Bývalý pražský exprimátor chce zakázat domácí porody a omezit svobodu žen rozhodovat o vlastním těle, zatímco například „svobodu“ spekulovat s nemovitostmi chrání.
Gynekolog a poslanec Bohuslav Svoboda šokoval 15. srpna na své facebookové stránce záměrem připravit zákon zamezující porody doma bez dozoru lékaře. Prohlášením s pachutí diktátorského režimu a porušování základních lidských práv tak bývalý pražský primátor s definitivní platností prokázal, že navzdory svému příjmení netuší, co to svoboda vlastně znamená. Zřejmě mu nedochází, že svobodná volba okolností porodu je také součástí práva na ochranu soukromého života, a nebojí se jít v této věci ani do konfliktu se samotným Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.
Špatný politik, mizerný porodník
Nepopírám, že jsem k panu Bohuslavu Svobodovi nikdy nechovala sympatie. Jeho zvolení primátorem v roce 2010 bylo podrazem voličů a občanské společnosti, která v té době na magistrátní úrovni jasně chtěla definitivně skoncovat s pražskou hrůzovládou ODS. Jako sociální geografka s odborným i občanským zájmem o městský rozvoj jsem se následně několikrát octnula v přítomnosti Bohuslava Svobody v různých odborných kruzích. Několikrát jsem se kriticky vyjadřovala ke spekulacím s nemovitostmi či k nevkusnosti turisticky exponovaných částí historické Prahy. Svoboda neváhal hájit práva a svobody soukromých vlastníků – se svými nemovitostmi si přece můžou dělat, co chtějí. O tom prý je volný trh a život ve svobodné společnosti.
Zřejmě jsem za své tělo nezaplatila dostatečný finanční obnos příslušným úřadům. Jak jinak si mám vysvětlit, že mému tělu chce někdo rozkazovat, kde má rodit?
Tehdy jsem si říkala, že Svoboda je špatný politik a že měl radši zůstat u svého původního povolání gynekologa-porodníka. To jsem ještě nevěděla, že i jako porodník stojí za houby. A že vůbec nejhrůznější může být kombinace špatného politika a mizerného porodníka. Kdo jiný by mohl stavět právo nakládat se soukromým majetkem nad právo rozhodovat o vlastním těle? Zřejmě jsem za své tělo nezaplatila dostatečný finanční obnos příslušným úřadům. Jak jinak si mám vysvětlit, že mému tělu chce někdo rozkazovat, kde má rodit? Jak je možné, aby o mém těle rozhodoval nějaký politik, úředník nebo lékař? Co mi bude přikázáno příště? Kdy a kde mám počít? Kolik mám mít dětí?
Celý Svobodův plánovaný záměr zatočit s domarodičkami působí jako špatný vtip. Bohuslav Svoboda se tímto nejen projevil jako nepřítel demokracie a svobody, ale prokázal také ubohé znalosti světových trendů v porodnictví. Ve světě se totiž doma rodí úplně běžně, dle Světové zdravotní organizace to pro nízkorizikové rodičky nepředstavuje zvýšené nebezpečí.
Citační fauly docenta Svobody
Vrcholem všeho je pak způsob, kterým tituly ověnčený exprimátor používá zdroje, o něž svůj záměr zamezit domácím porodům opírá. Je s podivem, že s takovými citačními fauly vůbec kdy dokončil doktorát, natož že se habilitoval. Na své facebookové stránce kupříkladu odkazuje na článek na iDnes.cz, který pojednává o ženě vyšetřované pro podezření z vraždy jejího doma narozeného dítěte. Tímto odkazem na zcela výjimečnou anomálii Svoboda projevil argumentační schopnosti na úrovni člověka, jehož názory jsou formovány pravidelnou četbou Blesku. Copak pan porodník opravdu netuší, že se každý rok v Česku doma narodí několik stovek dětí, které jejich matky následně nejen nezabijí, ale dokonce se o ně i vzorně starají?
