Volit v komunálních volbách není možné mimo Českou republiku. Proto jsem musel tento víkend najít jiné prostředky, kterými jako občan mohu ovlivnit rozhodování o společenských otázkách. V sobotu ale v Berlíně nebylo příliš složité najít způsob, jak se angažovat. I zde se totiž odehrával Den akce proti TTIP.
Na 3700 místech v Evropě se sbíraly podpisy pod petici proti Transatlantické dohodě o obchodu a spolupráci, která se označuje zkratkou TTIP. Cílem je sesbírat jeden milion podpisů v sedmi různých zemích Evropské unie. Jen během soboty se jich na papíře podařilo sesbírat 250 tisíc (internetová petice jich má už půl milionu). Že je toto číslo obrovské, to potvrdí každý, kdo má se sbíráním podpisů nějaké zkušenosti. Obzvláště s přihlédnutím k sobotnímu dešti na mnoha místech Evropy, včetně Berlína. Není snad třeba podrobně vysvětlovat, proč je TTIP tak nebezpečná – to už udělali jiní, například Naděžda Johanisová nebo Hnutí DUHA. Pokusím se ale dotknout těch nejdůležitějších argumentů iniciativy Stop TTIP.
TTIP jde proti mým zájmům
Nemusím být odborníkem na mezinárodní smlouvy, aby mi bylo jasné, že TTIP jde proti mým občanským právům a její přijetí rozhodně není v mém zájmu. Ostatně je prakticky nemožné, aby i odborník dovedl svými vědomostmi obsáhnout celou šíři důsledků, které by přijetí tohoto dokumentu mohlo mít. Ať už mluvíme o dopadech na suverenitu států, na práva pracujících nebo životní prostředí (například používání růstových hormonů při výrobě masa, které je nyní v Evropě zakázáno), vždy se jedná o komplexní problematiku. Odborník tak může detailně rozumět pouze určitém výseku, a proto bychom se společně s Ulrichem Beckem mohli spíše ptát, kdo a jakým způsobem se stává odborníkem. Musí nás také zneklidňovat fakt, že v takzvané regulační kooperaci se přípravných jednání v expertních skupinách účastnili zástupci korporací.
Na protestech proti TTIP se ukazuje, že si občané Evropské unie nebezpečí dobře uvědomují. V mezinárodním spojenectví se skrývá obrovský potenciál k odporu.
I kdybychom ale uvěřili, že se smlouvou zabývají ti „správní“ odborníci, nemůžeme jejich počínání považovat za transparentní. Vyjednávání jsou tajná, nebo alespoň donedávna byla, a informace o nich neměli ani europoslanci. Už v přípravné fázi navíc došlo téměř k šesti stům setkání mezi Evropskou komisí a lobbisty, ve valné většině reprezentantů nadnárodních firem. Proto jsem v sobotu 11. října se svými přáteli sbíral podpisy proti této dohodě.
Sběr podpisů byl organizovaný samostatnými občany nebo spolky. Ti se přihlásili jako dobrovolníci a poté poštou dostali od organizace Campact.de podpisové archy a informační materiály. Aktivita vychází přímo od dobrovolných sběratelů, decentralizovaně a odspodu. Role iniciativy Stop TTIP tak spočívá „pouze“ v distribuci materiálů a jejich následném shromažďování.
Při sbírání podpisů jsme si za svůj cíl vybrali zákazníky pouličního trhu ve čtvrti Prenzlauer Berg, která v Berlíně platí za tu spořádanější a bohatší. Očekávali jsme zájem rodin uvědomělých spotřebitelů a jejich povědomí o možných důsledcích přijetí smlouvy. Angažovaní občané i uvědomělí spotřebitelé se sice na trhu objevili, rozhodně ale netvořili většinu. Za pět hodin se nám ve čtyřech lidech podařilo získat něco přes sto podpisů. Byla to má nejhorší zkušenost se sběrem podpisů (srovnávám s kauzami šumavského Národního parku a přesunu brněnského nádraží). Nezájem, vzácně dokonce i otevřená podpora TTIP (a „volného obchodu s Amerikou“) od klientely tržiště dovede člověku vzít elán. „Když ti vadí korporace, tak si od nich nic nekupuj. Podívej se, já taky nakupuju radši na trhu, kde vím, že zboží je kvalitní,“ řekla mi jedna mladá dáma. Právě pouliční trhy by přitom nápor volného trhu nemusely přežít. Trhovci a farmáři nemají na rozdíl od „investorů“, rozuměj nadnárodních korporací, právo ani moc státy žalovat.
Stop komunismu pro bohaté
Náladu jsme si mohli spravit alespoň na následné demonstraci na Oranienplatz. Nachází se zde protestní tábor uprchlíků, ale tentokrát se řešilo jiné téma. Je dobrým zvykem, že při odporu spojují síly různé organizace a spolky. Ani tady tomu nebylo jinak. Koalice proti transatlantické dohodě je v Německu skutečně pestrá. Míšení rudých a zelených vlajek odválo moji beznaděj ze zážitků na pouličním trhu. Podobně rozmanitý byl i věk demonstrujících. Starší generace stála po boku studentů v mezigenerační solidaritě. Demonstrující postupně uváděli, které skupiny obyvatel na proklamovanou liberalizaci trhu doplatí. Zdravotnictví by podle TTIP mělo být nadále privatizováno (a s ním i celý veřejný sektor služeb) a ve výsledku by bylo hůře dostupné potřebným. Tentýž veřejný sektor by pak zřejmě jen stěží dokázal nahradit škody vzniklé experimentováním s rizikovými technologiemi, jako jsou například fracking (nový způsob těžby zemního plynu) a genetické modifikace organismů, jimž TTIP v Evropě umetá cestu.
Po projevech jsme prošli Kreuzbergem, který je považován za hipsterské epicentrum. Okolní kavárny a bary mnoho lidí kvůli průvodu neopustilo. Možná je politická dimenze hipsterství už příliš zanesená nánosem nových spotřebních vzorců. Třeba ale jenom tato demonstrace neměla sílu vtáhnout okolní přihlížející. I tak ale bylo zřejmé, že Kreuzberg a Prenzlauer Berg odděluje i něco jiného než jen hranice správních obvodů.
Na protestech proti TTIP se ukazuje, že si občané Evropské unie nebezpečí dobře uvědomují. V mezinárodním spojenectví se skrývá obrovský potenciál k odporu. Volný obchod korporací, kterému má dohoda pomoci, je komunismem pro bohaté a s námi ostatními se nepočítá.
Autor studuje environmentální studia.