Nejúspěšnější hudební klipy operují na hranicích libidální ekonomiky, mediální provokace a rafinovaného poselství a Anaconda od americké rapperky a zpěvačky Nicki Minaj trefila minulý týden přesný střed. Během prvního dne video zhlédlo bezmála dvacet milionů diváků, což je historický rekord, a stoupajícím číslům rozhodně neublížily rozhořčené ohlasy moralistů, kteří ve videu vidí definitivní potvrzení soumraku západní civilizace. Můžete být dávno otupělí softpornem popových klipů, na Anacondě vás přesto vyvede z míry „zadkocentrismus“ scénáře – zadní části těla jsou doslova všude. Hlavní roli při tom hraje samozřejmě populární twerk. Nicki Minaj ho vrací zpět černé kultuře poté, co si tanec z bounce scény vloni vypůjčila Miley Cyrus v rámci svého hrdinného „questu“ zbavit se nálepky cudné náctileté hvězdy. Jenže zatímco vychrtlá ex-Hannah Montana mohla umění prdelotřasu maximálně naznačovat, Minaj hraje v tomto ohledu úplně jinou ligu. Svoje pozadí si údajně nechala před lety zvětšit hýžďovými implantáty s jasnou motivací přitáhnout na sebe mediální pozornost a píseň i klip Anaconda jsou pojaty tak, aby si její zadnice všiml i ten poslední člověk na zeměkouli.
Přitakání tučnosti
„Moje anakonda do toho nepůjde, jestli nemáš pořádný buchty,“ ohlašuje v samplu vypůjčeného z vousatého hitu Baby Got Back (ve své době obviněného ze sexismu) polozapomenutý rapper Sir Mix-A-Lot a další zrychlený hlas v refrénu opakuje: „Ach, můj bože, koukni se na ten zadek!“ Jako kdyby nestačily záběry na hned několik twerkujících hýždí. Minaj následně rapuje o svém milenci (drogovém dealerovi z Detroitu), který má slabost pro velká ženská pozadí a umí být ke svým dívkám velmi štědrý: „Říká, že nemá rád holky ‚kost a kůže‘, protože potřebuje mít něco do ruky. A na mně je prý vidět, že si neodpírám jídlo.“ Abychom si dobře rozuměli, Nicki má ve skutečnosti k nadváze hodně daleko, k její twerkoidní image ale tak nějak patří přinejmenším předstírání nadváhy. Rozumíte? Po dekádách vychrtlých modelek v hitparádách je tu někdo, kdo z pár kil nadváhy dělá dokonce plus. Mimochodem producent Polow Da Don se nechal slyšet, že instrumentální podklad k skladbě vznikl původně pro Missy Elliott, tedy rapperku, která na přelomu tisíciletí sázela do žebříčků jeden futuristický hit za druhým a vyznačovala se – hlavně v úvodu své kariéry – poněkud objemnější postavou.
Po dekádách vychrtlých modelek v hitparádách je tu někdo, kdo z pár kil nadváhy dělá dokonce plus.
Není náhoda, že zrovna hip hop mění zažité stereotypy vnímání krásy. Tloušťka je v něm pozitivním symbolem – ať už jde o nízkofrekvenční „tučný“ beat měnící hudbu v tělesný zážitek nebo o tloušťku jako symbol sepětí s realitou (pro zájemce o další zkoumání doporučuji svůj starší text Chvála otylosti v hip hopu). Samozřejmě, že zadkocentrismus je jen novou variantou objektivizace ženského těla a využitím staré poučky „sex prodává“, jenže v přitakání tučnosti je i pořádný kus podvratnosti a vlastně i boje proti rasismu. Třeba v tom, že i díky genetické výbavě jsou afroamerické ženy obyčejně odsouzené k tomu nesplňovat přísné proporce tělesných křivek, kterými veřejnost jako normou krmí módní časopisy. Podtextem twerkové kultury je i vzkaz bílým holkám: „Tohle vy nikdy mít nebudete!“ Pokud Nicki Minaj v začátku kariéry působila dojmem maličko dýchavičné černošské verze Lady Gaga, nyní konečně trefila hřebíček na hlavičku. Když si Gaga nechala v roce 2011 při propagaci alba Born This Way do obličeje voperovat kovové implantáty, nikoho to moc nevzrušilo. Minaj místo toho spojila svoji „vůli po slávě“ s něčím autentickým (jakkoli to vzhledem k původu jejího pozadí zní divně).
