V úterý nám zelený politik Martin Bursík s rozmachem zeleného mužíčka (mimozemšťana) v rozhovoru pro Parlamentní listy zvěstoval, že všechno je přesně opačně, než jest. Nikoli, EU a NATO se rozhodně nesnaží zatlačit Rusko do Asie, obklíčit ho a využít k tomu nejen jeho bývalé nedobrovolné satelity, například Česko, ale i někdejší přímé součásti SSSR či exčleny následnického SNS (Společenství nezávislých států), například Ukrajinu. Bursík odhalil a srdnatě nezatajil otřesnou informaci, že je to právě naopak:„Rusko se snaží rozbít EU a NATO a vytahuje si potencionální spojence.“
Nevím, čemu se do Číny jezdí učit západní firmy, Volkswagenem počínaje a Applem konče. Pochybuji, že nejbohatší Čech Petr Kellner se tam přiletěl naučit, jak „zakroutit krkem kapitalistům“.
A je to prý ještě horší: „Studená válka celou dobu probíhá a bývalé satelity SSSR, tedy země střední či východní Evropy, tvoří frontovou linii, kde se imperiální Rusko snaží uplatnit svůj vliv a rozbít EU.“ Jak na to šel v té studené válce Bursík, víme: v Topolánkově vládě plně podporoval výstavbu amerického radaru v Brdech. A jak na to jde dneska Rusko? I tohle Bursík dobře ví a nenechal si to pro sebe: „Má tady dostatek svých lidí a daří se mu to.“ Bodejť by se Říši zla nedařilo! Ďábel přece nikdy nespí a umí zneužít i každé prázdné místo na nástěnce. Od drsných dob škůdcovského „amerického brouka“ na rodných širých lánech u nás nikdo vnější nebezpečí a cizácké rejdy vůbec nepodceňuje…
Výrok roku
Vrcholem Bursíkova odhalení i občanské odvahy byla nesporně následující slova, která jsou po mém soudu výrokem roku 2014: „Podle všeho je totiž Miloš Zeman dvojitý agent. Jak čínské tajné služby, tak i ruské. Názory, co zastává, nahrávají komunistické Číně a putinovskému Rusku.“ Potud Martin Bursík a jeho opravdový vstup do dějin.
Stojí za povšimnutí, že „putinovské Rusko“ zní dnes stejně přirozeně jako kdysi znělo „carské Rusko“, známý četník Evropy, nebo „bolševické Rusko“, krutá výzva buržoaznímu charakteru západní civilizace. Naproti tomu se nikdy neříkalo „chruščovovské Rusko“, ani v oné památné době, kdy se samotná partaj v čele s Chruščovem rozhodla odhalit „kult osobnosti“ Josefa Stalina, ba i jeho zločiny. Ani se mnohem později neříkalo „jelcinovské Rusko“, které bylo úspěšně zdevastováno a rozkradeno „novými Rusy“, oligarchy i samotným Jelcinovým klanem, jenž si vymohl na svém nástupci, Vladimiru Putinovi, beztrestnost. Jelcinovu Rusku se totiž „nahrávat“ smělo, ba přímo v Moskvě radit (Jeffrey Sachs), jak tu luftovací tombolu – „zavedení tržní ekonomiky za pět set dní“ (Jegor Gajdar) – rozkrást co nejrychleji. Bylo to takříkajíc Rusko bez přívlastků.
Ani ten Bursík, navzdory „celou dobu“ trvající studené válce, proti tomu tehdy neprotestoval. Zato na lidoveckých pitkách rád seznamoval nacamrané novináře s tím, jak se prý krade na pražském magistrátu. Bylo to blíž a dost jsme tomu tenkrát věřili. Zcela oprávněně…
Pétépáci, bděte!
Jiný případ slovní ražby – stejně významotvorné jako omšelé – představuje výraz „komunistická Čína“. Ve čtvrtek přišli i bývalí „pétepáci“ (oběti Pomocných technických praporů padesátých let) s písemným osočením, že čínský výrok Miloše Zemana o tamní „stabilizaci společnosti“, je nebezpečný. Mimochodem: je to trochu jinak. Je to tak, že z vlastního lidu vystrašené čínské politbyro ve skutečnosti mluví o „sociální harmonizaci“, která představuje i zvýšenou míru sociálních transferů a nejen vězeňských cel či úderů pendrekem (i v Číně už v nečetných světlých chvilkách chápou, že jen na bodácích se sedět nedá a zvláště ne v době, kdy zpomaluje přehřátá ekonomika a hrozí exploze velké bubliny).
Mám silný pocit, že Zeman si jednoduše „stabilizaci“ popletl s „harmonizací“, jakkoli čínské vedení chce právě harmonizací podpořit – není o tom pochyb – stabilizaci. Mám však ještě silnější pocit, že se Rada Svazu Pomocných technických praporů dočista pomátla, když prezidentův „stabilizační“ výrok v čínské televizi označila za hrozbu „demokratickému vývoji v Česku“. Neboť tento a podobné výroky prý „hrozí nástupem totalitního režimu formou čínského komunismu“, „připravují prostor pro změnu demokratického režimu“ a „hraničí s vlastizradou“. Rada měla zapotřebí v této souvislosti českému národu připomenout, že „Gottwald se také jezdil do Moskvy učit, jak demokracii zakroutit krkem“.
Stranické školení
Nevím, čemu se do Číny jezdí učit západní firmy, Volkswagenem počínaje a Applem konče. Pochybuji, že nejbohatší Čech Petr Kellner se tam přiletěl naučit, jak „zakroutit krkem kapitalistům“ (čímž ve svém rétorickém rauši Gottwald ve víru třicátých let ve skutečnosti hrozil). A vůbec se mi nezdá, že Světová obchodní organizace (WTO), jejímž členem se Čína stala 1. ledna 2001 za celosvětových ód na radost, je komunistickou agenturou. Vylučuji možnost, že politika amerických a evropských státníků „hraničí s vlastizradou“, jestliže jsou Spojené státy a Evropská unie největšími příjemci čínských exportů (a že také proto všechny lidskoprávní apely jejich politiků bohužel vyznívají jako dunivě prázdný rituál). Bojím se ale – spolu s „pétépáky“, avšak i kvůli jejich způsobu myšlení – o demokratický vývoj v Česku.
Ve svém stanovisku totiž výslovně uvádějí, že „je zapotřebí potlačit [sic!] prvky přímé demokracie“, protože „naše společnost dosud na tento způsob volby není připravena“. To bych prosil! A tak holt musíme naši vůli dál pokorně cedit přes síta partajních sekretariátů. Musíme procházet důkladným politickým školením, k němuž se zase jistě najde stranických lektorů dost. A v nějaké další etapě nám nový „lidovládný“ předvoj, který si možná znovu dá zapsat vedoucí úlohu do ústavy, velkoryse uzná, že už jsme k té demokracii připraveni. Anebo ne.
Autor je politický komentátor.