V lednu letošního roku skupina hackerů hlásících se k Anonymous vydala v reakci na útok v redakci Charlie Hebdo prohlášení, podle nějž se chystá získat informace o webech a sociálních sítích Islámského státu a vyřadit je z provozu. „My, Anonymous po celém světě, jsme se rozhodli vyhlásit válku vám, teroristům.“ Krátce poté se skupina přihlásila k odstavení francouzského extremistického webu, které popsala jako součást boje za ochranu svobody projevu. Kritici tohoto postupu poukazují na to, že podobné akce mohou výrazně zhoršit možnost tajných služeb vystopovat teroristy – ti totiž budou nuceni k používání komunikačních technologií náročnějších na odposlech.
Etika v hackerském boji
Anonymous je mezinárodní síť volně sdružených aktivistů (hacktivistů) a aktivistických skupin. Absence pravidel členství a organizační struktury, ale i manifestu a identifikovatelného ideového vymezení vynesla tomuto hnutí dokonce srovnání s al-Káidou. Co se týče sporů o vymezení identity členů, asi nejlépe je charakterizovala britská spisovatelka Carole Cadwalladr v týdeníku Observer: „Pokud věříte v Anonymous a říkáte si Anonymous, jste Anonymous.“ Vnitřní spory o myšlenky a cíle tohoto hnutí jsou každopádně od počátků běžné.
Tekutost hnutí si žádá posuzovat aktivity jeho členů jednu po druhé, sledovat jeho vývoj a čekat, jestli dospěje k výraznější politické profilaci.
Název Anonymous je odvozen od přezdívky automaticky přidělené neregistrovanému uživateli na serveru 4chan, kontroverzním imageboardu, který byl původně určen k výměně grafiky ve stylu manga a anime mezi uživateli. Tento web díky tomu, že nejen nevyžaduje registraci, ale zveřejněný obsah po krátké době maže a nestanovuje žádná pravidla ohledně jeho charakteru, postupně přitáhnul i ten typ odpůrců cenzury, kteří hájí právo publikovat cokoliv, včetně rasistického a sexistického obsahu. Uživatelé serveru 4chan ovšem byli rovněž hojně zastoupeni v první politické aktivitě Anonymous, známé jako Project Chanology. Šlo o kampaň proti scientologické církvi, která následně žalovala hacktivisty za zveřejnění videa, kde církvi vzdává hold Tom Cruise. Už pro tuto akci byla charakteristická kombinace hackingu a přímých intervencí – kromě demonstrací před sídlem církve se jednalo i o výhružné telefonáty jejím představitelům, ale také o mírnější metody, jakou bylo třeba zasílání černých faxů, určených k vypotřebování protivníkova toneru.
Hlavním způsobem napadení nepřátelské sítě, který Anonymous v operaci Project Chanology poprvé ve větší míře využili, byl takzvaný útok šířícího se odmítnutí služby, jehož cílem je přehltit protivníkův počítač požadavky odesílanými z mnoha počítačů současně. Tyto počítače zpravidla vykonávají tuto činnost bez vědomí svých uživatelů, poté co byly infikovány za tím účelem šířeným malwarem. Názor, že uživatelé těchto počítačů se k jejich využití hackery sami nabízejí tím, že podceňují jejich zabezpečení, je jistě poněkud elitářský. Ještě problematičtější z hlediska zapojování neinformovaných lidí však je, že někteří moderátoři v diskusních fórech Anonymous lhali nováčkům o tom, že provozování aplikací sloužících k takovýmto útokům není nelegální. Zhruba v té době došlo k prvním zatčením hacktivistů, kteří podcenili bezpečnostní opatření při krytí své identity. Ačkoliv se vyzrazení identity člena skupiny považuje za zásadní porušení myšlenky hnutí, na objektivní informování začátečníků o rizicích se příliš nedbá.
Globální hacktivismus
Pokud jde o vztah Anonymous k mezinárodní politice, je třeba zmínit aktivity na podporu arabského jara, z nichž některé by se daly hodnotit jako přehmaty – zejména akce na podporu Západem protežovaných rebelů násilím svrhujících sekulární diktatury v Libyi a Sýrii. Tyto režimy (aniž bychom chtěli zlehčovat jejich nepřijatelné stránky) byly nahrazeny chaosem nekončícího sektářského násilí. V Sýrii ovšem měly aktivity Anonymous převážně anticenzurní charakter. Na síťovou infrastrukturu Assadova režimu bylo útočeno v odplatě za internetový blackout, úplné odpojení země od mezinárodní sítě, ze kterého Assad obviňoval rebely a rebelové Assada. Anonymous tehdy explicitně uvedli, že útočí na Assada kvůli blackoutu, nikoliv na podporu Svobodné syrské armády. V Tunisku místní hacktivisté vytvořili software, který umožňoval opozici zamezit sledování jejich internetové komunikace tajnými službami. Anonymous jsou občas také charakterizováni jako antisionisté, jelikož pohrozili vymazáním Izraele z internetu a útočili na stránky izraelské armády a premiéra Netanjahua v Den památky Šoa v roce 2013.
Na podzim 2011 byli aktivisté Anonymous mezi prvními účastníky protestů Occupy Wall Street a pomohli rozšířit hnutí do dalších měst. Když někteří z nich podnikli útok na stránky newyorské burzy, jiní členové hnutí proti tomuto kroku protestovali na Twitteru. Mezi některými aktivisty je rozšířený i názor, že hnutí nemá útočit na média a na novináře. Na protest proti aktivitám Koch Industries, lobbujícím za legislativu potlačující odborovou organizaci ve státě Wisconsin, spustil útok odmítnutí služby na web této korporace místní řidič náklaďáku Eric J. Rosol. Útok trval přibližně jednu minutu a dostupnost webu omezil zhruba na čtvrt hodiny. Ačkoliv soud souhlasil s obhajobou, že vzniklá škoda nepřesahuje pět tisíc dolarů, korporace vyúčtovala náklady na konzultanty, které najala před útokem, na 183 tisíc dolarů, které Rosol zřejmě splácí dodnes. Naproti tomu v Česku se místní aktivisté Anonymous proslavili jen útokem na jeden regionální web KSČM.
Jednou ze záslužných aktivit Anonymous jsou útoky na stránky s dětským pornem – v tomto případě se ale nejednalo o odmítnutí služby, ale klasický průnik do sítě za účelem jejího zničení a získání osobních dat jejích uživatelů. Tato činnost byla kritizována jako ničení důkazů znemožňující provozovatele těchto sítí náležitě potrestat, podobně jako v případě útoků Anonymous na weby Islámského státu v současnosti. Anonymous útočili i na revenge porn stránky a zveřejňovali osobní údaje jejich provozovatelů, což lze chápat jako výraz odporu vůči šovinismu, odlišného od přístupu obhájců zveřejňování nenávistného a urážlivého obsahu z původního 4chan.
Aktivisté Anonymous ukázali nové formy občanské neposlušnosti a odvedli obrovské množství práce, při níž riskovali svoji svobodu (početnými útoky se pomstili bankám, které odstavily účty na dobrovolné příspěvky projektu WikiLeaks, a to už v době, kdy Bradley Manning očekával trest několika desítek let vězení). Zřejmě není na místě stavět proti sobě boj za lepší svět a otázky zapojování lidí do aktivit bez jejich vědomí. Tekutost hnutí si žádá posuzovat aktivity jeho členů jednu po druhé, sledovat jeho vývoj a čekat, jestli dospěje k výraznější politické profilaci.
Autor je aktivista.