Zastupitelé Jihomoravského kraje minulý týden schválili dotaci pro brněnskou Grand Prix ve výši padesát milionů korun. Hlavním důvodem je vyhrožování ze strany pořadatele, společnosti Automotodrom, že bez finanční pomoci z veřejných rozpočtů bude letošní závod zrušen a pravděpodobně skončí i GP jako taková. Velkorysost kraje ale paradoxně ožehavou situaci vůbec neřeší, naopak pouze odhaluje nelichotivou podstatu podnikání v oblasti sportu.
Velká láska za Velkou cenu
Celý příběh, jehož výsledkem je přenášení tržních rizik podnikatelských aktivit na bedra státu, se nebezpečně podobá zápletce jako vystřižené z jihoamerické telenovely. Najdeme v něm vše podstatné: vášnivou lásku spojující nesmiřitelné nepřátele, zlého guča, mafiánské praktiky jako vydírání či tunelování státních financí.
Nemístný nátlak na instituce tak pouze zakrývá přenášení finančních rizik na daňové poplatníky, kteří se navzdory svému výraznému sponzorství do VIP salónků Moto GP většinou nedostanou.
Na začátku byla prosba a výhrůžka v jednom. Provozovatel Velké ceny, soukromá společnost Automotodrom Brno, ústy své ředitelky Ulmanové loni oznámil, že pokud neuhradí třicetimilionový dluh, motorky letos v Brně nepojedou. V podstatě se nejednalo o žádné výrazné překvapení, protože motocyklový závod končí v červených číslech každoročně. Od roku 2011, kdy ztráta dosáhla 30 milionů korun, byla akce čím dál prodělečnější – loni deficit činil 59,5 milionů. Společnost si zvykla na svoji pravidelnou dávku z veřejných prostředků, jenže loni mezi zástupci veřejného sponzoringu poprvé chybělo ministerstvo školství. Automotodrom si vzal za rukojmí dvě stě tisíc pravidelných návštěvníků a svůj podnikatelský neúspěch vysvětloval předraženým zalistovacím poplatkem společnosti Dorna. Španělský promotér motocyklových závodů totiž požaduje ročně 70 milionů korun, což představuje celou polovinu rozpočtu brněnské Velké ceny.
Záchranné kolo hodil z paluby Jihomoravského kraje hejtman Michal Hašek a přislíbil zajištění chybějících financí. Soukromý sektor a státní byrokracie, zdánlivě nesmiřitelní soupeři, tak opět splynuly v láskyplném objetí. Muž, o němž zlé a závistivé jazyky prohlašují, že má víc funkcí než japonská kalkulačka, využil svých kontaktů a pro uhrazení třicetimilionového dluhu španělské Dorně za loňský šampionát získal podporu mezi poslanci. Když minulý týden krajští zastupitelé doplnili z jihomoravského rozpočtu dvacet milionů, zdálo se, že prodělečné show letos nestojí nic v cestě.
Šaráda pokračuje
Kraj sice začátkem letošního roku od státu oněch potřebných třicet milionů korun dostal, dál už je ovšem neposlal. Ulmanová si v médiích vylévala své zlomené srdíčko: Hašek jí prý nezvedal telefon, a ona, chudák, kvůli zdlouhavému handrkování nemohla v noci spát, ba dokonce ani žít. Když Hašek přiznal, že vzhledem k evropské dotační legislativě může poskytnuté peníze použít pouze k financování letošní akce, a nikoli k zalepení loňského dluhu, Ulmanová označila český stát za banánovou republiku. Jaksi zapomněla dodat, že její společnost nezvládla loni poslat notifikační žádost o schválení státní dotace, bez něhož hrozilo také porušení evropského práva, konkrétně zákazu poskytování státních peněz pro soukromé účely. Ministr Chládek tehdy prohlásil, že se kvůli nějakým motorkám zavřít nenechá. Automotodrom, který už prodává lístky na letošní závod, tak musí onu třicetimilionovou pohledávku uhradit z nestátního zdroje.
