„Věděl jsem, že to tak bude.“ Tato slova se mi vynořila v hlavě, když jsem se doslechl o mizerných pracovních podmínkách v americkém kolosu Amazon. Desetihodinové směny, včetně noční od šesti večer do páté ráno, pauzy po patnácti minutách a půlhodině, rytmus práce vypočítaný aplikacemi a algoritmy, 33 vteřin na obal, denně několik desítek kilometrů přešlapování. Co se týče Amazonu a špatných podmínek práce ve skladech, není na nich nic divného, protože se spíš jedná o novodobou normu.
Vláda, tlačená lobbisty, neliberalizuje pracovní kodex proto, abychom měli osmihodinovou pracovní dobu. Neuvolňuje podmínky práce do nekonečna, téměř do úplné anarchie, proto, aby byly přiměřené, stabilní a zaměstnanci mohli počítat se stálým platem. Ne, z tohoto důvodu magistráty a radnice nepokouší investory nesčetnými dary: speciálními ekonomickými zónami, výhodnými cenami pozemků, přimhouřenýma očima městských vlád, a dokonce biskupskými požehnáními. Ne, proto velká část médií, politiků a spolků zaměstnavatelů nekritizuje a nezesměšňuje odbory s cílem, aby v nových podnicích vůbec nevznikaly.
Jestli něco odmítnou udělat zaměstnanci v Německu, udělají to v Polsku, za stejné, případně za ještě menší peníze. Amazon tudíž našel v Polsku to, co hledal.
Tyto podniky jsou čím dál méně přizpůsobené k čemukoli kromě práce. Vzdálené několik desítek kilometrů od center měst, oplocené, sledované kamerami a navržené tak, aby kontakt s jinými zaměstnanci byl co nejkratší, zredukovaný na ten nejnutnější a anonymní kontakt. Tato „centra“ a „kampusy“ připomínají továrny firmy Ford, stejně jako pracovní lágry nebo jiné trestanecké kolonie. Lze se divit, že v takových místech práce brzy získává odosobněný a krajně odlidštěný charakter?
Polsko, země Amazonu zaslíbená
Měsíc – to je doba, již vydrželi někteří z nových zaměstnanců Amazonu z prvního náboru. To není míra jejich trpělivosti, ale toho, jak rychle se taková práce mění v neúnosné jho.
Není také nic překvapivého na tom, že právě Polsko je místem, kam se Amazon rozhodl přestěhovat své sklady. Obhajoba práv zaměstnanců, včetně těch nejzákladnějších, jako je právo na včas vyplacenou mzdu, je v Polsku, v porovnání se zbytkem Evropy, neuvěřitelně složitá. Je snadnější vznést obvinění a vyhrát spor se zaměstnanci, kteří se ze zoufalství rozhodují vzít část mzdy ve výrobcích, je snazší je vyhodit a neprodloužit jim smlouvu (k něčemu tu přece jsou smetiště a typicky polský vynález pracovního úvazku pro uklízečky, prodavačky, portýry nebo ostrahu, kteří se v momentě, kdy má přijít kontrola, stávají freelancery, nebo dokonce umělci se smlouvou o dílo). Je snadnější někoho vyhodit za aktivitu v odborech nebo zablokovat pokusy zaměstnanců se spolčovat, což je nedávný příklad společnosti Aelie.
A výhod pro investory je v Polsku více. Třeba tón společenské debaty, jejíž účastníci budou vždycky hájit zaměstnavatele a připomínat, že „vás přece nikdo do práce nenutil“ a „věděli jste předem, do čeho jdete“. „Každá prezentace pro budoucí zaměstnance začíná slovy: ,Dobrý den, jmenuji se Amazon. Práce u nás, to je deset hodit těžké fyzické dřiny, celou dobu ve stoje, také v noci.‘ A věřte mi, že dokonce ani po takové ‚reklamě‘ žádný z nezaměstnaných neutíká. Všichni mají dál o práci zájem. Neslyšela jsem také žádné stížnosti od lidí zaměstnaných v této společnosti,“ říkala před dvěma týdny Beata Tymciów z Oblastního úřadu práce ve Vratislavi.
Investorům napomáhají také liberální publicisté, kteří říkají, že pokud se někomu nelíbí Amazon Jeffa Bezose, mohl založit svůj vlastní. Ruku k dílu přiloží i experti na úspěšný proces transformace, kteří připomenou, že jsme konkurenceschopná ekonomika, pravda zatím jen „v učňovských letech“, a pružné formy zaměstnání jsou pilířem našeho úspěchu. Pomůže dokonce Unie i polský daňový poplatník. Někdo přece za tu infrastrukturu platí (EU), někdo ji užívá (uživatelé polských vlaků – zanedlouho včetně Pendolina – a dálnic) a někdo ji využívá, například společnosti, které ochotně podporují rozpočet Kajmanských ostrovů, Kypru nebo jiného daňového ráje.
Pro lidi práci nemáme
Nemůžeme se tedy divit, že těch několik tisíc pracovních míst, které Amazon „vytvořil“ v Polsku nejsou pozicemi pro lidi. A to doslova, protože firma neskrývá, že investuje do automatizace činností, které v Polsku zatím ještě vykonávají lidé. Amazon přenechává stále více rutinní práce robotům a lobbuje za změnu v zákoně o vzdušném prostoru USA, aby všechny balíčky mohly doručovat drony.
Takže nikdo před námi nic neskrýval. Mohli jsme si poslechnout projev Tima Collinse, který na tiskové konferenci, na níž polský vicepremiér Piechocinski „nabízel investorům třicet tisíc absolventů“, popsal přednosti Polska jednoznačně a přímo: zeměpisná poloha, která umožňuje expanzi na severní, západní a jižní evropské trhy, kvalita pracovní síly, infrastruktura a obrovský podnikatelský potenciál. Jak obrovský? Nová logistická centra umožňují Amazonu překročit obrat sto miliard dolarů za rok, což je o dvacet šest miliard více než v roce 2013. A výhoda pro region? Nezaměstnanost v Dolním Slezsku klesla o 0,2 procenta.
Guy Standing nedávno připomněl, že za digitálním hospodářstvím a úspěchem mnohých inovačních řešení – a Amazon se stal jedním ze symbolů úspěšného internetového podnikání – stojí snížení platů. A že konkurence na tomto vlastně neohraničeném trhu vždycky znamená propad dolů.
Jestli něco odmítnou udělat zaměstnanci v Německu, udělají to v Polsku, za stejné, případně za ještě menší peníze. Amazon tudíž našel v Polsku to, co hledal. Polsko je ideální Amazonie. Pracovali jsme na tom pětadvacet let.
Autor je redaktor polského webu Dziennik Opinii.
Z polského originálu Amazonia pod Wrocławiem, publikovaného na serveru Krytyka Polityczna, přeložila Marie Iljašenko.
