Deset dní, které otřásly Žižkovem

,

Před deseti dny obsadili aktivisté dům bývalé polikliniky v Jeseniově ulici s cílem vytvořit zde kulturně-sociální centrum. Projekt si získal nevídanou podporu veřejnosti.

Improvizovaná přednášková místnost v bývalé plicní poliklinice v Praze na Žižkově je úplně plná. Aktivisté ze sdružení KLIniKA zde informují o událostech posledních hodin a dní. Neexistuje pevná hranice mezi lidmi „zvenku“ a „zevnitř“. Do debaty se může zapojit každý a dost z přítomných to i dělá. Vzhledem k tomu, že policejní zákrok a násilné vyklizení prostoru může přijít každou hodinu, velká část debaty se zabývá způsoby, jak objekt udržet.

Demokratický experiment

„Náš protivník se skrývá za paragrafy,“ reaguje na plénu aktivista Arnošt Novák na skutečnost, že po intervenci protiextremistického útvaru policie ČR s nimi majitel budovy, Úřad pro zastupování správu ve věcech majetkových, přestal komunikovat. A to přesto, že se projektu autonomního sociálního centra Klinika za pár dní podařilo získat podporu jak radnice Prahy 3, tak části pražského magistrátu. Otevřené plénum probíhá každý den. Po něm začíná kulturní program. Večer co večer se uskuteční minimálně jeden koncert, přednáška nebo promítání.

Ukazuje se, že spekulace s nemovitostmi, zbytečně chátrající budovy nebo absence autonomních komunitních center netrápí jen „nefachčenka“ a „feťáky“, ale že tyto problémy vnímá mnohem širší okruh lidí.

Na vystoupení bezdomoveckého muzikanta pana Baďury ze Šlechtovky dorazila i skupinka tří studentů z Holešovic. „Slýcháme ho u nás hrát každý den, a když jsme se dozvěděli, že tu bude hrát, tak jsme se přišli podívat,“ popisuje asi dvacetiletá dívka. „Je to tady super, hrozně zajímavý, takový místa v Praze chybí,“ odpovídají studenti na otázku, jak se jim Klinika líbí.

Projekt kulturně-sociálního centra si od začátku oblíbili lidé ze sousedství. Důkazem toho je i gauč v jedné z místností, který sem místní obyvatelé z vlastní iniciativy donesli. Na stole s jídlem jsou ořechy a med od jedné žižkovské důchodkyně, která se přišla s nadšením do budovy podívat a svěřila se, že něco podobného na Žižkově už čtyřicet let postrádá. Prostor se během deseti dnů podařilo zabydlet a místy působí dokonce útulně, což je v porovnání s tím, jak vypadaly místnosti před obsazením, skoro neuvěřitelné. Většina vybavení, jako nádobí, nábytek nebo matrace, se sem dostala jako dar lidí z okolí a sympatizantů.

Kromě stánku s angažovanými periodiky, lidovou veganskou jídelnou a DIY výstavou plakátů Punx23 je v jedné z bývalých ordinací zřízený bar, který je zároveň jedinou kuřáckou místností v domě. Cedule „dnes jen nealko“ stojí na baru už několikátý den a potvrzuje, že záměrem není vytvořit zde jen alternativní hospodu, ale prostor, kde existuje i jiná svoboda, než možnost se opít.

IMG_4910

Interiér Klininiky. Foto Michal Komm

 

Prolomení bariér

Nejmilejším překvapením celé akce je vysoká účast lidí mimo aktivistickou scénu. „Jeden večer jsem přišla a vůbec nikoho jsem neznala, na plénech je sedmdesát procent lidí nových,“ popisuje nezvyklou situaci dlouholetá aktivistka Zuzana. Ukazuje se, že spekulace s nemovitostmi, zbytečně chátrající budovy nebo absence autonomních komunitních center netrápí jen „nefachčenka“ a „feťáky“, ale že tyto problémy vnímá mnohem širší okruh lidí.

Podobně pozitivní reakce vzešla i z médií. Reportáž na Primě, ve které bývalý desetibojař Roman Šebrle s vážnou tváří říká, že „z útočiště narkomanů je prostor pro přednášky a koncerty, (…) hrozí ale, že celá práce přijde vniveč“, lze považovat za průlom v mediálním pokrytí podobných akcí. Facebooková stránka iniciativy získala během dvou dnů tři tisíce fanoušků. Je tak zjevné, že toto téma ve společnosti silně rezonuje, což mimo jiné znamená, že každý další den, kdy se Klinika udrží v chodu, vytváří obtížnější pozici pro ty, kteří by ji chtěli vyklidit s pomocí policejních těžkooděnců.

Každý den se počítá  

Dnes je to deset dní, co skupina dvaceti lidí pronikla do několik let opuštěného objektu, který podle terénních sociálních pracovníků fungoval jako „tranzitní“ dům. Přespávali tam lidé, kteří neměli jinou možnost, ale dlouhodobě tam nikdo nepřebýval. Tomu odpovídal i stav domu: neuvěřitelný nepořádek a zápach v místnostech, celá půda byla v podstatě jenom jeden velký záchod. První „extremistickou“ akcí aktivistů tak bylo zaplacení kontejneru na odpadky.

„Boj pokračuje“ je heslem lidí, kteří se na rozvoji komunitního centra podílí. Cedule s tímto nápisem zdobí hlavní místnost Kliniky. Vyjadřuje neutuchající touhu všech, kteří věří, že právě Klinika může být prvním krokem k ozdravení celého města. Už během prvních deseti dní své existence ukázala, jak dobře můžou fungovat z veřejného prostoru vytlačované principy jako sdílení, otevřenost a solidarita.

Autoři věří, že na Žižkově se bojuje o celou Prahu.

 

A2LARM