Každoroční veletrh „filmů pro dospělé“ Adult Entertainment Expo (AEE) je velkolepá podívaná. Tvrdí to většina článků v novinách. Pulzující hudba a mnoho příležitostí nechat se vyfotit s někým, kdo drží podepsanou reprodukci svého pohlaví, ale to nemění nic na tom, že AEE je veletrh jako každý jiný. Zatímco se herci účastní tiskových konferencí, rozdávají autogramy a fotí se s nadšenými fanoušky v tanečních sálech hotelu, obchodníci a manažeři odchází dozadu, do menších konferenčních místností, aby vzájemně sdíleli své poznatky.
Panelisté a organizátoři události rozumně usoudili, že podobné obchodní semináře nejsou lákadlem pro účastníky, kteří nejsou insidery. Byly by totiž strašně nudné pro kohokoliv, kdo není obchodníkem nebo neplní reportážní zadání socialistického časopisu. Rozhovory se tak nesou na přátelské vlně a poznámky panelistů jsou pozoruhodně otevřené.
Stejně jako v řadě dalších odvětví i v pornoprůmyslu je sdělení „Jsem tu kvůli penězům“ přesně tou větou, která se neříká. Namísto toho se od zaměstnanců očekává, že se budou tvářit, že „dělají to, co milují“.
Panelisté shrnují manažerské strategie uplatňované nejen v běžném provozu pornoprůmyslu (existují samozřejmě i výjimky), ale rovněž obecněji, v jiných sférách práce. To, co říkají, zní téměř jako z Forbesu – nabízejí tipy, jak dostat z pracovníků co nejvíc, tedy to, co pozná každý, kdo byl někdy zaměstnaný. Stejně jako lidé na jiných pracovních místech i dělníci porna si umí najít cesty, jak těmto taktikám uniknout. Lidské zdroje pornoprůmyslu nepředstavují krásný nový svět personalistiky, nejsou vůbec v žádném ohledu výjimečné.
A tak vám nabízím, čistě pro vaše potěšení z četby, několik tipů z manuálu obchodního managementu pro podnikatele v pornoprůmyslu.
1. Když najímáte lidi, všímejte si jejich přístupu
To byla ta nejdůležitější rada, kterou nabízeli režiséři-producenti, když se řešilo, jak vybrat herce. „Při castingu se snažím dát ty správné díly skládačky k sobě,“ vysvětlil jeden režisér-producent. „Dnes je situace skvělá, jelikož tu máme sociální sítě, takže se můžete něco o dívčině osobnosti dozvědět. Než někoho vezmete, už trochu chápete, jaký má přístup… Jak moc to chce. Jestli to chce hlavně kvůli penězům, nebo kvůli tomu, že ji to baví.“
Sociální média jsou v tomto ohledu vskutku skvělá – pro zaměstnavatele představují užitečný nástroj řízení lidí, šéfové najímají a zase vyhazují na základě statusů pracovníků. Jak o tom mluvila Nina Power, v současném kapitalismu jste jako „reklama na sebe sama“. Pracovníci v pornoprůmyslu jsou si toho dobře vědomi a tráví denně několik hodin tím, že na internetu kultivují svou značku. Jako v jiných sférách i tady jste zřídkakdy mimo pracovní hodiny. Jste-li ve své pracovní činnosti vážně zainteresováni, nebo to alespoň umíte předstírat, pak vám to tento neustálý sebemarketing poněkud usnadní.
2. Na tom, jak moc to myslíte vážně, záleží
Když byl dotyčný režisér-producent, jehož jsme již citovali, dotázán někým z obecenstva, zda-li není lepší najímat herce, kteří jsou motivováni penězi spíše než zábavou, odpověděl: „Pak byste ale měli někoho, kdo ze sebe nevydá to nejlepší a nebude mít ten nejlepší přístup. Může mít od ostatních odstup. Ve srovnání s někým, kdo bude nadšený už jen z toho, že tam může být, bez ohledu na peníze, to nebude moc dobře fungovat.“
Připomíná to trochu článek z Forbesu, který tvrdil, že„transparentnost a autentičnost jsou základem pro vztah postavený na důvěře, v němž lidé budou v práci tvořivější, více zainteresovaní a motivovaní“. Manažeři se shodují na tom, že s herci, kteří pracují pro peníze, budou spíš problémy. Všichni šéfové si bezpochyby myslí, že pracovníci, kteří se příliš zaobírají tím, zda dostanou svůj plat, jsou hrozně otravní.
