Krajně pravicová třídní válka

Čeští ultrapravičáci a islamofobové nacházejí společnou řeč s prezidentem Zemanem a inspirují se jeho „lidovostí“. Veřejnost by podle nich měla skoncovat s pseudohumanisty.

Problémem obyčejných lidí není rostoucí vrstva superbohatých, ale ti, kteří na podobu jejich životů nemají takřka žádný vliv – pseudohumanisti. Tak vypadá třídní válka z dílny Petra Hampla, který vyzývá ke zlidovění Svobodných a přednáší na akcích pořádaných antiislamistou Martinem Konvičkou.

Obr se probouzí

Okouzlení verbálními útoky Miloše Zemana na „pražskou kavárnu“ nepostihuje jen levičáky, své následovníky nachází Zeman i na pravici. V Zemanem nastaveném pseudotřídním konfliktu stejně nejde o zlepšování podmínek života pracujících nebo o prohlubování demokracie, ale o maloměšťácký konzervatismus. A ten se hodí do krámu také příznivcům tvrdého a ještě tvrdšího kapitalismu. Prezidentova antielitářská a antiintelektuální rétorika směruje nenávist znevýhodněných k pseudohumanistům, kteří jsou Zemanem – jako jeden muž – vydáváni za elitu. Spojení „elita rovná se pseudohumanisté“ vyhovuje i ultrapravici s autoritářskými sklony. V antiislámském hnutí a v islamofobní xenofobii nacházejí ultrapravičáci, kteří mají s „lidem“ své vlastní plány, novou cestu na výsluní.

Prezidentova rétorika imponuje především maloměšťáckým konzervativcům, a není se co divit, že právě na Zemana se odkazují také Svobodní a hnutí Islám v České republice nechceme.

„Spící obr, ve starších dobách nazývaný lidem, se začíná probouzet“ – to nejsou slova představitelů ČSSD nebo KSČM, ani nějaké maoistické intelektuální bojůvky, ale intelektuálního guru Svobodných sociologa Hampla. Strana Svobodných občanů by podle vlastní ideologie sice nejraději stát osekala na represivní aparát, zrušila socialistické vymoženosti, jako přídavky a bezplatné školství, a udělala z Česka daňový ráj – takové Monako pro chudé. Nedávno si však Svobodní uvědomili, že by se možná chtěli dostat do poslanecké sněmovny, a tak si vzpomněli i na poctivě pracující s podprůměrnými platy. A Hampl k nim začal hledat cestu. Výsledek? Poctiví pracující by se měli postavit proti intelektuální elitě a svrhnout systém multikulturního soužití.

Na flexibilizaci pracovních práv, legalizaci švarcsystému, rušení minimálních mezd a další omezování pracujících na úkor kapitalistů ovšem pracující lid nenalákáte. A to, ani když budete pořád dokola vykládat, že ještě více kapitalismu prospěje všem a že miliardy si nakonec najdou cestičku a „prokapou“ až k uklízečkám. Přerámovat své zaměření se rozhodli Svobodní už koncem minulého roku – aspoň tedy jejich frakce Listopadová iniciativa, za kterou stojí právě Hampl. „Strana svobodných občanů to (dění v ČR – pozn. autora) může rozhodujícím způsobem ovlivnit. Proto je životně důležité, aby se nestala izolovaným intelektuálským klubem, ale efektivně fungující lidovou stranou schopnou sjednotit většinu obyvatel České republiky v boji za dobrý život pro sebe a své děti,“ píše se v prohlášení. Už žádné nadávání na údajné zneužívání sociálních dávek, ale kritika grantů, humanitních oborů a všeho pseudohumanistického. I když hnutí Islám v České republice nechceme (IVČRN) se Svobodnými nijak oficiálně nespolupracuje a motají se kolem něho spíše lidi z bývalého Úsvitu a také z ODS, jeho rétorika je velmi podobná. Jiří Barták, který mluví na demonstracích zmíněného hnutí, vidí shodně s Hamplem nepřátele zejména v pseudohumanistech. Podobnou rétoriku slyšíme i u okamurovců a nakonec i u ODS. Nejvíce rozpracovaný plán na získání lidu zprava má ovšem Hampl.

Mnoho populismu, málu lidu

Když začne parta milionářů uvažovat o „lidu“, je to vždycky podezřelé. Zvlášť, když chce tento lid nasměrovat proti elitám, zároveň ale nehodlá pobuřováním lidu zlikvidovat sama sebe. Jedná se o náročný – ale ne nemožný – demagogický intelektuální výkon. To však ještě neznamená, že tento intelektuální výkon ocení samotný lid. Proto je třeba využít každé příležitosti – pouhý obdiv k superlidovému Zemanovi nestačí. Touto příležitostí je nyní kulturní boj proti islámu. Na něj se dají napasovat všechny sny o spravedlivě krutém kapitalismu a homogenní společnosti práce. Lid podle Hampla stojí proti „nové horní třídě“ – tedy levičáckým pseudohumanistickým inťoušům všeho druhu, politickým multikulti aktivistům a všem dalším, kterým se vzdělanec Hampl zatím štítí říkat jednoduše zrádci.

