Byl to jeden z nejbizarnějších momentů pouličních protestů proti rozhodnutí neobvinit policistu Darrena Wilsona z vraždy osmnáctiletého Michaela Browna ve Fergusonu, státě Missouri. Viděli jsme to, ale přesto jsme tomu nemohli úplně věřit. Byl to opravdu on? To snad ne. Cože? Byl to určitě rapper Macklemore, kdo v čele demonstrace v Seattlu promluvil o solidaritě s rodinou Brownových? Macklemore je hiphopovou hvězdou, jež se proslavila spíše sklízením hudebních cen a rapováním o výhodných slevách v charitativních obchodech. Nyní se ovšem stal jedním z řady hiphoperů, kteří pocítili nutnost veřejně se vyjádřit k rozhodnutí soudu osvobodit Wilsona.
Co bys neudělal pro své lidi
Beyoncé, Alicia Keys, Nas, Solange, Dev Hynes, Lil Durk, Macklemore nebo Q-Tip – ti všichni se protestů zúčastnili nebo aspoň zareagovali na sociálních sítích. Na svém instagramovém profilu sdílela Beyoncé vyjádření rodiny Brownových o „změně k lepšímu“ a její sestra Solange napsala: „Nejsme rodinou Michaela Browna, ale zároveň rodinou Michaela Browna jsme. Nebolí nás to jako je, ale bolí nás to.“ Alicia Keys mezitím zveřejnila na svém instagramovém účtu bílá slova na černém pozadí: „Mike Brown.“ Jiní, včetně Taliba Kweliho, Tefa Poea a Killera Mikea, se angažují ve Fergusonu už řadu měsíců a často překračují hranice mezi uměním a aktivismem. Tef Poe, rapper ze Saint Louis, byl dokonce jedním ze skupiny doprovázející rodinu Brownových do Ženevy, kde apelovala na Radu pro lidská práva OSN. Ale ne všichni rappeři jsou ve Fergusonu vítání. Rapper a herec Nelly se při své návštěvě Fergusonu v tričku s nápisem #MIKEBROWN vyjádřil: „Můžete si vybrat.“ „Jsi boháč, proto si můžeš vybrat!“ zakřičel na něj z davu dvaadvacetiletý Richard Vantreece.
Hiphopeři se možná moc nerozmýšlejí nad tím, co řeknou, přesto ale představují skutečnou alternativu vůči kompromisní a unavené reakci politiků.
Tyto reakce na rozhodnutí soudu vyvrací jeden z největších mýtů o moderním hip hopu – totiž že není politický. Na jedné straně je snadné pochopit, proč by si to někdo mohl myslet. Při zběžném pohledu na dílo průměrného rappera, kterého je možné zaslechnout v rádiu, nás zaujmou zmínky o nevybíravých hrátkách se zbraněmi, portréty rapperů vytvořené z drog a slova písní, která se týkají spíše Enza Ferrariho a Donatelly Versace než guvernéra Missouri Jay Nixona. Rapper Ol’ Dirty Bastard z Wu-Tang Clan se vyjádřil výmluvně. Když byl v roce 1998 v pořadu MTV, zeptala se ho jedna divačka, která o sobě prozradila, že je nezletilou černošskou matkou, co by pro své lidi rád udělal. Jeho odpověď byla sžíravá, neomalená a skoro neuvěřitelná – řekl, že nic.
Hip hop je politický
Jsou tu samozřejmě rappeři, kteří se v politice aktivně angažují a postavili si na tom svou kariéru. V osmdesátých a devadesátých letech se Public Enemy jasně vyjádřili, kdo je jejich nepřítel, podobně KRS-One, Ice-T nebo Ice Cube útočili na autority, v první řadě policii. Z mladší generace můžeme jmenovat jako hlavní postavu „uvědomělého hip hopu“ Taliba Kweliho a Yasiina Beye (alias Mose Defa), který se účastnil experimentu s násilným krmením, aby ukázal, čím vším si musí projít zadržení v Guantánamu. Oba se přímo vyjadřují k politickým problémům. Skupiny jako Dead Prez zaujaly v nultých letech radikálními postoji a v jednom z největších klubových hitů dekády, nazvaném Hip Hop, protestovali proti policejní brutalitě, nespoutanému kapitalismu a vykořisťujícím metodám nahrávacích společností. O něco později kritizoval jinak nepolitický Jay Z americkou zahraniční politiku v Iráku.
Ale ani ti, kteří prostě jen vyprávějí příběhy z ulice a se společností příliš nepolemizují, se neotáčejí k politice zády. V zemi, kde je v průměru každých dvacet osm hodin policií zabit jeden černoch a Afroameričané jsou zavíráni do vězení šestkrát častěji než bílí, se svědectví o každodenní realitě v americkém městě z pohledu černocha stává politickým vyjádřením. Podle Davida Toopa a jeho knihy Rapový útok v tom byli nejlepší NWA: „Tato skupina z losangeleské čtvrti Compton pochopila, že vietnamskou válkou osmdesátých let je situace na losangeleských ulicích, kterou média zbytku Ameriky naservírovala ve zmanipulovaném a emočně vyhroceném zpravodajství.“ Příklad NWA, kteří vykreslili úděsný obrázek Los Angeles pozdních osmdesátých a raných devadesátých let, dnes následují i Chief Keef nebo Lil Durk v Chicagu, městě, v němž během loňského roku zemřelo čtyři sta dvanáct obyvatel násilnou smrtí, a které si tak vysloužilo titul „hlavní město amerických vrahů“ a přezdívku Chiraq.
Za Mikea Browna a mír v této zemi
Něco se každopádně na hiphopové scéně pohnulo. Veřejná vyjádření rapperů v reakci na události ve Fergusonu jsou příznakem obecnějšího trendu: hiphopoví umělci se čím dál více stávají součástí mainstreamové politické diskuse. Když se Obama stal v roce 2008 prezidentem, někteří z nich pěli oslavné ódy (například Jay-Z v písni My President).
Podobná vyjádření solidarity následovala i zabití afroamerického teenagera Trayvona Martina před dvěma lety na Floridě. Písně na jeho poctu složili například Pharoahe Monch, Young Jeezy nebo Ace Hood. V době, kdy někteří zpochybňovali autoritu černošských lídrů po událostech ve Fergusonu, prokázali hiphopeři svou zodpovědnost, informovanost a angažovanost, a stali se tak alternativou k tradičním komunitním autoritám. Killer Mike a Talib Kweli vystoupili ve zpravodajských relacích na stanicích jako CNN nebo Fox a uvážlivými slovy komentovali situaci. (Killer Mike: „Z komunit dozorovaných místními lidmi se staly komunity dozorované cizinci, jenže to už pak není komunita, ale okupovaný prostor.“) Rapper Common přerušil předávání cen MTV a pronesl řeč o Fergusonu. Vyzval obecenstvo k minutě ticha za „Mikea Browna a mír v této zemi a ve světě“. Hiphopeři se možná moc nerozmýšlejí nad tím, co řeknou, přesto ale představují skutečnou alternativu vůči kompromisní a unavené reakci politiků.
Autor je redaktorem Guardianu.
Z anglického originálu „We are Michael Brown’s family“: How rap and R&B stars responded to the Ferguson protest publikovaného na serveru The Guardian přeložila Tereza Stejskalová.