Dovolili jsme si ocitovat několik odpovědí Jana Kellera pro Parlamentní listy a vedle nich jsme postavili jeho starší prohlášení. Zda sociolog a europoslanec popírá své dřívější názory, či se konzistentně myšlenkově vyvíjí, může posoudit každý sám.
Kdo může za chudnutí?
Parlamentní listy: „Na semináři Institutu Václava Klause jste mluvil o tom, že ekonomický přínos imigrace je negativní. Tedy že přistěhovalci spotřebují více prostředků ze sociálního systému, než do něj přispívají. Z čeho vycházíte? Jsou k tomu nějaká data?“
Jan Keller: Nejčerstvější data pocházejí z mnichovského institutu Ifo a prezentoval je jeho ředitel Hans-Werner Sinn. Podle zjištění tohoto institutu stojí v průměru jeden migrant ročně Německo o 1800 eur více, než kolik činí jeho přínos. Porovnávány byly náklady v podobě sociálních a dalších výdajů proti příjmům ve formě sociálních odvodů a daní. Problematiku migrantů pochopitelně nelze redukovat na jejich ekonomický přínos či ztrátovost. Tato čísla uvádím jen jako protiargument proti těm, kteří bez jakýchkoliv podkladů vykládají, že z masové migrace ekonomicky profitujeme.“
Jan Keller (2010): „Nikdo z nich [příznivců pravice – pozn. red.] si nepoloží otázku, jaký je poměr mezi škodami vzniklými tunelováním, krádežemi a korupcí a výší sociálních dávek (včetně těch pro Romy). Kdyby se u nás tolik nekradlo a netunelovalo, mohli jsme na sociálních dávkách (nebo na jejich obdobě – občanském platu) pohodlně žít všichni. Protože se krade a tuneluje, podobají se naše platy spíše sociálním dávkám.“ (Dva druhy pravicových voličů, Britské listy.)
Jan Keller (2010): „Je v zájmu elity, aby střední vrstvy rozehrávaly strategii vylučování na co nejvíce frontách, tedy aby se snažily odepřít přístup ke zdrojům těm ještě hůře disponovaným. (…) Elita jako celek počítá s tím, že také ti pod ní použijí stejnou strategii jako ona a budou upírat přístup k žádaným zdrojům zase jiným, aťˇjiž to provedou na základě rasy, etnicity, pohlaví, kvalifikovanosti, náboženství či jiného kritéria diskriminace. Když sami vyloučení dále vylučují, je to na úkor solidarismu, jež by mohl horní vrstvy skutečně ohrozit.“ (Tři sociální světy. SLON – Sociologické nakladatelství, Praha 2010, s. 142.)
O identitě a nacionalismu
Parlamentní listy: „V debatě o multikulturalismu se hovoří o právech imigrantů. Ale nemáme my, čeští občané, právo žít v civilizačním a kulturním prostředí, které jsme zdědili, které se nám líbí a ve kterém se cítíme doma? Dejme tomu, že jsem běžný český občan a nechci, aby na Hradčanském náměstí vyrostl mrakodrap. Ale také nechci, aby tam byla mešita, pagoda, protože tam prostě nepatří a nelíbí se mi tam…“
Jan Keller: „Multikulturalismus vystupuje jako ochrana práva na různost cizího. To je jistě ušlechtilé. Bohužel se zapomíná na právo udržet si svoji vlastní identitu. Co budeme dělat s lidmi, kteří nechtějí budovat svoji identitu multikulturním směrem? Naprosto komický je postoj zelených. Na jedné straně bojují za udržení původních druhů, kterým hrozí v přírodě vyhynutí. Na druhé straně horují pro to, by se původní kultury rozplynuly a zmizely v jakémsi tavicím kotli multikulturalismu. Jejich zničením se ale ochudíme právě tak jako třeba vyhynutím bílých nosorožců. Až budeme mít mešitu a pagodu třeba na Hukvaldech, zanikne nejen svéráz Lašska, ale i autentičnost zemí, do kterých jezdíme kvůli jejich mešitám a pagodám.“
Jan Keller (2002): „Jako prvý přispěchal na pomoc všem znejistělým moderní nacionalismus. Obětavě nabídl pomocnou ruku každému, kdo tonul v hlubokých rozpacích nad svou vlastní identitou. S úřední pečlivostí, jež se pro větší efekt halila do národního kroje romantických mýtů, dokázal nacionalismus vystavět virtuální domov v místech, kde jinak zel jen úhor, po němž prošla průmyslová revoluce. Využil dovedně materiálu, sutin a trosek, jež zbyly z komunit, přes které se převalila vítězná státní moc, aby z nich zhotovil iluzi nového a nebývale útulného domova vlídně kynoucího nekonečným zástupům vykořeněných bezdomovců.
Zatímco však obavy a úzkosti moderního člověka, vytrženého z rámce tradičního uspořádání, byly zcela reálné, nacionalismus, jenž sám sebe povýšil na první moderní státní doktrínu, dokázal nabídnout pouze fikce a iluze, stejně honosné jako nebezpečné. Za krojově pestrými virtuálními stěnami této náhražky ztraceného domova přebýval obyčejný fanatismus místních, obyčejné ponížení přespolních a v posledním dějství pak už jen kocovina těch, kteří hostinu nacionalismu se štěstím přežili.“ (Politika v nejisté době, Britské listy.)
O přistěhovalectví
Parlamentní listy: „Není pro nás z určitého hlediska evropská integrace hrozbou, a to ze dvou příčin: jsou zde snahy zavést společnou imigrační politiku EU a kvóty na přistěhovalce a za druhé volný pohyb osob v Schengenu znamená i volný pohyb teroristů či ilegálních imigrantů…“
Jan Keller: „Evropská unie se bude muset chovat v zájmu své sebezáchovy velice opatrně. Nedávno v Parlamentu šéf britských euroskeptiků prohlásil: „Zaznívají tady hezké řeči o multikulturalismu. Do Británie ale každým rokem přichází proud utečenců ve stejném počtu, jako má Štrasburk obyvatel. Myslí si snad někdo z vás, že to lze dělat donekonečna?“ Nikdo na tuto otázku neodpověděl. To není dobrá vizitka promyšlenosti evropské politiky.“
Jan Keller (2010): „Neplnohodnotné formy práce, které jsou pro dělníky stále typičtější, je nevedou k tomu, aby se solidarizovali s těmi, kdo již byli z trhu práce víceméně trvale vyloučeni. Naopak. S velkým despektem pohlížejí na ty, s nimiž trh už nepočítá. Domnívají se, že tito lidé žijí na jejich úkor, považují je za parazity. Takto se dívají na nezaměstnané, na přistěhovalce, na všechny, kdo pobírají sociální dávky, na mladé lidi bez práce, kteří na předměstí velkoměst čas od času vyvolávají nepokoje. (…) Dosavadní reakce středních vrstev, tedy směs individualistické zahleděnosti do sebe a snahy bezohledně si polepšit na úkor těch, kdo stojí níže než ony, sice naprosto vyhovuje vrstvám horním, střední vrstvy však sráží morálně i materiálně stále hlouběji.“ (Tři sociální světy. SLON – Sociologické nakladatelství, Praha 2010, s. 95 a 198.)