Poslankyně Kateřina Konečná z KSČM vyjádřila zklamání, že smlouva TTIP, která „se bude dotýkat života každého z nás“, nebyla v úterý 20. ledna vpuštěna do sněmovní debaty, jak chtěli komunisté, konkrétně jejich místopředseda a asi nejrenomovanější ekonom strany Jiří Dolejš. Podle Konečné by měli zejména poslanci ČSSD vysvětlit, proč debatu o této smlouvě nepodpořili. „Chtít vypadat dobře mediálně a potom strčit hlavu do písku, není možné akceptovat,“ napsala Konečná na svých webových stránkách. Pokusím se jí – a nejen jí – dát tip, jak máme tuto další levostředovou (a nejen levostředovou) zradu chápat.
Na vysvětlení totiž nečeká pouze v zásadě vstřícný postoj ČSSD k Transatlantickému partnerství pro obchod a investice (TTIP) či k Transatlantické zóně volného obchodu (TAFTA), kterou má smlouva o partnerství ustavit. Vždyť postoj sociálních demokratů je vlastně – jak zní otravná fráze – dokonale konzistentní. Dlouho před Zaorálkovým náměstkem Petrem Drulákem, který Konečnou nedávno protransatlanticky namíchl, mnozí sociální demokraté na smlouvu kývou jako maňásci. Ministr obchodu a průmyslu Jan Mládek chválí TTIP co může nejpozději od loňského jara. Vím, pár svalnatých řečí o tom, co „nikdy nedopustíme“, občas od některých oranžád zaznělo (a myslely to upřímně), ale úhrnem zase omdléváme nad tím, že slunce jako obvykle zapadá – tomu by našinec neuvěřil – na západě.
Nahrávka na smeč
Mnohem zajímavější se mi jeví skutečnost, jak dobře se věty Jiřího Dolejše – iniciátora zmařené debaty o TTIP, kterou prý komunisté chtěli otestovat postoj vlády (jako kdyby ho neznali) – snoubí s deklamacemi ministra Mládka. Vypadá to jako sehrané klání: Dolejš otevírá hru (například na stránkách Deníku Referendum) konstatováním, že „hrozí negativní dopady z faktických rozdílů v regulačním prostředí v Americe a Evropě“ a že by „mělo být zachováno právo vlád regulovat tak, aby nebyly snižovány, změkčovány standardy pracovní ochrany, sociálního zabezpečení a samozřejmě ani standardy ekologické“. A upozorňuje, že investiční část smlouvy odstavuje soudy arbitrážemi.
Jiří Dolejš strká svoji ušlechtilou hlavu do dětského pískoviště až tak hluboko, že si na pomoc k prosazení TTIP přitáhl komunistického klasika Marxe.
Mládek na nahrávku (na webu Česká pozice) smečuje, že snižovat své standardy nechce česká vláda ani jiné vlády členských států Evropské unie, ba ani Evropská komise a Evropský parlament a dokonce ani americká vláda a Kongres. Prostě nikdo nic nechce. Natož nějaké geneticky modifikované potraviny, pracovní nepráva, chlorovaná kuřata, ekologickou spoušť. Budou si jen „vzájemně uznávat“ normy, které „mají stejné technologické a bezpečnostní standardy“. Ale proč si, bože můj, neuznávali ony stejné standardy dosud? A o čem vlastně jednají, víme-li, že volný obchod je brzděn hlavně hluboce nestejnými sanitárními a technickými normami, které tvoří kostru velmi různých standardů?
To se asi moc ptáme. „Nelze efektivně vyjednávat před kamerami a zveřejnit vše,“ konstatuje suše Mládek. A má pravdu! Kdo nemobilizoval proti obchodnímu tajemství od samých počátků kapitalismu, kdo byl vždy proevropský i po Maastrichtu, kdy si Evropa sama snižovala standardy i bez napovídání (a otevřela vnitřní trh „třetím zemím“ se standardy pod psa), kdo neprotestoval proti dosavadním 1400 eurodohodám o ochraně investic, které obsahují mechanismus arbitráží (Česko má takových dohod asi osmdesát), ať nyní mlčí – a zvláště ti sršatí, na poplach teď všude bubnující aktivisté – o TTIP!
