Radio France: Yorkshirské doly francouzské kultury


Stávka ve francouzských veřejnoprávních médiích ukazuje, že ani levicové vlády už kulturní sektor nehodlají bránit jako dřív.

Takřka měsíc bylo vysoce pravděpodobné, že posluchači stanice Radio France místo svého oblíbeného pořadu uslyší větu: „Jelikož několik odborových organizací vyzvalo ke stávce na protest proti rozpočtovým škrtům a snižování personálních stavů, nejsme schopni zaručit pravidelné vysílání našich programů.“ Velká část pracujících se však ve středu 15. dubna vrátila do vysílacích studií.

Nechat vyhladovět bestii

Situace v celém souostroví francouzských veřejnoprávních médií je od začátku roku napjatá. 29. ledna vstoupila do stávky část technického a podpůrného personálů veřejnoprávní France Television a technický personál Radio France stávkuje od 17. března. 2. dubna se k nim přidali i novináři.

Rozbuškou obou sociálních konfliktů jsou nové smlouvy (Contrats d’objets et moyen, COM), na jejichž základě France Television a Radio France vykonávají veřejnoprávní službu. Velice ožehavá situace je především na Radio France, kde bude podle nového znění COM nutné v příštích čtyřech letech ušetřit padesát milionů eur, a to v situaci, kdy se prudce zvýšily náklady na rekonstrukci Maison de la Radio, hlavního pařížského sídla.

Na novou smlouvu reagoval ředitel rádia Mathieu Gallet vypracováním restrukturalizačního plánu, který počítá se sloučením redakcí, a to především v regionech, sjednocením orchestrálních těles a dobrovolným odchodem až čtyř stovek z celkových 4,6 tisíce zaměstnanců. „Svět se změnil a my se musíme změnit také, jinak dopadneme jako Španělsko nebo Řecko, kde ze dne na den zrušili veřejný rozhlas a televizi,“ obhajoval svůj plán při slyšení před kulturní komisí francouzského Senátu Mathieu Gallet.

Nejsilnější protesty proti ekonomické politice současné francouzské vlády přišly právě z kulturní sféry, v níž je tlak na prekarizaci práce nejsilnější.

Na podporu směru načrtnutého generálním ředitelem přispěchal 1. dubna také Účetní dvůr, dle kterého „se Radio France vyznačuje mrháním prostředků, jež je nepřijatelné pro podnik této velikosti“. Účetní dvůr, který se delší dobu vyznačuje dosti patrným neoliberálním a škrtacím elánem, poradil vedoucím orgánům dokonce fúzi redakcí třech nejvýznamnějších stanicí France Inter, France Culture a France Info. „Od účetních soudců přece není možné očekávat, že budou mít nějakou dramaturgickou a uměleckou vizi,“ reagoval na tento výčet opatření Philippe Ballet, předseda odborů UNSA při Radio France.

Plány škrtů, vedle jejich konkrétních dopadů, vyvolaly mezi zaměstnanci France Television a Radio France vlnu pocitů nespravedlnosti. „Já jsem vždy byla proti reklamě v médiích, ale když byla v roce 2009 zrušena reklama ve veřejnoprávních médiích, stát nám slíbil dorovnání rozpočtu až do posledního centu. Nestalo se tak, a proto je tato finanční krize uměle vyvolaná. Jen France Television každý rok chybí tři sta milionů eur,“ upozorňuje na jeden z důvodů finančních obtíží francouzských veřejnoprávních médií Dominique Pradalié, generální tajemnice Celostátního syndikátu novinářů SNJ.

Zaměstnanci Radio France vcelku pochopitelně nechápou, proč by měli nést následky za špatná ekonomická rozhodnutí – například nárůst nákladů na rekonstrukční práce na Maison de la Radio z 262 na 575 milionů eur. Kritika ještě zesílila poté, co týdeník Le Canard Enchaine odkryl, že vydaje na opravu a vybavení kanceláře Mathieua Galleta přesáhly 125 tisíc eur.

