Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Dobré město Paříž aneb Daleko od Prahy

V českých debatách o důsledcích pařížského masakru se to hemží černými scénáři. V epicentru událostí však zatím převažují uvážlivější reakce.

V Česku je jasno a toto jasno věru nezávisí na výsledcích policejního honu na pachatele atentátu proti redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Novinky.cz informovaly čtenáře o průběhu dramatických událostí mimo jiné i tímto titulkem: „Odpravili vlastního. Vzdávající se policista, kterého dorazili na zemi, byl muslim.“ Podsunuje se tu nenápadně veřejnosti rovnítko mezi muslimy a atentátníky. Co na tom, že vrah byl terorista a oběť policista? Odpravili VLASTNÍHO, byl přece jako muslim JEJICH. Jsou VŠICHNI jedno mužstvo v jednotném dresu, které si vstřelilo vlastní gól. Takto se dělá propaganda, takto se vychází vstříc předsudkům a ty jsou zároveň touto vstřícností posilovány. A šíří se všemi směry. Běžné jsou u nás úvahy o zákazu islámu, z nějž prý organicky plyne teror vůči jinověrcům.

Duch války je past

Přitom nikoli Češi, ale Francouzi byli pondělním teroristickým útokem zasaženi přímo do srdce. „Ztratil jsem dvacet let života,“ napsal jeden z nich na sociálních sítích poté, co byli Charb, Wolinski, Cabu, Tignous, Maris a další kreslíři a sloupkaři Charlie Hebdo zavražděni. Smrt těchto povýtce levicových libertariánů, kteří svým svébytným humorem rozdávali rány hlava nehlava, vlevo i vpravo a skoro vždycky za hranou, se jeví mnoha Francouzům stejně, jako kdyby nám v Praze zmizelo z obzoru panoráma Hradčan. A přesto i Marine Le Penová, vůdkyně xenofobní Národní fronty, kterou ostatní politické strany pro jistotu vyloučily z „národní jednoty proti terorismu“, mezi francouzskými muslimy rozlišuje. Činí zásadní rozdíl mezi těmi, kteří přijali „naše hodnoty“ a kteří je „odmítají“. A „odmítání“ těchto hodnot v žádném případě v jejích očích nepředstavuje samotné náboženství vyznavačů proroka Muhammada a svaté knihy Koránu. Ve Francii – alespoň zatím – není možné přistupovat k domácím muslimům jakkoli jinak, pokud chce politik být brán aspoň trochu vážně a v politice vůbec zůstat. A Le Penová se chystá v roce 2017 vstoupit do prezidentského paláce…

Bující antiislamismus podle Edgara Morina směřuje ke stigmatizaci početnější populace, než byla populace židovská, postižená antisemitismem před druhou světovou válkou a za vichistického režimu generála Pétaina.

Pouhý den po masové vraždě v Paříži vystoupil – v emocemi doslova nabité atmosféře – bývalý ministr zahraničí, exministr vnitra i někdejší premiér pravicových vlád Dominique de Villepin. A neváhal varovat před „pokušením uchýlit se v těchto skvělých chvílích [solidarity] k válečným stereotypům“. Západní protiteroristické intervence vedly podle Villepina k jedinému výsledku: k zahájení „džihádu nepolapitelného nepřítele“, který se rekrutuje z populace rozpadlých států a rozdělených občanských společností. Připomněl západní útok na Libyi v roce 2011, po jejímž zhroucení se neustále šíří terorismus na Sahaře i v Sahelu a zvláště v Nigérii, která hraničí s Kamerunem a Čadem. „Duch války je past,“ konstatoval Villepin. A popsal válečný mechanismus, který se z povahy věci může každý den vymknout kontrole. „Naší povinností je ubránit se duchu války ve jménu našich demokratických hodnot,“ uzavřel francouzský politik. Toto je přístup státníka, jímž v Praze nedisponujeme.

Nejčernější scénář

Tentýž den – tedy ve čtvrtek 8. ledna – se vyslovil i francouzský levicový sociolog a filosof Edgar Morin. Nejenže navázal na Villepinova slova konstatováním souvislosti mezi „vnitřní válkou“ a americkými vojenskými intervencemi, které „přispěly ke zhroucení etnicky a nábožensky pestrých států“, jakými jsou – vlastně byly – Irák a Sýrie. V redakci Charlie Hebdo ještě ani neutřeli krev ze zdí, podlahy a stolů. A Edgar Morin už připomněl, jak týdeník v roce 2005 – kdy všemi svými tužkami a písmeny také bojoval za ústavu Evropy „ničím neomezených trhů“ – přetiskl dvanáct karikatur islámského proroka z dánského časopisu Jyllands-Posten (kvůli nimž v muslimských zemích vzplanula nejedna západní ambasáda). A intelektuál Morin se ZNOVU a právě NYNÍ zeptal: „Měli bychom mít svobodu urážet islámské věřící a snižovat obraz jejich proroka, anebo svoboda projevu nemá přednost před všemi ostatními aspekty?“ Nebál se oprášit svůj starý názor, že je jedním z těch, kteří se staví „proti znesvěcování svatých míst a relikvií“. Nenechal nikoho na pochybách, že odsuzuje „vražedný fundamentalismus“ a „odporný zločin“ proti redaktorům Charlie Hebdo. Rovněž však odsoudil bující antiislamismus, který je dnes „stále více a více radikálnější a posedlý“. A který podle Edgara Morina směřuje ke stigmatizaci početnější populace, než byla populace židovská, postižená antisemitismem před druhou světovou válkou a za vichistického režimu generála Pétaina.

V Paříži je stále ještě únosné tohle říkat a takto se ptát. Na hodně vysoké úrovni a v hlavním proudu mediální řeky. V Praze ne. Z Paříže je do Prahy daleko. Teď už jde „jenom“ o to, zda se druhá metropole postupně diskursem přiblíží k té první. Anebo – a to je ten nejčernější scénář – naopak.

Autor je politický komentátor.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image