teprve teď mám pocit, že se z něj klube to, čím měl od začátku být. Vedle rubriky Domácí Crew bych do něj teď chtěl dostávat víc zahraničních hostů – byť jen virtuálně v podobě exkluzivního mixu a interview. Prvním byl právě teď Slugabed. Snad můžu prozradit, že mezi dalšími by měli být Lockah, Tokyo Hands nebo 813. Díky Neone se mi rozšiřují známosti a doufám, že takovýchto jmen bude v Turbanu jen přibývat.
Jaké další aktivity s GSMKNSTWRK nebo společně s Lunchmeatem teď plánujete?
J. N.: Našim cílem je přinášet lidem současnou hudební produkci v adekvátním technickém a vizuálním provedení. GSMKNSTWRK se stal tak trošku klubovým reprezentantem hudební sekce Lunchmeatu a snažíme se oslovit taky mimopražské kluby. Nezastíráme, že bychom si někdy rádi zahráli s našimi hudebními vzory i mimo rajón klubu Neone. V rámci Lunchmeatu pak budeme pokračovat v nastoleném tempu prezentací nám blízkých hudebních labelů formou showcase a dál propojovat talentované vizualisty s hudebníky.
Co vás v letošním roce v hudbě nejvíc zaujalo? Na jakou desku se nejvíc těšíte?
J. B.: Oba dva jsme poslední dobou nejvíc paf z labelu PC Music a tvorby jeho duchovního otce A. G. Cooka. Všechno, co z jeho labelu vypadne, je totiž čistá radost. Podobně se to má i s jeho tvůrčím kolegou, kterým je SOPHIE. Ten teď hodně jede, neustále je na turné, dělá na desce s J-Pop star Kyary Pamyu Pamyu nebo hvězdou queer rapu Le1fem a na jeho další původní materiál se klepeme už od jeho prosincové návštěvy v NEONE. Taky nás zajímá, jak dopadne druhá deska našeho dalšího oblíbence Rustieho. Uvidíme, zda na rozdíl od brilantního debutu Glass Swords tentokrát nepůjde jen o „party trap“, což je mimochodem palindrom.
Co jste si pro nás ve svém mixu připravili?
J. B.: Mix jsme nahráli na jeden zátah potom, co jsme si ho při brainstormingu v hospodě z paměti poskládali. Jelikož jde o naše zamilované písničky, můžete z něj celkem dobře získat představu o tom, co je GSMKNSTWRK. Jinak v něm najdete pár opravdu exkluzivních věcí – předně nevydaný track Lemonade od SOPHIEho, který zde zanechal pro potřeby Turbanu po své loňské návštěvě. Na mixu ho má jenom Diplo a my. Opravdovou raritkou je pak předposlední track vzešlý ze spolupráce SOPHIEho, A. G. Cooka a DJ Paypala. Jde o podivný hybrid, který ale v klubu neuvěřitelně funguje. Doufáme, že bude fungovat i na A2larmu.