„Už jsem to řekl a řeknu to znova: demokracie nefunguje,“ hlásá televizní moderátor Kent Bruckmen v seriálu Simpsonovi. „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušili,“ říkají anarchisti v reálném světě. Aspoň jednou za čas se fiktivní moderátor i skuteční anarchisté trochu pletou. Ale nikdy se nepletou příliš.
O víkendech má většina z nás volno. Můžeme se bavit v hospodách, chodit k volbám a taky se radovat z jejich výsledků. O víkendu není ve městě nic důležitějšího než pěkné parky, zahrádky, sportoviště všeho druhu, pouliční legrácky, cyklostezky a další takzvaná občanská vybavenost, která prý dělá ze shluků domů města. O víkendu zkrátka všichni chápou, co je veřejný prostor. Chceme relaxovat v zeleni. V pondělí se jde ale zpátky do práce, a kdo v neděli nepil, nemá kocovinu, zato má ovšem povinnosti. Po volbách byl tentokrát dobrý důvod se opít a povíkendové vystřízlivění se pro jednou posunulo až na úterý.
Žít Brno rulez! (skoro jako Babiš)
Bez větších peněz na kampaň a s pořádnou dávkou amatérismu se do kampaně opřeli brněnští (původně prý jen) recesisté z hnutí Žít Brno. Pokud nepočítáme volební support od Petra Čtvrtníčka, který prý tu židovskou stranu Žid Brno volí vždycky, žádní marketingoví experti jim nepomáhali. Neměli na ně peníze a ani by jejich pomoc nedávala smysl – na kampaň Žít Brno jsou největší experti lidi z Žít Brno. Papírové šance na úspěch byly skoro nulové. Politická komunikace založená na absurditě, provokaci (jeden úspěšný kandidát navrhoval na Facebooku zahájit kampaň zapálením domu náměstka Macka), nadsázce a často i výsměchu sobě samotným a podpořená kontaktní kampaní přímo v ulicích však nakonec příjemně překvapila. Jako by volby mohly něco změnit.
Stát jako firma byla možná přílišná nadsázka, ale hnutí jako firma funguje naprosto spolehlivě. Sežene se někdo místní, o kom není úplně trapné tvrdit, že je „profík“, a marketing spolu s pověstí nejschopnějšího Čecha už udělá svoje.
Přesvědčení o zbytečnosti voleb vychází z názoru, že lidé ovládající kapitál přímo nakupují nebo skrytě ovlivňují média, skrze ně pak kontrolují veřejné mínění, oblbují voliče a z voleb, svátku demokracie, se pak stává pouhá fraška. Díky výnosu z funkcí navíc stojí majitelům papírově demokratických stran za to jednou za čtyři roky utratit během několika týdnů pár milionů a pod taktovkou marketérů připomenout voličům svou báječnost. Po volbách potřeby obyvatel v soukolí velkých stran nikdo neřeší, protože je potřeba se starat o zájmy velkých firem a vztahy s médii. Tolik teorie na hranici paranoie.
Za dané konstelace nejlepší předvolební heslo zní: „Nechoďte volit, nemá to smysl!“ S tímto sloganem na předvolebních novinách pak Žít Brno čestně, ale výrazně prohrálo s hnutím ANO a jeho profesionálním a drahým marketingem (získalo v zastupitelstvu sedm mandátů, zatímco ANO třináct). Bez ANO se v Brně od neděle vládnout prakticky nedá (ačkoli primátor Onderka to určitě zkusí). Tento týden si Babišův brněnský lídr (jinými slovy: vybraný kompetentní manažer) na základě svého pověření vybere, jestli do toho půjde s Romanem Onderkou (ČSSD), nebo s Matějem Hollanem (Žít Brno). Je to na něm. Pokud Onderka půjde konečně do kytek, bude to především zásluhou peněz a marketingu Andreje Babiše, nikoli kvůli humoru a invenci Žít Brno.
Profesionalita nade vše
Lidé ve velkých městech, o kterých se mluví jako o liberální střední třídě, nechtějí ve svých čtvrtích nesmyslné stavby, které až příliš viditelně snižují vzývanou kvalitu života. Většinou dají přednost parku nebo aspoň zajímavé proluce před dalším zbytečným obchodním centrem, a to přesto, že to bude někdo nazývat regulací. A tak na Praze 3 a 7 nebo v části Brno-střed vyhráli tentokrát v konfrontaci s „těmi s penězi a mocí“ kandidáti, u kterých se dá předpokládat, že aspoň nějakou dobu budou korupci odolávat. Jinde než ve čtvrtích s touto skupinou voličů se nic takového nepovedlo.
Prostor vycházející z odporu k politickým stranám plně ovládla manažersko-marketingová struktura hnutí ANO. Pokud se ještě při volbách do poslanecké sněmovny dalo mluvit o důvěře k osobě a schopnostem předsedajícího miliardáře Andreje Babiše, který osobně usiloval o post ministra financí, nyní už nic takového nehraje roli. Tentokrát šlo o důvěru v babišovský profesionální systém. A ve srovnání s tím, čeho ANO dosáhlo, jsou úspěchy v boji za ohleduplnější (a v případě Žít Brno či knírku Matěje Stropnického i vtipnější) vedení radnic jen drobnou radostí pro kultivované měšťany, kteří svůj volný čas rádi tráví i jinak než nakupováním a mají peníze na to řešit i něco jiného než slevové akce.
Podle Petra Fischera vítězí Babiš, protože nemá žádné ideje. To je možná pravda, ale bezideových, a přitom neúspěšných politiků a „chcibýtpolitiků“ je mnohem víc (vzpomeňme třeba iniciativu A co Brno?, která se snad ani nesnažila zakrýt, že vykrádá estetiku a rétoriku ANO v malém, tedy brněnském). Je Babiš myšlenkově prázdnější než většina jeho konkurentů? Než Škromach, Kalousek, Bělobrádek, Chládek, Hašek, Onderka a další? Asi těžko. Babišův úspěch spočívá hlavně v tom, že dokáže prodat víru ve své schopnosti, které pro voliče reprezentují i jím dosazení lídři kandidátek. Stát jako firma byla možná přílišná nadsázka, ale hnutí jako firma funguje naprosto spolehlivě. Sežene se někdo místní, o kom není úplně trapné tvrdit, že je „profík“, a marketing spolu s pověstí nejschopnějšího Čecha už udělá svoje.
Můžeme si stěžovat, můžeme o tom psát a nikdo nás nepoctí tím, že by to zakázal a umožnil nám cítit se důležitě. Babiš není Orbán (oproti maďarskému kryptofašistovi je – díky bohu – opravdu silně bezideový). Nejsme pro „ně“ důležití. Dokonce ani Hollan, Stropnický či Čižinský nejsou důležití, i když ti díky letošním komunálním volbám alespoň nejsou tak úplně nepatrní. Víkendy ve třetím a sedmém pražském obvodě a v městské části Brno-střed budou za pár měsíců jistě příjemnější. V pondělí se ale zase půjde do práce…
Autor je redaktor A2larmu.