Problém spočívající v tom, že například standardní pracovník neziskovky patří spíš k těm chudším, než k nějaké nové horní vrstvě, řeší Hampl další konstrukcí, a to „falešného lidu“. Do něj spadají všichni ti, kteří demonstrují za něco jiného, než za co by demonstroval Hampl. Máme tu tedy lid „pravý“ a lid „falešný“, který funguje jen jako prodloužená ruka vládnoucího režimu. Jana Volfová, Martin Konvička ani Jiří Barták samozřejmě žádnou „normální práci“ nemají. Nejsou hasiči, policisté ani mlékaři. Nevstávají v pět ráno, aby se nasoukali do těžkých komulí a šli na celý den bouchat někam do fabriky. Poctivě pracujícím se podle jejich pojetí stejně nestanete jen tím, že tyto práce vykonáváte. Stejně tak každý učitel politologie, sociologie a dalších tak „nepostradatelných oborů, že tu ještě před deseti patnácti lety nikomu nechyběly“ (Jiří Barták) není nutně pseudohumanista. I samotné humanitní zlo je totiž selektivní – pokud se „ti humanitní“ drží linie národních zájmů, rodiny a nutnosti boje proti kulturnímu islámu, nestanou se „maoisty a svazáky 21. století“ a Hampl si jich váží.

Konvičkovo IVČRN o sobě rádo říká, že je hnutím všech politických proudů. Ze sociální demokracie si bere přesně to, co tam zůstává z Miloše Zemana. Ale jedná se o pravici s fašizujícími sklony, a ne o žádný průnik všech politických proudů. Prezidentova rétorika imponuje především maloměšťáckým konzervativcům, a není se co divit, že právě na Zemana se odkazují také Svobodní a IVČRN. Na přednášku do Českých Budějovic pozval Konvička právě Hampla a i ten o Zemanovi mluvil v superlativech jako o důležitém člověku. Hampl i Konvička v těchto dnech potřebují rozšířit co nejvíc nenávisti a demagogie, aby se mohli udržet v centru pozornosti. Dlouhodoběji mohou prosperovat, jen pokud se jim podaří rozšířit lež o pseudohumanistech, kteří by se měli stát spravedlivou obětí rozhněvaného lidu, protože podkopávají vše, co je lidu svaté.

Hledání vůdce

Svobodní jsou přes svůj název zastánci autoritativního vládnutí, ostatně stejně jako svobodou se ohánějící zakladatel IVČRN. O tomto zaměření svědčí například Konvičkův výrok v rozhovoru pro iDnes: „Nemyslím si, že Zeman je ten pravý vůdce národa, člověk, který by vyvedl Českou republiku z islámského nebezpečí.“ A po silnějším vůdci se ohlíží i Petr Hampl: „Obávám se ale, že všichni ti, kdo v něm (Babišovi) vidí českého Putina nebo českého Orbána, budou zklamáni.“ Hampl dobře tuší, že sám to s lidem nezvládne – na sjednocení mas nebude stačit ani Petr Mach a dokonce ani Martin Konvička. Potřebuje vůdce, o kterého by se mohl lid opřít. A nestačí mu jen tak nějaký vůdce, pro Česko vyhlíží rovnou Putina nebo aspoň Orbána.

Obyčejní pracující lidé mají v úvahách Hampla, Konvičky nebo Bartáka pouze pasivní funkci etnického národa. Přestože se tito demagogové zaklínají obyčejnými profesemi a poctivou prací, ekonomické znevýhodnění je nezajímá – jde o domnělou opozici „nezkažených“ k pseudohumanistické elitě. Svobodným, Úsvitu ani IVČRN nejde o zlepšování podmínek pro pracující lidi a pro chudé, jde jim pouze o to získat abstraktní entitu, v jejímž jménu lze legitimně nenávidět. Vzývaný lid – pokud není potřeba na mýcení škodné z neziskovek a na humanitních fakultách – ve skutečnosti ultrapravičáky nezajímá. Zájmem „lidu“ má být odstranění užvaněných pseudohumanistů z televize a z novin. Pak může pracující lid zase táhnout, odkud přišel, a sloužit dál jako co nejlevnější pracovní síla pro podnikatele a další tvůrce hodnot a pracovních míst.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image