Před nedávnem se v českých médiích strhla vášnivá debata, kterou vyvolal návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové o plánovaném zavedení rodičovské dovolené pro muže. Jak si vůbec mohla takovou nehoráznost dovolit, nařizovat otcům trávit se svými dětmi více času? Novináři i salónní sociologové v komentářích pod články začali promptně narážet na spojitost s jejím jmenovcem a obviňovat ministryni z bezmála totalitních praktik. Nechyběly ani politické analýzy dalších zemí, jako Norsko či Švédsko, kde stát, podle některých, drze omezuje svobodu jednotlivce (mužů) a přirozený řád společnosti.
Jestli jste někdy navštívili Stockholm a zvlášť jeho super trendy čtvrť Södermalm, možná jste si všimli kavárny plné mladých otců s dětmi na zádech, popíjejících kafe ve společnosti dalších jim podobných. Jestli ano, tak jste měli čest s „latté tátou“ (lattepappa), fenoménem, který se před několika lety rozmohl především v hlavním městě Švédska a je přímým důsledkem tamního štědře nastaveného systému rodičovské dovolené. Jedná se o mírně, avšak stabilně rostoucí trend. Od zavedení rodičovské dovolené v sedmdesátých letech se podíl otců, kteří zůstávají s dětmi doma, pomalu zvyšuje. Nejde samozřejmě o čistě přirozený vývoj. K současnému stavu, kdy alespoň nějaký čas doma s dítětem zůstává přibližně čtvrtina všech otců, byla potřeba řada politických opatření.
Nelehké začátky švédské rodičovské
Kampaň provázející reformu rodičovské dovolené, která nahradila mateřskou, začala v roce 1974 poprvé vybízet otce, aby se na výchově svých dětí více podíleli. Rodiče si tak mezi sebou mohli vyhrazené dny dle libosti rozdělit. Navzdory tomu, že byl do čela zmiňované kampaně dosazen známý švédský vzpěrač a sportovní komentátor Lennart Dahlgren, nebyly její výsledky příliš uspokojivé a na dovolené nadále zůstávaly téměř výhradně ženy. V roce 1980 tvořil podíl otců na rodičovské dovolené jen pět procent.
Podle jedné studie provedené na stockholmské univerzitě mají páry, kde otec zůstal s prvním dítětem doma, o třicet procent menší pravděpodobnost rozvodu a rodí se v nich více dětí.
V roce 1995 se proto zavedl tzv. otcovský měsíc, který nařizoval otcům zůstat minimálně jeden měsíc doma, jinak tato doba z celkového počtu dní rodičovské dovolené propadne (tehdy činila dovolená 225 dnů, v současnosti je to maximálně 480 dnů). O sedm let později přibyl ještě jeden „povinný“ měsíc. Po tomto opatření se podíl otců na rodičovské zvýšil z pěti na dvacet procent.
O pár let později byl zaveden tzv. rovnostní bonus, který má za úkol povzbudit rodiče, aby se o rodičovskou dělili rovnoměrněji. Zamýšleným cílem je zvýšit šance žen na pracovním trhu a také to, aby zaměstnavatelé přestali na ženy pohlížet jako na možnou budoucí zátěž pro firmu. Dlouhá mateřská dovolená navíc ženám brání v normálním rozvoji kariéry a zvýšení platové úrovně.
Od roku 2000 měří podíl rovnosti mezi pohlavími na rodičovské dovolené tzv. pappaindex, jehož hodnota by při ideálních podmínkách, kdy by oba rodiče zůstali doma s dítětem stejný počet dní, byla 100. V současnosti dosahuje hodnotu 44,5 (za rok 2013), což je nárůst od předchozího roku o 0,7 jednotek. Nejvyšších hodnot dosahuje v regionech severního Švédska a ve větších městech.
Podle průzkumů si rodičovskou dovolenou dělí rovnoměrně jen třináct procent všech párů. I v rámci jednoho města se ale čísla liší v závislosti na místě bydliště. V nejbohatších městských částech Stockholmu zůstává alespoň nějaký čas na otcovské něco málo přes třicet procent mužů, zatímco v chudších čtvrtích, s vyšším podílem přistěhovalců a nezaměstnaných, je to jen kolem dvaceti procent. Celkový průměr v zemi je přibližně čtyřiadvacet procent.
Bílí, vzdělaní a za vodou
V tomto ohledu je zásadní především příjem a vzdělání rodičů. Vyšší příjem matky, která má alespoň dvouleté univerzitní vzdělání, zvyšuje šance, že muž zůstane s dítětem doma déle. Naopak vyšší příjem otce šance na rovnoměrnější rozdělení rodičovské dovolené snižuje. Podle jedné studie provedené na stockholmské univerzitě mají páry, kde otec zůstal s prvním dítětem doma, o třicet procent menší pravděpodobnost rozvodu a rodí se v nich více dětí.
Muži na rodičovské obvykle nebývají ve Švédsku stigmatizováni, spíš naopak. Z otcovské dovolené se stal něco jako trend. Tátové zakládají skupiny na sociálních sítích a není žádnou výjimkou ve městě narazit na neformální „pappagrupp“, tj. skupinu otců, kteří se pravidelně stýkají, aby se společně se svými dětmi věnovali různým volnočasovým aktivitám.
I když je v tomto ohledu Švédsko o hodně napřed, čelí tamější muži i občasné kritice. Hodně otců si totiž vybírá předepsané dva měsíce dovolené v létě, což často koliduje s hospodářskými prázdninami, kdy je mnoho firem zavřeno a zaměstnanci mají dovolenou. Feministky a feministi míní, že muž je tedy znovu ten, kdo si může vybrat, zatímco ženy se musejí uspokojit s tím, co na ně zbude.
Autorka je skandinavistka.