Haškova role ale nekončí. Za letošní dotaci požaduje spolupořadatelství závodu a od příštího roku, kdy již Automotodrom nemá Velkou cenu smluvně zajištěnou, by chtěl pořádání víkendové akce převzít se vším všudy. Krajský právník Šťovíček z toho důvodu dokonce již jednal se zástupci Dorny v Kataru. Ulmanová jakékoli spolupořádání, o kompletním převzetí ani nemluvě, považuje za nemístné vměšování se státu do aktivit soukromé firmy. Hašek kvůli tomu ale už v prosinci nechal na kraji schválit vznik společnosti s ručením omezením, která by představovala stabilizovaný penězovod z krajské pokladny až na Masarykův okruh. Tento hybridní subjekt, vzešlý z lásky soukromého podnikání a veřejného financování, kritizovali i protikorupční odborníci pro jeho potenciální netransparentnost.
Raději to zrušte
Když problematiku dotování Velké ceny ze strany státu komentoval ministr Chládek, představil čtyři možné varianty. Akci podle něj může financovat buď ministerstvo školství a tělovýchovy, ministerstvo financí či ministerstvo pro místní rozvoj. Čtvrtým řešením je celou akci zrušit. A právě poslední varianta dává paradoxně největší smysl.
Obhájci dotování brněnské Grand Prix se rádi odvolávají na finanční přínos Brnu, kraji i samotnému státu. Čísly nevyjádřitelná ekonomická blasfemie je podezřelá už jen tím, že přesně takto argumentuje Automotodrom, který brněnský okruh transformoval do podoby nekonečné dluhové spirály. Magických dvě stě tisíc návštěvníků je ve skutečnosti nadhodnocený údaj, protože reálně se jedná o součet diváků ze všech tří závodních dnů.
Finanční přínos akce pro brněnská pohostinství a ubytovací zařízení je jistě výrazný, ale asi těžko bude jejich celoroční existence odvislá od jednoho víkendu. Největší část návštěvníků se totiž pohybuje v přilehlých kempech, kde flexibilní trh reaguje na aktuální nárůst konzumní poptávky. A nezapomeňme na skupinky maskulinních cizinců, jejichž přínos nespočívá pouze v několikahodinovém usrkávání jednoho presíčka na náměstí Svobody, ale také v permanentní voyerské aktivitě, jejímž terčem jsou kolemjdoucí ženy. Odečíst bychom naopak mohli náklady na masivní policejní manévry, které celý podnik doprovázejí.
Podobně hypoteticky vyznívá i argumentování kulturním přínosem městu a budováním prestiže Brna ve světě, přestože identitu brněnských občanů dlouhodobě utváří zvláštní posedlost extrémním rachotem, ať už jde o polední vyzvánění již v jedenáct hodin, ohňostrojovou show na přehradě či motocyklové závody zasazené v lůně přírody.
A proč má vůbec soukromá společnost zájem na zachování této bohulibé neziskové atrakce? Pokud si navzdory velké návštěvnosti a zájmu sponzorů není schopná na sebe vydělat, proč ji, viděno tržní optikou, Automotodrom vůbec provozuje? Zisk prý zajišťují další akce, které se zde v průběhu roku konají, a také peníze za pronájem dráhy k tréninkovým účelům pro světové motocyklové stáje. Pokud tedy kraj a stát zajistí finanční zvěrstvo jménem Grand Prix, půjde účetnictví do černých čísel. Vždyť i Karel Abraham, většinový vlastník Automotodromu i některých pozemků závodiště a otec závodníka téhož jména, prohlásil, že jakmile areál ztratí ziskovost, odejde. Pokud ale zisk soukromníka vytvářejí příspěvky z veřejných zdrojů, nastává problém. Nemístný nátlak na instituce tak pouze zakrývá přenášení finančních rizik na daňové poplatníky, kteří se navzdory svému výraznému sponzorství do VIP salónků Moto GP většinou nedostanou. Jen doufejme, že Jihomoravský kraj si převzetím celého cirkusu nezačne hrát na podnikatele. Mohl by narazit na finanční realitu stejně tvrdě, jako narazil jezdec v Hrabalově povídce Smrt pana Baltisbergera.
Autor je sociolog.