Způsob, jakým vychováváme děti, jsme schopni na rozdíl od zvířat měnit – někdy i radikálně. Co generace, to jiný názor na péči o děti. Částečně je to díky vývoji v medicíně a psychologii, ale převážně vlivem ideologických posunů ve vnímání hodnot, jež přisuzujeme roli dětí a žen ve společnosti. Iniciátory těchto změn jsou často „specialisté“ na péči o děti – doktoři, porodní asistentky, dětští psychiatři. Mladí rodiče je považují za nepochybné autority, jejichž příkazy je třeba bezvýhradně plnit. Zdá se jim, že tito specialisté jsou klíčem ke zdraví a úspěchu jejich dítěte. Snadno zapomínají na to, že ti samí specialisté své teorie mění každých třicet nebo čtyřicet let a model mateřství, který přesvědčivě propagovali ještě včera, dnes rezolutně odmítají.
Dcery proti matkám
Moderní, liberální, progresivní matka 21. století, velice důsledná, co se týče péče o své plánované dítě, například dělá přesný opak toho, co dělala její matka ve 20. století. Tehdy ženy usilovaly o nezávislost, chtěly být rovnoprávné se svými partnery, své poslání matky a svůj profesní a osobní život udržet v rovnováze. Láhev s umělým mlékem byla něčím, co je mělo osvobodit, a totéž platilo o nádobkách s dětskou výživou a plenkách na jedno použití, které značně zkrátily dobu strávenou poněkud otravnou činností. Dotyčné výrobky poskytly matkám více času a ony byly pak méně unavené. Navíc díky nim mohl být do péče o dítě zapojen od počátku i otec.
Dnešní ideál mateřství po nás vyžaduje, abychom rodily v bolesti bez úlevy epidurálu, protože v opačném případě se vzdáváme hned svého prvního úkonu v roli matky.
Tento způsob péče o dítě je však čím dál tím více kritizován. Důvody jsou různé. Série ekonomických krizí může za to, že řada žen je atmosférou v práci znechucena. Dcery rovněž kriticky reagují na feminismus svých matek. Ale především jsme svědky návratu ideologie přirozenosti, která se příliš neliší od té rousseauovské – jež držela ženy doma. Její poselství je jednoduché: „Dámy, vaší povinností je stvořit budoucí generaci. Jen naslouchejte hlasu přírody a věnujte tomu veškerý váš čas.“ Pod záminkou návratu k přírodě – té laskavé síle, která nás učí, co a jak máme dělat – jsou současné ženy přesvědčovány, aby děti vychovávaly „přirozeně“.
Vše pro štěstí dítěte
Ostře kritizujeme kulturu materialismu a konzumu, jež nás donutila zavrhnout moudrost přírody. Produkty konzumní kultury prý slouží především sebestředným matkám. Dnešní ideál mateřství po nás vyžaduje, abychom rodily v bolesti bez úlevy epidurálu, protože v opačném případě se vzdáváme hned svého prvního úkonu v roli matky. Klade se nám na srdce, abychom kojily šest měsíců, rok nebo i déle, dnem i nocí, podle potřeb dítěte bez ohledu na naši vlastní situaci. Máme spát s dítětem v posteli a partnera posílat na gauč. Dobrá matka, chce-li pro své dítě to nejlepší, by se měla zříci kupované dětské výživy, která škodí zdraví, jeslí nebo školek, jež mohou ohrozit zdravý vývoj dítěte. Ideál přirozenosti pro 21. století se všemi svými nároky požaduje po ženě, aby věnovala výchově dvou dětí stejné množství energie, jaké naše babičky potřebovaly k výchově čtyř potomků.
Ideál moderní matky – zaměřený výlučně na údajné štěstí dítěte – zásadně proměňuje životní podmínky žen. Některým tento způsob života naprosto vyhovuje a do své mateřské role se zcela ponoří, pro jiné je to však břemeno, díky němuž mají úzkosti a dostávají se do společenské izolace. Rozhodne-li se odejít na mateřskou, zůstává dnešní matka doma rok nebo déle, pracuje-li, je vybavená odsávačkou na mléko. V každém případě zůstává rozpolcená mezi tím, zda se má vzdát svého dospělého já, anebo nést únavné břemeno nepřeberných povinností spolu s obrovským pocitem viny.
Příroda zná jen jeden způsob, jak být matkou. To ale neplatí o uvědomělých ženách s vlastním příběhem, tužbami a ambicemi. Co některé dělají dobře a s radostí, jiné dělají špatně a jen z povinnosti. Pakliže nebereme v potaz různorodost žen a nastolujeme jen jeden ideál perfektní matky, jež je zcela zodpovědná za štěstí či neštěstí svých dětí, ocitáme se v pasti. Zanedbáváme ostatní problémy žen, které jsme ještě nevyřešili – takzvaný skleněný strop, nerovnosti v platech či nerovnoprávnost v rodině. Přehlížíme potřebu finanční nezávislosti žen v době, kdy jedno ze dvou manželství končí rozvodem. Rovněž nemyslíme na to, že výchova dětí netrvá věčně, a když děti vyrostou, zbývá ženě ještě třicet nebo čtyřicet let života. Učinit z dítěte alfu a omegu života ženy omezuje její nezávislost a narušuje rovnoprávnost pohlaví.
Moderní mateřství brání mateřství
Jednostranné zaměření na ideál moderního mateřství s sebou nese ničivé důsledky, které teprve začínáme pozorovat. Ženy, které odmítnou omezení, jež jsou dnes s mateřstvím spojená, se přiklánějí k radikální volbě – omezit svou reprodukci. Odmítají mít děti, jak se to děje v mnoha průmyslových zemích. Od Číny až po Německo, všude tam, kde nároky na ideální matku omezují její svobodu, klesá porodnost do té míry, že je ohroženo pokračování lidského druhu. Ve Spojených státech narostlo podle Úřadu pro sčítání obyvatel procento bezdětných žen ve věku od patnácti do čtyřiceti čtyř let z 42,8 v roce 2000 na 47,1 v roce 2010. Děti odmítají mít především vysoce vzdělané ženy, jelikož jde zároveň o třídu, jež nejvíce podléhá modernímu pojetí mateřství pod tíhou povinností.
Nový model mateřství tedy ženám spíše brání mít děti, než že by přispíval k výchově nové generace těšící se skvělému zdraví. Tento trend lze zvrátit, pokud budou ženy bojovat o naplnění svých ambicí – osobních, mateřských a profesních. Na začátek stačí, když pochopíme, že ať už matky rodí pomocí epidurálu nebo v bazénu, kojí nebo dokrmují, spí se svým dítětem v posteli nebo je odkládají do kolébky, zůstávají doma nebo je dají do jeslí, jejich děti budou v pořádku. V našem vyspělém světě mohou prospívat obě skupiny. Rozdíly v přístupu se totiž nakonec na dětech projevují minimálně. Pokud to nevidíme, rovněž si neuvědomujeme, že rozhodnutí učiněná z pozice matek zásadně ovlivňují naše společenské postavení jakožto žen.
Autorka je filosofka a feministka.
Z anglického originálu A Philosopher’s Case Against Modern Motherhood publikovaného na serveru The Huffington Post přeložila Tereza Stejskalová.