Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Mladé staré migrantky

Pro Česko je typická tvrdá diskriminace žen na pracovním trhu. Platí to i pro migrantky, které jsou ohroženy nerovným zacházením.

„Člověk si myslí, že když se stane po tolika letech českou občankou, má vyhráno. Ale ne, vždycky se najdou situace, kdy se vám migrace vrátí do života. A vy zjistíte, že rozhodně nejste ve stejné situaci jako ti, kteří se tady narodili.“ Tak mluví bývalá uprchlice, poté migrantka a v současné době česká občanka Jasna (67 let), původem z bývalé Jugoslávie. Jasna žije a pracuje v  Česku už od roku 1993. Prošla si přitom dlouhým a byrokraticky náročným procesem spojeným s vybavováním penze. Během této procedury se setkala nejen s neinformovaností úředníků státní správy, ale i otevřenou kritikou ke svým oprávněným sociálním nárokům. Jak slyšela od jedné úřednice: „Jak k tomu přijdou naši vlastní občané, když vy nás tady využíváte?“

Vyšší riziko diskriminace a exkluze

Se stárnutím populace, které podle dostupných demografických údajů postihuje nebo postihne většinu evropských států, Českou republiku nevyjímaje, stojí před společností nové výzvy a otázky. Jak se vypořádat s rostoucími náklady na zdravotní péči? Jak zajistit udržitelnost financování důchodových systémů? A jak dosáhnout dostatečného podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva? Jako jedno z možných řešení v reakci na stárnutí obyvatelstva se pravidelně objevuje, alespoň v českém kontextu, návrh na saturaci trhu práce pomocí zahraniční pracovní síly. S migranty a migrantkami tak bývají nezřídka spojovány určité naděje na zajištění demografické rovnováhy ve společnosti. Pomineme-li pro tuto chvíli jiné aspekty podobných návrhů, které se objevují v diskusích o preferenci a výhodnosti trvalé či dočasné migrace cizinců, musíme zdůraznit, že taková řešení a úvahy jsou v dlouhodobém horizontu krátkozraké. Ukazují svým způsobem bohužel i na hloubku, aktuálnost a zároveň alarmující důležitost některých problémů, které stát nejenže včas nepodchytil, ale dosud zřejmě ani nezaregistroval.

Migrantky mnohdy žijí na hranici životní nouze, bez podpory absentující rodiny a jsou konfrontované s diskriminací ze strany většinové společnosti.

V procesu migrace hrají národní státy roli jakýchsi ochránců, kteří se povinně starají o kontrolu hranic, migračních politik a jejich naplnění. Vytvářejí kategorie migrantů a regulují jejich příjem a trvalejší usazení ve „své“ společnosti. Podobně je na tom i Česká republika. Z analýz diskurzu státních migračních politik vyplývá, že ideálním migrantem je mladý, zdravý a bezdětný muž, který pobývá v České republice pouze na přechodnou dobu, a stát tak za něj nemusí nést sociální zodpovědnost (spojenou s případnou nemocí, vzděláním a zdravotní péčí pro děti či nárokem na důchod). Poskytuje levnou, ale efektivní pracovní sílu na pozicích, které nejsou pro majoritní populaci atraktivní. A v případě problémů se jednoduše vrátí domů. V praxi se ovšem paradoxně ukazuje, že právě v souvislosti se stárnutím místního obyvatelstva a se zvyšující se životní úrovní je enormní zájem o ženy-migrantky, tedy pečovatelky, uklízečky a podobné pracovnice v sociálních službách.

Co si však má stát počít se staršími migrantkami, které již jsou v důchodovém věku? Ředitelka Sdružení pro migraci a integraci Magda Faltová, která díky projektu Ženy na vedlejší koleji, financovanému z Norských fondů, pracuje se staršími migrantkami, k tomu říká: „Naše dlouhodobé zkušenosti ukazují, že migrantky jsou diskriminovány častěji, ať už na trhu práce, v rodině či ve společnosti. Jedním z témat, které naše klientky hojně řeší v posledních několika letech, je stárnutí, a to, jak a kdo se o ně postará v důchodovém věku. Spolu s nimi tak zjišťujeme, že česká společnost a ani příchozí migrantky nejsou připraveny na stáří a na problémy s tím spojené. Stejně tak nejsou známy příběhy a zkušenosti migrantek v důchodovém věku. Možná je to proto, že se o ně nikdo moc nezajímá. Tváříme se, že neexistují nebo že nic nepotřebují, protože očekáváme, že samy vše musí zvládnout.“

Jako bychom zcela přehlíželi jednu věc. A sice že migranti a migrantky – stejně jako čeští občané – přecházejí z takzvaně společensky žádané kategorie osoby v produktivním věku do kategorie osoby neaktivní na trhu práce, a tedy na první pohled pro stát ekonomicky nevýhodné. Připočteme-li k této skutečnosti ještě další významné faktory, mezi které patří zvyšování podílu žen mezi seniorskou populací a svým způsobem i feminizace migrace (jelikož trendem posledních let je podle dostupných údajů i rostoucí počet migrujících žen a jejich upřednostňování trvalé migrace), máme před sebou poměrně významnou sociální skupinu, u které lze předpokládat a očekávat vyšší riziko diskriminace a obecně sociální exkluze než u jiných.

