„Obchodní dohoda století“ – tak je často nazývána aktuálně vyjednávaná Transatlantická obchodní a investiční úmluva (TTIP) mezi Evropskou unií a USA. Jejím cílem je prý odstranit překážky obchodu a zvýšit naši životní úroveň. Proč bychom se tedy měli bát? Zde je několik důvodů:
1. Nadvláda zájmů velkého byznysu
Podobu TTIP od začátku vyjednávání tvarují korporátní lobbisté na míru svým vlastním potřebám. Podle analýzy Corporate Europe Observatory (CEO) proběhlo přes 93 procent přípravných setkání k TTIP pouze se zástupci velkého byznysu. Obavy o ochranu zdraví, životního prostředí nebo práv zaměstnanců jsou účelově opomíjeny. Je například dokázáno, že americká strana svými tlaky oddálila evropský návrh na ochranu před nebezpečnými chemickými látkami v zemědělství.
2. Ohrožení kvality života
V Evropě můžeme být především v oblasti jídla, kosmetiky a životního prostředí hrdí na takzvaný princip předběžné opatrnosti. Podle tohoto principu je lepší zbytečně neriskovat a využívat jen takové látky nebo postupy, které jsou prokazatelně nezávadné. Z toho důvodu nepoužíváme při chovu krav rizikový hormon rBST nebo jedovaté změkčovače v lacích na nehty. Naopak v USA je hazardování se zdravím či znečišťováním přírody běžné. Pokud by se měl evropský trh otevřít i rizikovým výrobkům z USA, znamenalo by to snížení našich standardů.
3. Ztráta pracovních míst
Z analýzy rozvojového a environmentálního odborníka Jeronima Capalda z americké Tufts university hrozí v Evropské unii kvůli TTIP ztráta 600 tisíc pracovních míst. Také podle studie britského Centre for Economic Policy Research (CEPR) může dojít ke ztrátě více než milionu pracovních míst v Unii a USA. Tato studie přitom vznikla na zadání Evropské komise, která ovšem výběrově využívá její data jen k prosazování TTIP.
4. Špatná zkušenost s podobnými úmluvami
Varováním před TTIP jsou dopady obdobné obchodní úmluvy NAFTA mezi USA, Mexikem a Kanadou z roku 1994. NAFTA připravila o živobytí přes milion mexických farmářů, kteří nemohli konkurovat americkému dovozu. Kvůli boji s cenovou nejistotou a tržními spekulacemi tratili i malí farmáři v USA.
5. Hrozba arbitráží
V úmluvě TTIP je zakotvena také arbitrážní doložka ISDS, která má poskytovat ochranu investorům před zásahy státu do tržního prostředí. Ve skutečnosti ale dává korporacím moc žalovat suverénní státy za jejich demokratická rozhodnutí. Ve veřejné konzultaci Evropské komise se proto evropská veřejnost silně vyjádřila proti arbitrážím. Komisařka pro obchod Cecilia Malmströmová následně připravila reformovaný návrh ISDS. Otázkou je, proč by vůbec měly země s vyspělými soudními systémy na ISDS přistupovat. Austrálie v obchodní úmluvě s USA z roku 2005 arbitráže odmítla a protistrana tuto námitku přijala. Česká republika by měla být také ostražitá, v roce 2013 se celosvětově umístila na třetím místě v počtu známých arbitráží.
6. Převod politické moci na korporace
Návrh regulatorní spolupráce je možná největší hrozbou v TTIP. Díky tomuto novému orgánu bude mít byznys moc nejen za nižší standardy lobbovat, ale také je spoluvytvářet. Šanci na prosazení budou mít navíc jen takové regulace, které neohrozí obchod.
7. Nekompromisní vyjednávání
Za Evropskou unii dostala vyjednávací mandát k TTIP Evropská komise, za USA administrativa Baracka Obamy. Oba vyjednávací týmy mají plnou moc k tomu, aby připravily úmluvu podle svých představ. Po předložení finálního textu TTIP už nebude možné úmluvu připomínkovat. Případné hlasování o TTIP v Evropském parlamentu, národních parlamentech nebo americkém Kongresu se ponese v duchu buď, anebo.
8. Falešné přísliby
TTIP je podle českého ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka šancí, jak podpořit export českých výrobků s vysokou přidanou hodnotou (hlavně v odvětví automobilového průmyslu, zdravotnické techniky, strojírenství a farmaceutiky). Málo se ale mluví o tom, že český export do USA představuje jen asi dvě procenta z celkového objemu. Ani obecné přísliby pro unijní ekonomiku nejsou nijak závratně pozitivní. Evropská komise slibuje v nejlepším případě růst o 0,5 procenta HDP za deset let, tedy 0,05 procenta za rok. To jsou skoro zanedbatelné hodnoty – růst HDP v Evropě před krizí v roce 2008 se držel přibližně kolem dvou procent ročně.
9. Neprůhlednost a tajnosti
Mandát Evropské komise k TTIP byl zveřejněn až tři měsíce po začátku vyjednávání, mandát USA dosud není zpřístupněn. Velká míra utajení je uvalena také na vznikající texty úmluvy. Číst si v nich mohou pouze europoslanci a europoslankyně ve speciálně zřízených studovnách, do kterých je vstup podmíněn odevzdáním elektroniky a podepsáním slibu mlčenlivosti. Nedostatkem transparentnosti ve vyjednávání TTIP je dlouhodobě znepokojena také evropská ombudsmanka Emily O’Reillyová.
10. Nálepkování kritiků úmluvy
Vznášet věcné připomínky k TTIP je často rizikovou záležitostí. Hrozí, že vás příznivci TTIP nebo mainstreamová média záměrně přiřadí k putinovcům nebo neostalinistům. Tedy za předpokladu, že vám vůbec dají prostor se vyjádřit. Téma si ale pozornost zaslouží, petice proti TTIP sesbírala v Evropě rekordní dva miliony podpisů. A obavy z dopadů úmluvy projevily i takové autority jako například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz.
Autor pracuje v nevládní organizaci Iuridicum Remedium.