Pražské stavební předpisy jsou revolucí v plánování Prahy, nebo spíš jejím prvním krokem. Odborníci po nich léta volali, ale vedení města za vlády ODS o jasná pravidla nestálo. Podařilo se je schválit až za primátora Tomáše Hudečka v roce 2014. Jejich příprava a schválení trvaly bezmála tří roky.
Praha není Vídeň
Původní stavební předpisy pocházejí z devadesátých let, ale svou povahou jako by vycházely z let sedmdesátých s jejich doktrínou sídlištní výstavby. Nutno dodat, že ani po revoluci se v Praze nestavělo lépe, developerská zástavba bytovými domy je jen pokračování výstavby volně stojících budov, které jsou napojené na silnice, nijak se ovšem nevztahují k veřejnému prostoru. Jde o vzorec maximálního zisku pro investora a minimálního prospěchu pro společnost.
Dobrá pravidla pomáhají chránit veřejný zájem. Město si musí diktovat podmínky výstavby a je špatně, pokud na výstavbě vydělávají soukromé subjekty a náklady pokryje obec.
Nové stavební předpisy oproti tomu dávají přednost lidem před auty a infrastrukturou a pokoušejí se o návrat k člověku jako cíli a účelu města. V druhé polovině 20. století došlo k oddělení obsluhovaných a obslužných části města bariérami: silnice obsluhuje, v domech se bydlí. Pokud se takto staví, dochází k ochuzení města, město je méně využívané a více se jím projíždí. Současný přístup chce naopak funkce spíše spojovat a všechny zároveň trochu omezit, aby vzniklo propojenější město. Proto se v moderních městech v centru nebudují dálnice a tunely, které funkce oddělují a pohyb zrychlují. Česká metropole je v tomto unikát – její podoba dává vzpomenout na tunelování městského centra i pokladny.
Začátkem roku došlo v Praze k bezprecedentnímu zásahu do vývoje města. Řadě politiků a obchodních skupin zavádění jasných pravidel plánování z dílny TOP 09 vadilo. Politici a podnikatelské skupiny se pokusili nové Pražské stavební předpisy pohřbít. Ministerstvo pro místní rozvoj na základě chybějící notifikace Evropské komise a tří technických připomínek předpisy zrušilo. Notifikace slouží ochraně volného pohybu zboží v rámci Evropské unie. Evropská komise přitom stavební předpisy nenotifikuje a neučinila tak ani u předpisů ostatních měst v Evropě (v Německu a Rakousku má své stavební předpisy každé větší město). Jde tedy možná jen o „výmluvu“ na Brusel. Další důvody zrušení se týkají oslunění, osvětlení a plísní. Nové předpisy snižují nároky na osvětlení a ruší požadavek přímého oslunění místností v bytech v blokové zástavbě, aby umožnily stavbu bytů v centru Prahy. Podle dosavadního předpisu v mnoha situacích byty vznikat nemohly. Nové předpisy tak dávají městotvornosti (bloky, ulice) přednost před přehnanými hygienickými nároky. Ve městech s nejvyšší kvalitou života a veřejného prostoru, jako jsou Vídeň nebo Kodaň, jsou ovšem hygienické nároky ještě nižší. Dále ministerstvu vadilo, že předpisy nebrání vzniku plísní v domech. Proti plísním ale funguje spíš větrání než vyhláška. Ministryně Karla Šlechtová z hnutí ANO k tomu médiím řekla: „Já osobně nechci, aby Praha byla plesnivá.“ Má na mysli plesnivá jako Vídeň a Berlín? Jako Vinohrady a Dejvice? Ministryně tvrdí, že nové stavební předpisy ze zmíněných tří důvodů ohrožují zdraví obyvatel, a jsou tedy v rozporu se zákonem, a proto je zrušila. Důvody jsou to fachidiotské, nekompetentní a nejspíš jen zástupné.
Mýtus o developerech
Město staví developeři. Ve Vídni to jsou bytová družstva, u nás především soukromé firmy, v Berlíně třeba i jednotlivé skupiny obyvatel. Není pravda, že developer může automaticky za všechno, chyba je také na straně mizerné regulace a nedostatečných požadavků úřadů. Navíc některé z nejpříšernějších staveb poslední doby má na starosti veřejný zadavatel (například nádraží v Ústí nad Orlicí, úřad práce v Pardubicích, Ústav duševního zdraví v Klecanech). Dobrá pravidla naproti tomu pomáhají chránit veřejný zájem. Město si musí diktovat podmínky výstavby a je špatně, pokud na výstavbě vydělávají soukromé subjekty a náklady pokryje obec. Na každé stavbě by měla vydělat především veřejnost – třeba tím, že vznikne nový zajímavý veřejný prostor, město získá občanskou vybavenost nebo krásnou stavbu s veřejným programem. Ve vyspělých městech je běžné, že stavebník musí přesvědčit obec, že jeho projekt je přínosný pro komunitu, aby vůbec získal povolení ke stavbě.
Mýtus o zahušťování
Zahušťování města je nutnost. Pokud si ji nezvolíme, okolnosti nás donutí. Řídké město je extrémně drahé na provoz. Americký Detroit zbankrotoval také kvůli malé hustotě zástavby. Provozovat Detroit se ukázalo jako neudržitelné. Pražské stavební předpisy umožňují oproti předchozím předpisům vyšší hustotu v místech s blokovou zástavbou, to ale neznamená stavbu výškových budov, jak strašily reklamy před komunálními volbami. Jako obranu proti věžákům naopak nové předpisy zavádějí nástroj výškové regulace. Politici rádi opakují, jak velkou část rozpočtu stojí doprava a dopravní stavby, přitom jediná cesta jak ušetřit na dopravě je město méně rozlezlé do krajiny. Vídeň nebo Kodaň by mohly vyprávět. Dobrý hospodář by se snažil omezit zabírání dalších a dalších pozemků pro výstavbu, zvlášť když současné pozemky určené k zastavění nejsou využité. Využívání pozemků je činnost na styku soukromého a veřejného (soukromé vlastnictví, veřejné určení využití) a podléhá velkým tlakům. Proto bude zajímavé sledovat, jaký přístup zvolí politici ke vznikajícímu územnímu plánu.
Město, jehož sláva hvězd se nedotýká
V brzké době se očekává vyjádření Evropské komise, zda požaduje notifikování pražských stavebních předpisů. Pokud ne, měla by ministryně Šlechtová vysvětlit, proč notifikaci po Praze požadovala a předpisy začátkem letošního roku zrušila. Bude také na místě otázka, jestli Praha v tu chvíli odmítne rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj, aby věc mohl posoudit nezávislý soud. Praha by pak měla velkou šanci předpisy obhájit v jejich celistvosti.
Praha se dnes vyvíjí nezdravě. Dvacet pět let porevolučního vývoje se neslo ve znamení vysávání města a soukromého podnikání ve veřejném sektoru. Pražské stavební předpisy jsou prvním krokem pro moderní Prahu. Je v zájmu nás všech omezit nesmyslné normy a přehnané hygienické požadavky, aby mohlo vznikat živější město. Po realizaci této změny budou následovat změny další: územní plán, transparentní povolování staveb, změny v celostátní vyhlášce a stavebním zákoně. Současná politická reprezentace nemá s plánováním moderní Prahy srovnatelné téma, musí si ale vybrat mezi službou byznysu, nebo veřejnosti.
Autor je architekt a spoluorganizátor Shromáždění na podporu Pražských stavebních předpisů.