Trojité zneviditelnění

Ačkoliv v rámci jednotné Evropy představuje téma rovnosti žen a mužů jednu z priorit, Česká republika v tomto směru zatím citelně pokulhává. Zřetelně je to vidět například v souvislosti s trhem práce. Stále je totiž snazší najít pracovní uplatnění či za svou práci získat lepší finanční ohodnocení pro muže nežli pro ženu. Ženy se v současné době dožívají vyššího věku, ale také horších materiálních podmínek a kvality života ve srovnání s muži. Ačkoliv věková diskriminace bez debat postihuje velkou část stárnoucí populace, migrantky či ženy s migračním původem v předdůchodovém či důchodovém věku se s ní střetnou pravděpodobně ve větší míře a s horšími následky. Podobně jako české ženy, i ony prožívají tlak na trhu práce, kde je začínají řadit k těm málo flexibilním a výkonným, často stále pečují nebo finančně zabezpečují své dospívající děti, ale také musejí zvládnout zabezpečit péči o své nemocné rodiče v krajině původu. Hovoří Sanja (personalistka, 54 let, původem z bývalé Jugoslávie): „V práci musím dokazovat, že na to stále mám – i jako cizinka, což mi neustále někdo připomíná. Potřebuji si udržet práci, děti ještě studují na střední a vysoké škole. A doma mám už těžce nemocného otce, o kterého mi pečují sousedé. Já si ho sem vzít nemůžu, nebyl by pojištěný. Cítím, že mám být tam, ale musím být tady. V práci žádné volno nedostanu, takže si na to beru celou svou dovolenou.“

Migrantky jsou svým specifickým sociálním postavením výrazně zranitelnější ve srovnání se stejně starými muži i ženami z většinové společnosti. Mohou zde totiž hrát důležitou roli i další faktory, které ve svém celku negativně působí a jejichž důsledkem je nerovné postavení těchto žen. Může jít o diskriminaci z genderového důvodu (což ostatně platí i pro české ženy), z důvodu příslušnosti k sociální skupině nebo z důvodu etnicity, tak jak se to někdy stává i ostatním migrantkám. Ty jsou často ochotny přijmout jakoukoliv práci bez ohledu na úroveň svého vzdělání, původního povolání a taktéž svých zaměstnaneckých práv. Dostávají se do pozice levné pracovní síly, kdy vykazují pod tlakem okolností vyšší výkonnost i ochotu pracovat za podmínek evidentně nerovných ve srovnání s českými pracovnicemi. Navíc, s ohledem na hluboce zakořeněné genderové nerovnosti, migrující ženy nalézají zaměstnání převážně v oblasti neformálního a neregulovaného poskytování služeb. Už tak dost komplikovaná situace migrantek se ale právě s příchodem do vyššího středního a posléze důchodového věku zásadním způsobem zdramatizuje, protože se tu střetává a násobí několik diskriminačních důvodů současně, mezi jinými právě takzvaný nepříznivý věk. Trojité zneviditelnění (triple invisibility), jak je tato kombinace faktorů v odborné literatuře označována, je v případě této cílové skupiny navýšena o další, velmi významný věkový faktor.

Bezpochyby jde o vícenásobnou diskriminaci, u níž je v těchto případech takřka nemožné v praxi určit, na základě kterého důvodu k diskriminaci vlastně došlo. Nutno dodat, že o to obtížnější jsou pak i reálné možnosti obrany pro migrantky samotné. S ohledem na nepříznivé okolnosti a souvislosti (mezi něž patří dále například nedostatečný počet odpracovaných let v České republice, v některých případech neexistence mezinárodních smluv o uznávání práce v jiném státě pro výpočet dávky a vznik nároku na ni a zároveň diskriminace na trhu práce, často ústící v dlouhodobou nezaměstnanost) nejsou migrantky mnohdy schopny dosáhnout na dávky, vyplývající z českého důchodového systému, na zdravotní pojištění či jiná sociální práva, která jsou přiznána českým občanům. Tyto skutečnosti vedou k naprosté ztrátě integračního potenciálu a k nedozírným negativním následkům takového stavu pro společnost.

Absence strategických úvah

České republice se tak zřejmě nevyhnou negativní zkušenosti ze států, které mají dlouhodobější „migrační historii“. K těmto zkušenostem patří například problém bezdomovectví u popsané věkové kategorie migrantek či skutečnost, že z transnacionálních matek, které své děti vychovávají v domovském státě, ač pobývají v cizině, se stávají transnacionální babičky. Migrantky mnohdy žijí na hranici životní nouze, bez podpory absentující rodiny a jsou konfrontované s diskriminací ze strany většinové společnosti. Například průměrná penze migrantek z bývalé Jugoslávie – často již českých občanek – je kolem 5000 korun.

Ochrana práv migrantek přitom zůstává z větší části stranou státních zájmů a služby neziskových organizací pro ně mnohdy představují jedinou dostupnou oporu při řešení jejich problémů na trhu práce i mimo něj. Neziskové organizace přitom už léta kritizují z jejich pohledu nedokonalý přístup českého státu k migraci a potažmo integraci. Předmětem kritiky je mimo jiné právě absence dlouhodobých strategických úvah a preference krátkodobých ad hoc návrhů na řešení otázek, spojených s migrací v českém prostoru. Stárnoucí ženy s migrační historií, které v naší společnosti dlouhodobě žijí, pracují a vychovávají své děti, by si dle našeho názoru pozornost státu a komplexní přístup bezpochyby zasloužily.

Pavla Hradečná je právnička.
Petra Ezzeddine je sociální antropoložka.

Text vznikl v rámci projektu Integrace cizinců na trhu práce v ČR: posílení role českých měst, CZ1.04/5.1.01/77.00030, financovaného z Evropského sociálního fondu.

esf

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image