Pokud je Svobodova schopnost argumentovat takto zoufalá, co bude chtít zakázat příště? Například budování sklepů pod domy, pro případ, že by v nich nějaký další Fritzl mohl násilím držet a incestně zneužívat svou dceru? Co takhle zakázat jízdu automobilem? Nedávno přece nějaký šílenec v Praze zabil mladou holku stojící na tramvajovém ostrůvku. Nebylo by lepší zrušit Gynekologicko-porodnickou kliniku vinohradské nemocnice, kde Svoboda donedávna dělal přednostu? Vždyť tam porodníci způsobili vážné doživotní postižení chlapci, kterého tam jeho matka přišla přivést na svět.
Otázka také je, proč si Bohuslav Svoboda za svůj politický program zvolil tak marginální téma, jakým je domácí porod. Vždyť ten se přece naprosté většiny potenciálních voličů nijak osobně nedotýká. Zdá se, že letošní okurková sezóna porody doma povýšila na horké společenské téma a jako tonoucí stébla se jich chytají politici úpadkových stran typu ODS. Zřejmě už jsou politicky tak zoufalí, že jim nezbývá než populisticky oslovovat tu část veřejnosti, která se snadno nechá zmanipulovat a emocionálně vydírat. Takovým voličům jednoduše stačí ukázat pár mrtvých miminek a prohlásit, že další už nebudou. Koneckonců, je to stejná cílovka jako čtenáři výplodů psychopatického novináře Jiřího X. Doležala, s nímž si pan exprimátor v otázce domácích porodů tolik notuje. Pan poslanec se dokonce ve své argumentaci pro zákaz porodů doma na zhuleného pisálka na své facebookové stránce odvolává.
Obavy z porodníků
A nyní z praktického soudku. Opravdu by mě zajímalo, jak vlastně pan exprimátor chce domácím porodům zamezit v praxi? Když pominu to, že to je úkol srovnatelný se snahou církve zamezit domácí masturbaci nebo že podobné zákazy zavání časy Velkého bratra, je nutno též připustit, že zákazem domácích porodů může Svoboda ve finále spáchat více škody než užitku, a tím pádem i více mrtvých miminek a možná i rodiček. Ženy doma rodily po tisíce let a rodit nadále budou. Někde to je z nouze ctnost, jinde doplněk vyspělé porodnické péče v nemocnicích. Česko se od vyspělých zemí odlišuje kriminalizací porodních asistentek asistujících při porodech mimo nemocnice, a porodní asistentky proto k domácím porodům chodí buď tajně, anebo vůbec, a rodičky, které mají z porodu v nemocnici panickou hrůzu, se pak v důsledku toho někdy uchylují k neasistovanému domácímu porodu.
Nestojí spíše tohle za povšimnutí – obavy žen z českých porodníků? Proč se někdo nezačne vážně zabývat reformou této instituce? Ano, existují i dobří porodníci s respektem k rodičkám a jejich dětem, stále jsou však v menšině a žena si nikdy nemůže být jista, zda právě na někoho takového u svého porodu narazí.
S domácími porody to tedy v Česku dopadlo podobně jako v Rumunsku s potraty. Jde je dělat jen pokoutně a odborník, který u nich asistuje, riskuje právní postih. Lze předpokládat, že další restrikce těžko mohou zamezit tomu, co už teď žije svým vlastním životem mimo systémem vytyčené mantinely. Existuje pouze riziko, že dojde k ještě větší ostrakizaci rodin, které s nevyzpytatelnými českými porodnicemi nechtějí mít nic společného. Jde přitom o velice pestrou skupinu lidí, které nelze napasovat do žádné z kategorií typu „objímači stromů“, „vrazi“ nebo „nesvéprávní rebelové“. Rodiny inklinující k domácím porodům se nachází všude kolem nás. Většinou žijí úplně obyčejné životy a od ostatních rodin se liší snad jen urputnějším důrazem na vlastní důstojnost, soukromí a zdraví svých dětí.
Domácí porody, stejně jako potraty, holt ze společnosti vymýtit nepůjde. Jak ve svém článku satiricky naznačuje Zuzana Candigliota, Svoboda by mnohem lépe udělal, kdyby českým rodičkám při porodu v domácím prostředí zajistil dozor lékaře nebo – ještě lépe –porodní asistentky. Svoboda je totiž založená na možnosti volby, nikoliv na omezování a zákazech.
Autorka je sociální geografka.