Levicový konsensus
A tady začíná mezi Dolejšem a Mládkem přímá shoda. „Otevřenost trhu a světu se nám vždy vyplatila“ (například „participací na společné obchodní politice EU, kde jsou benefity dohod unie se třetími zeměmi naprosto jasné“), prohlašuje sociální demokrat Mládek. „Má vzniknout prostor volného obchodu, kde by se generovala zhruba polovina hrubého národního produktu celé planety. Obchod mezi tak vyspělými zeměmi je první exportní liga. A vytvoření tohoto prostoru má přinést výrazné prorůstové impulzy na obou březích Atlantiku,“ zní ozvěnou komunista Dolejš.
„Nepomůže poziční válka fanoušků a odpůrců spíše zamlžující konkrétní témata řešená vyjednavači. Potřebujeme věcnou debatu směřující k nějakému mandátu pro naši reprezentaci,“ píše Dolejš. „V konečné fázi o dohodě a jejích přínosech musejí rozhodnout jasná fakta. Ideologické argumenty jsme nikdy nepoužívali a nehodláme je využívat ani v budoucnu,“ přitakává Mládek. On totiž volný obchod není chiméra, není to ideologie, kterou si vymýšlejí ti silnější, aby slabé mohli zaházet svým zbožím a vysát do morku kostí, jak rád říkával Mládek na seminářích a v kuloárech. Ona je to – jak dnes bezostyšně hlásá ve veřejném prostoru – „osvědčená strategie v oblasti obchodní politiky, která je dlouhodobě přínosná“.
A zde nechť tedy zazní můj tip k TTIP pro Kateřinu Konečnou: kdo víc z těch dvou „levičáků“ chce vlastně „vypadat dobře mediálně a potom strčit hlavu do písku“? Hádat lze třikrát.
Akce a reakce
Jiří Dolejš strká svoji ušlechtilou hlavu do dětského pískoviště až tak hluboko, že si na pomoc k prosazení TTIP přitáhl komunistického klasika: „Karel Marx již v roce 1848 napsal řeč o svobodném obchodě, ve které označil bariéry volného obchodu za reakční,“ neváhal se opřít o nejvyšší teoretickou autoritu radikální levice místopředseda KSČM. Takhle nějak toho Marxe namotávají do toho svého divokého kapitalismu v „komunistické“ Číně.
Marxistou Dolejš určitě není (ne, není to povinné už ani u komunistů). Buržoazní progresivní „akčnost“ chápali totiž klasikové nejen jako atak kapitalismu na reakční nehybnost feudální veteše potencemi technologického pokroku, ale také – a zejména – jako nástup nejvyšší možné dehumanizace člověka. A našemu dnešnímu zastánci ekonomické racionality, v jeho očích jen hloupě narušované „válkou fanoušků s odpůrci“, by Friedrich Engels nanejvýš vysvětlil, že „politická ekonomie aneb věda, jak se obohacovat, zrozená ze vzájemné závisti a z hrabivosti obchodníků, má na čele vypálen cejch nejhnusnějšího sobectví“. A Marx, ten „vzteklý ješita“ (řekl o něm Václav Havel), by to určitě napálil přímo: „Buržoasní společnost dosáhla takového rozvoje, o jakém se jí nikdy ani nesnilo. Její průmysl, její obchod, vzrostly do nesmírných rozměrů; finanční švindl slavil kosmopolitické orgie, bída mas se ostře odrážela od nestoudné okázalosti pokryteckého, přetíženého a podlostí čpícího přepychu.“
Je to tu pořád.
Autor je politický komentátor.