Nedávno sklidil tvrdou kritiku z řad politiků a švédské židovské komunity tajemník Švédských demokratů Björn Söder za svá vyjádření o tom, že Židé a Sámové, kteří se nevzdají své minoritní identity, nemohou být Švédy, ale patří k jiným národům. Tato prohlášení jsou zakotvena v ideovém programu, ve kterém se Švédští demokraté nazývají „stranou zájmů Švédů“.
„Myslím si, že většina lidí židovského původu, ze kterých se stali Švédové, se své židovské identity vzdala. Pokud tak tito lidé neučiní, ještě to nemusí znamenat problém. Musíme rozlišovat mezi občanstvím a příslušností k národu. Tyto osoby mohou nadále být občany Švédska a žít zde. Sámové a Židé tady žijí již dlouho,“ řekl Söder deníku Dagens Nyheter. Söder navíc tvrdil, že v Malmö žijí mnozí, kteří „nejsou Švédové“, ale představitelé jiných národů, včetně ,,arabského národa“. Když byl tázán na to, ke kterému státu patří „arabský národ“, odpověděl: „Takový stát samozřejmě neexistuje. Arabové žijí ve více zemích. Většinou je ale žádoucí, aby se zeměpisné hranice států překrývaly s rozložením obyvatelstva.“
Nejsme tady pro všechny
Tyto výroky vzbudily bouřlivé reakce. Několik parlamentních stran veřejně zapochybovalo o roli Södera jako druhého zástupce předsedy parlamentu, protože svými prohlášeními jasně ukázal, že není zástupcem všech Švédů. Söderova vyjádření jsou ale pevně zakotvena v různých ideových dokumentech Švédských demokratů. Z etických směrnic strany je jasné, že se definuje jako „strana bránící zájmy Švédů“. Kdo konkrétně je zahrnován do sféry jejich zájmu, je vysvětleno ve stranickém programu.
Národnostní menšiny podle Švédských demokratů nemají právo být zahrnuty do definice švédské kultury.
„Členem švédského národa se z našeho pohledu může člověk stát buď narozením, nebo pozdější aktivní volbou. Za rozeného Švéda považujeme osobu, která se zde narodila nebo byla adoptována ze zahraničí v raném věku švédsky mluvícími rodiči švédské nebo nordické identity. Za člověka asimilovaného do švédského národa považujeme toho, kdo nemá švédský původ, mluví plynně švédsky, sám se za Švéda považuje, žije v souladu se švédskou kulturou, bere švédské dějiny za vlastní a je věrný švédskému národu víc, než jakémukoliv jinému.“
Důležitost, kterou členové strany přikládají národu, vychází z jejich světonázoru. Tato otázka tvoří základní stavební kámen jejich projektu proměny země z pluralitní společnosti na monokulturní stát – švédské Švédsko. Strana věří, že lidé se prostřednictvím své lidské podstaty můžou sjednotit ve „zděděné potřebě patřit k větší komunitě“ a „primárně se identifikují s lidmi, kteří jsou jim podobní“. V programu strany dále stojí: „Docházíme tak k závěru, že silná národní identita a minimum jazykových, kulturních a náboženských rozdílů mají kladný efekt na soudržnost, jistotu a stabilitu ve společnosti.“
Potíže s evropskou harmonií
Podle Švédských demokratů je islám náboženstvím, které „má největší potíže harmonicky koexistovat se švédskou a západní kulturou,“ a navrhují omezit přistěhovalectví především z muslimských zemí. To samé se týká přistěhovalectví ze zemí, jejichž kultura se „zásadně liší od té švédské“. Strana chce prostřednictvím asimilace dosáhnout společnosti, v níž „největší možný podíl občanů má švédskou identitu“. Jak uvádějí ve svém programu, jejich cílem je „aby přistěhovalci převzali zvyky společnosti, do které přišli, postupně se vzdali svých původních identit a stali se místo toho součástí švédského národa.“
Podle Švédských demokratů se nicméně všechny národnostní menšiny asimilovat nemusí, jak prohlásil Söder v rozhovoru pro televizi SVT. „Respektujeme národnostní menšiny, které uznal Riksdag v roce 1999 (tedy Romy, Židy, Sámy, švédské a tornedalské Finy – pozn. překl.). Tyto nepodléhají asimilačním požadavkům, které jinak klademe na přistěhovalce,“ řekl Söder. I toto prohlášení má oporu ve stranickém programu, podle kterého se na národnostní menšiny požadavek asimilace nevztahuje. „Některé národy, které mají z historických důvodů právo na svá obydlená území, nemají reálné šance na vytvoření a udržení vlastního státu. Nejbližším příkladem je vztah Švédska k Sámům a tornedalským Finům a také finskošvédská menšina žijící ve Finsku,“ píší Švédští demokraté. Söder dále pro SVT uvedl, že menšiny nejsou součástí švédského národa. „Tyto menšiny v naší společnosti již dlouho žijí bok po boku a zatím to funguje velmi dobře.“
Kdo patří do švédské kultury
Také zastupující předseda strany Mattias Karlsson na sociálních sítích zdůraznil, že národnostní menšiny nepovažuje za součást švédského národa. „Jednotlivci s těmito identitami, patřící k těmto kulturám, mají zvláštní právní postavení přece proto, že patří k jiným národům než ke švédskému.“ Jinými slovy, národnostní menšiny podle Švédských demokratů nemají právo být zahrnuty do definice švédské kultury.
„V nejširším slova smyslu by se švédská kultura mohla definovat jako suma všeho, co kdy bylo myšleno, napsáno, řečeno, vytvořeno nebo uděláno těmi, kteří patří ke švédskému národu,“ píší Švédští demokraté. Když se podíváme na národnostní menšinu Romů, není ale úplně jasné, jestli strana vůbec respektuje její menšinový status. Ve zvláštním vyjádření pro Správu sociálních zdrojů v Malmö z roku 2014 strana žádá, aby byli Romové asimilováni. „Doporučujeme asimilaci. Navíc bychom si měli stanovit jasné a měřitelné cíle, které budeme pečlivě sledovat a také raději zabezpečit kvalitní a vzdělaný personál, než abychom využívali personál romského původu.“
Strana také v Riksdagu podala návrh, aby bylo postavení národnostních menšin ve společnosti oslabeno. V roce 2013 navrhli Švédští demokraté David Lång a Mikael Jansson ústavní změnu, která počítá jen s podporou a rozvojem sámské kultury a společenského života. V opakovaném podnětu navrhli poslanci Jonas Åkerlund a Thoralf Alfsson, aby byla romské menšině pozastavena všechna finanční podpora.
Autoři jsou publicisté.
Ze švédského originálu Så vill SD försvenska Sverige publikovaného na stránkách Expo.se přeložila Dominika Gašparová.