Ke smíru nepřispělo ani to, že vedení obou médií mluví o svých zaměstnancích jako o nákladech, jež je nutné snížit, zatímco výdaje mají jít spíše do investic pro rozvoj nových technologií, jako by moderní webové schránky mohly nahradit práci kompetentních novinářů. Ačkoliv je nezpochybnitelné, že veřejnoprávní média v současnosti prochází proměnou i díky novým digitálním médiím, bez kvalitních novinářů se neobejdou. Veřejnoprávním médiím přesto chybí prostředky ke stabilizaci profesní situace čím dál většího počtu prekarizovaných zaměstnanců, kteří právě na nových digitálních platformách často odvádějí nepostradatelnou práci.

Hollandův Yorkshire

„Stát dá v příštích letech firmám na daňových úlevách sto miliard eur, a pro veřejnoprávní média nedokáže najít pár desítek milionů,“ říká pobouřeně Alain Gugouec, šéfredaktor France Inter a předseda sdružení Reportéři bez hranic (Reporters sans frontières). Během takřka měsíční stávky na Radio France (a ještě delší na France Television) zvolili prezident François Hollande a ministryně Fleur Pellerin vyčkávací taktiku. Přitom jádro problému je již zmíněná smlouva o provozování veřejnoprávní mediální služby, kterou s jednotlivými médii podepisuje ministerstvo kultury.

V tomto ohledu se ministerstvo i francouzský stát nacházejí v paradoxní situaci, kdy jsou prakticky jedinými zdroji přijmu médií, které akcionářsky kontrolují. Ještě větším paradoxem je, že jak Radio France, tak France Television jsou standardními obchodními společnosti, ovšem na rozdíl od všech ostatních médií nemohou mít příjmy z reklamy. Pověstné thatcherovské vyhladovění bestie je v této konstelaci až příliš lehce aktualizovatelné.

Vyčkávací taktika však nakonec uspěla. Ministryně kultury pověřila Dominique-Jeana Chertiera, aby zprostředkoval přehodnocení smlouvy COM a plánů na snížení stavů. „Prostor k vyjednávání zůstává stále omezený,“ řekl deníku Libération odborář Philippe Ballet. „Jedinou jistotou nyní je, že na sebe bereme riziko a spíše se vrátíme k vyjednávacímu stolu, než bychom dále pokračovali v bezvýsledné stávce.“

V úterý 14. dubna se tak čtyři z pěti hlavních odborových organizací rozhodly pozastavit stávku, kdežto odbory Všeobecná konfederace práce (CGT) a Valné shromáždění zaměstnanců odhlasovalo její pokračování i ve středu. Výsledkem je, že ranní a odpolední relace na France Inter, France Info a France Bleu byly odvysílány, zatímco situace na stanici France Culture zůstává komplikovanější. Nadějí odborářů je, že Chertierova akce povede k celkovému přehodnocení smlouvy COM, a tudíž se počet dobrovolných odchodů sníží. Součástí dohody má být také zrušení plánu spojit orchestry a redakce, na který však již dříve rezignoval samotný management rádia. Po měsíci stávky jde však o velice nejisté výhledy.

Kultura se pro Françoise Hollanda stává tak trochu tím, čím byly yorkshirské uhelné doly pro Margaret Thatcherovou.Nejsilnější protesty proti ekonomické politice současné francouzské vlády přišly právě z kulturní sféry, v níž je tlak na prekarizaci práce nejsilnější. Stačí vzpomenout dlouhotrvající stávku pracujících v oblasti živé kultury, jež minulé léto silně narušila festivalovou sezónu. Ta bude i letos o něco chudší: škrty místním samosprávám povedou ke zrušení circa 150 festivalů.

François Hollande si zatím pokaždé dokázal vydobít to, co chtěl, a konflikt v Radio France zřejmě směřuje k podobnému výsledku. V minulých desetiletích přitom platilo, že když byla levice u moci, nemusely kulturní instituce bojovat o přežití. Politika austerity však zamíchala i tímto klišé.

Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.

 

A2LARM