Jiný producent-režisér vysvětloval způsob, jakým jeho společnost vyhodnocuje přihlášky herců. Nejprve se vyberou přihlášky s fotografiemi, které dokazují, že potenciální zájemkyně vyhovují estetickým kritériím, a pak dotyčným párkrát zavolají, aby zjistili, zda mají rovněž odpovídající osobnostní profil. „Pokud se jejich první otázka týká toho, kolik dostanou zaplaceno, už s nimi nemluvíme. Máme své zkušenosti, víme, že s takovou dívkou se určitě dostaneme dříve nebo později do problémů.“
Důležitou roli hraje také to, proč to chce dotyčný pracovník dělat. Je dobré vědět, „jaká je jejich motivace“. Proč? „Hodně peněz vyděláváme na sociálních sítích. Chceme dívky, které budou propagovat své filmy, ne ty, které prostě přijdou, udělají to a už o nich nikdy neuslyšíme.“
Odborníci na lidské zdroje nám říkají, že pracovníci, kteří to myslí opravdu vážně, jsou více motivovaní k tomu, se v práci plně angažovat, a to i po pracovní době. Stejně jako v řadě dalších odvětví i v pornoprůmyslu je sdělení „Jsem tu kvůli penězům“ přesně tou větou, která se neříká. Namísto toho se od zaměstnanců očekává, že se budou tvářit, že „dělají to, co milují“ a že sami sebe přestanou chápat jako pracovníky, což je strategie, která přináší zisk.
Pracovníci vědí, že jejich přístup a míra opravdovosti je pod dohledem, a proto si tolik nestěžují, používají-li manažeři zmíněné úsporné strategie. Ty tu snad nechceš být dvacet hodin a dělat práci čtyř dalších lidí?
3. Zrychlete a snižte stavy
To jsou ty nejoblíbenější způsoby zvyšování zisku jak v případě porna, tak i v jiných oblastech. Mezi manažery pornoprůmyslu probíhaly diskuse o tom, nakolik zrychlení tempa na pracovišti negativně ovlivní finální produkt. Polovina panelu (jakož i řada manažerů z jiných odvětví) se uchyluje k metodě „natoč během dne co nejvíc scén „. Většina producentů platí hercům za počet scén, ale členové štábu jsou placeni za den bez ohledu na to, jak dlouho jsou na place.
Jak to vysvětlil jeden producent-režisér: „Natočení tří, někdy čtyř scén za den je nejefektivnějším způsobem, jak využít sazby lidí, kteří jsou placeni za den.“ „Děláme to samé,“ poznamenal druhý, „platíme lidem za den a snažíme se z nich dostat co nejvíc.“
Je rovněž možné požádat je, aby vykonávali úkoly, které přísluší jiným pracovním pozicím. Jeden producent-režisér vysvětlil, že různé pracovní role „se prolínají a jejich náplň se mění“. Herci, kteří hrají v jedné sexuální scéně, vystupují v druhé jako kompars. „Někdy přesvědčím lidi z jedné scény, aby si zahráli nesexuální role v jiné,“ přidal se další.
Tento typ „prolínání a změn pracovní náplně“ je v pornoprůmyslu čím dál častější – společnosti si najímají režiséry, kteří například v nějaké scéně vystoupí i jako herci, kameramany, kteří také umí ovládat světla a fotografovat. Od herců se nyní očekává, že si sami učešou vlasy, udělají make-up, seženou si oblečení a v některých nezávislých a gonzo filmech mají dokonce za úkol si napsat scénář nebo zrežírovat některé scény.
4. Tvařte se, že vykořisťováním vzniká komunita
Pro fanoušky filmových společností, jak vysvětlil jeden producent-režisér, „je komunita skutečně podstatná a dívky jsou její důležitou součástí“. Fanoušky nepřitahuje jen to, co se děje na scéně, ale také dění v zákulisí. Jsou rádi, když mají pocit, že herce poznávají. Snahy dostat z herců a štábu za den co nejvíce, prolínání pracovních rolí a nahuštění naplánovaného filmování, to vše „prostě vytváří pocit, že celé filmování je takové více komunitní“.
Takový pocit přispívá k tomu, že pracovníci z různých sfér poskytují hodně za málo, případně za nic. Je to také skvělý prostředek marketingu. Srovnejte si korporátní image Whole Foods, společnosti specializující se na organické potraviny, a jejich pracovní podmínky – a je hned jasné, že pornoprůmysl není žádnou výjimkou.
Podobné taktiky řízení lidí jsou manipulativní a přesvědčivé – ale jsou také velice průhledné. Můj kamarád, který pracuje v call centru, přišel na způsob, jak se vyhnout firemním karnevalům a dalším chabým pokusům korporací vynutit si etiku „děláš to, co miluješ“. I pracovníci v pornoprůmyslu vidí skrz strategie managementu a umí si najít cesty, jak s nimi naložit. Dobře vědí, že jejich „přístup“ hraje roli v tom, jestli je management přijme, a přizpůsobují tomu své sebeprezentace.
Ani intenzivní šmírování sociálních sítí neodhalí s konečnou jednoznačností, zda se někdo ráno vzbudil skutečně tak nadržený. Pracovníci dobře ví, že mluvit o penězích v nepříhodnou dobu znamená je nedostat. A podle toho se chovají během uzavírání smluv. Subverzivní strategie pracovníků jsou mocnější než kontrola a vykořisťování ze strany managementu.
Autorka je doktorandkou feministických studií na Kalifornské univerzitě.
Z anglického originálu Business as Usual, publikovaného na serveru Jacobin, přeložila Tereza Stejskalová.