Všude samý Photoshop
I díky raketovému nástupu na Youtube se Anaconda minulý týden dostala na druhé místo amerického žebříčku, odkud odsunula zpěvačku Meghan Trainor a její virální hit All About That Bass. „Koukám na časopisy a všude samý Photoshop. Všichni víme, že tahle sračka není skutečná. Tak sakra, ať už s tím přestanou!“ deklamuje Trainor do retrosoulového podkladu a dodává: „Když jsi krásná, klidně tě může kousek přirůst. Páč každej coul tebe je krásnej,“ zatímco v klipu defilují postavy různých tvarů a velikostí. Popové skladby zase tak často posluchačům před obličejem nějakým poselstvím nemávají, zde je ovšem vzkaz nad slunce jasný: „Nenechte si vnutit, že jste kvůli své nadváze méněcenní! A v klidu s ní natřásejte,“ vzkazuje Trainor v chytlavém refrénu.
Americká média mají samozřejmě podobné hymny o sebeúctě v lásce (ta samá média, která propagují pohublou normu krásy), a tak se skladba All About That Bass snad ani nemohla nestát hitem. Meghan Trainor navíc světu popu připomíná veleúspěšný příběh monstrózně populární anglické soulové divy Adele, která také rozhodně nesplňuje ideály vychrtlých popových hvězd. Její antihvězdná image nejspíše výrazně přispěla k tomu, že se stala nejúspěšnější interpretkou posledních pěti let – načež se na svoji kariéru vykašlala a odešla na mateřskou dovolenou.
Vypadalo to, že Adele nadobro zlomila prokletí anorektických hvězd, jenže stereotypy pořád vládnou. Když vloni v únoru kulminovala sláva britské zpěvačky poté, co „vykradla“ ceremoniál Grammy, objevila se na obálce časopisu Vogue v brutálním photoshopovém remixu, který jí ubral přibližně padesát kilo. Jak pokrytecký v tomto ohledu svět popu je, se mimochodem ukázalo letos na jaře, když veteránka Mariah Carey vydala nové album Me, I Am Mariah… The Elusive Chanteuse. Na jejím obalu vypadá pětačtyřicetiletá matka dvojčat, která poslední roky dost drsně bojuje s nadváhou, jako Botticelliho Venuše vystupující z moře.
Chlapi se mají čeho chytnout
Smíření se sebou samým je samozřejmě oblíbeným motivem popových textů. Někdy je ale lepší zůstat jen u refrénu a nezkoumat hlubší motivace autora. Jeden pak může být lehce zklamaný. Třeba když Trainor i Minaj potřebují zdůraznit, že tloušťka je v pořádku, protože se líbí mužům: „Máma mi říkala, že kluci mají rádi, když se mají v noci čeho chytnout,“ zpívá první jmenovaná a sklízí kritiku Chloe Angyal na Feministing, která píše: „Dobře, nezabývej se svou velikostí. Ale milovat své tělo jen proto, že se to tak líbí klukům, je trochu vratká forma sebepřijetí.“
A ještě jeden problém sdílí obě zmíněné hymny akceptace. Nicki ani Meghan si ve svých radostných manifestech jinakosti neodpustí frontální útoky na druhou stranu barikády, totiž na hubené holky. „Vracím zadek do módy, tak to běžte říct těm vychrtlejm čubkám,“ zpívá se v All About That Bass a Nicki Minaj svým soupeřkám věnuje vzkaz na konci Anacondy: „Tak kde v klubu jsou moje tlustoprdelný čubky? Nasrat na ty hubený čubky! Hubený čubky, běžte do prdele!“ Tak to vypadá, že obě zpěvačky se domnívají, že normativ krásy může fungovat jen v protikladných polohách – buď tlustá, anebo hubená postava. Poselství osvobození se od teroru hubenosti jako normy tak poněkud hořkne. Možná toho chci ale od popu už příliš.
Autor je hudební publicista.