Policie se asi zbláznila


O čem svědčí policejní manévry u příležitosti pátého výročí vyklizení pražského squatu Milada?

V neděli 29. června se poblíž vysokoškolských kolejí 17. listopadu odehrály rozsáhlé policejní manévry. Policie opáskovala rozsáhlou plochu kolem chátrající vily Milada, přijelo množství antonů s policejními těžkooděnci, na místě celý den postávali pánové v civilu a s fotoaparáty a dostavila se i speciální policejní dodávka s kamerou na střeše a směrovými odposlouchávacími mikrofony. Výjimkou nebyly ani kontroly studentů procházejících do místních kolejí. Toto obrovské nasazení lidí a prostředků mělo jediný cíl: ochránit prázdné chátrající ruiny někdejší vily a pozdějšího squatu Milada a zabránit, aby se k ní někdo přiblížil blíž než na pár desítek metrů.

Absurdní divadlo

Vše se odehrálo v předvečer pátého výročí vyklizení squatu, které si připomněla squatterská iniciativa Obsaď a žij. Ta v okolí Milady chtěla uspořádat nohejbalový turnaj, akustický koncert, promítání a představení squatterského ochotnického divadla souboru Kordón, zpola ironicky nazvané Rekonstrukce bitvy o Miladu. Celá akce se měla uskutečnit v okolí bývalého squatu, protože ten je od vyklizení v tak neutěšeném stavu, že nikoho nenapadlo pořádat akci uvnitř. Policie celý prostor, včetně nohejbalového hřiště, na celý den uzavřela a vzpomínkovou akci, která se konala docela symbolicky pod mostem, monitorovala a odposlouchávala. Vedle squatterského ochotnického divadla se tak odehrávalo ještě jiné vystoupení – absurdní, ale zato profesionální a financované z veřejných rozpočtů. Policie hlídala a uhlídala ruinu bez střechy, na jejíž destrukci před pěti lety dohlížela. Bizarní situace byla završena tím, že to až na stovku účastníků akce, nikomu včetně médií nepřišlo podivné.

Vedle squatterského ochotnického divadla se odehrávalo ještě jiné vystoupení – absurdní, ale zato profesionální a financované z veřejných rozpočtů. Policie hlídala a uhlídala ruinu bez střechy, na jejíž destrukci před pěti lety dohlížela.

Absurdní policejní divadlo ale mělo své zkoušky a předpremiéry. Jen během června se jich odehrálo hned několik. Tak třeba 7. června squatteři demonstrativně obsadili dům v Hálkově ulici, aby upozornili na nekalé praktiky konkrétních spekulantů. Policie se dostavila na místo, a aniž by věděla, komu dům patří, squattery vyvedla, pár jich před domem preventivně zatkla, prázdný dům ochránila a ještě z fasády odstranila všechny transparenty kritizující spekulantské praktiky. Italský spekulant Stefano Camnasio ani jím najatí správci si nemuseli kazit sobotní podvečer. Squatteři ve svém prohlášení napsali: „Policie opět jednala jako soukromá ochranka spekulantských firem. Iniciativním odstraněním transparentů, k tomu ještě přidala úklidové služby. To, že policie okamžitě vyklízí obsazené domy spekulantů a odstraňuje transparenty, chápeme jako její snahu zamezit zviditelnění problému a umlčet veřejnou diskusi o spekulantských praktikách s nemovitostmi v Praze.“ O pár dní později, jako by jim Policie ČR chtěla dát za pravdu.

Policejní manévry proti squatterům nebyly přiměřené

 

Hrozba nebo hobby?

Události poslední doby ukazují, že squatteři, kteří upozorňují na spekulace s prázdnými nemovitostmi, jsou vystaveni čím dál většímu tlaku ze strany policie. Otázkou je, zda pražská policie jedná na politickou objednávku. Squatterská kritika totiž zpochybňuje nedotknutelnost soukromého vlastnictví a její nadřazování veřejným zájmům. Může tudíž být v časech potenciální sociální krize a nestability hrozbou pro mocenské elity – třeba jen tím, že otevírá prostor politické imaginaci a podněcuje veřejnou debatu. Anebo jde prostě jen o „hobby“ nějakého důstojníka, kterému leží na srdci boj s „nepřizpůsobivými“?

Jisté je, že v boji proti podobným „živlům“ je policii dovoleno leccos, včetně nějaké té rány policejním pendrekem. Od středy 25. června to má pražská policie navíc posvěcené i soudem. Soudkyně Naděžda Řeháková dala v první instanci totiž policii právo squattery zbít. Protože neposlouchají policejní nařízení a protiví se jim, prý se na ně nevztahuje právní ochrana. Squatteři jsou podle soudkyně jako malé děti, které neposlouchají (policii). A proto je potřeba jim do hlavy vtlouci určitou představu pořádku.

Vypadá to, že je nejvyšší čas zbavit se zbytků polistopadových iluzí, že policie je tu od toho, aby pomáhala a chránila ve veřejném zájmu. Squatteři jako jeden z lakmusových papírků ukazují, že policie především brání spekulanty a jejich kapitál. V časech neoliberalismu je policie zkrátka takovou soukromou ochrankou financovanou z veřejných zdrojů.

 

Autor působí na katedře sociální a kulturní ekologie FHS UK a je aktivní ve squatterské iniciativě Obsaď a žij.

 

A2LARM